Příběh Boba Denarda: Konec univerzálního válečníka

Na Komorských ostrovech mezi Mosambikem a Madagaskarem přetrvávalo francouzské koloniální panství až do druhé poloviny 20. století, než se černým kontinentem přelila osvobozenecká vlna. Také nově ustavené politické strany na Komorách požadovaly nezávislost a 6. července 1975 ji bez souhlasu Francie vyhlásily. Prvním prezidentem se stal bohatý obchodník Ahmed Abdallah. Po pouhých sedmadvaceti dnech byl však svržen díky intervenci Denardova oddílu a nahrazen ministrem obrany a vnitra Alihem Soilihem.

Denard si nicméně nemohl nechat ujít občanskou válku v Angole oplývající diamanty ani pokus rozprášit marxistický režim v Beninu.

Předchozí část: Příběh Boba Denarda: Krutá vláda nelítostného žoldáka

Operace Atlantis

Po sérii neúspěchů a zbytečné ztrátě mnoha mužů ho překvapivě oslovil Abdallah, na jehož vypuzení z prezidentského paláce se Denard předtím podílel. Zámožný muž žijící ve francouzském exilu se nevzdával naděje na návrat do komorského panství a zaplatil žoldnéřskou intervenci.

V rámci tzv. operace Atlantis se Denard spolu s padesáti muži za nejpřísnějšího utajení a po úmorné měsíční plavbě z Bretaně přes Kanárské ostrovy a mys Dobré naděje dostal až k břehům komorské metropole Moroni. Třináctého května 1978 se vylodili a vzali útokem kasárny nepočetné armády. Ukrytého Soiliha žoldnéři vypátrali a zastřelili o dva týdny později. Ve stejnou dobu se Ahmed Abdallah slavně vrátil do prezidentského paláce, kde setrval příštích jedenáct let. Představoval však pouhou loutku – skutečnými vládci souostroví byli Denardovi rabiáti, kteří obsadili nejlepší vily, nechávali se vydržovat ze státního rozpočtu a odvolávali neposlušné ministry.

Stárnoucí Denard přijal jméno Mustafa Muhadžu, stanovil se komorským místokrálem a inspirován jihoafrickým apartheidem začal zavádět rasistické kastování obyvatelstva. Souostroví se tím ocitlo na černé listině OSN a čelilo hospodářskému embargu; Denard přesto vládl s přivřenýma očima Francie. Ostrovní selanka skončila 29. listopadu 1989, kdy rebelové zavraždili Abdallaha a přinutili žoldáky včetně „místokrále“ k útěku. 

Válečník v penzi

V 90. letech našel Denard útočiště v Jihoafrické republice a získal několik zakázek ve Rwandě a v Kongu. Vyhlídka na bezstarostný život na Komorách jej však stále neopouštěla.

Zorganizoval operaci Kachkazi a 27. září 1995 se v doprovodu tří desítek mužů vylodil v Moroni. Komorští politici se jeho návratu děsili a požádali o pomoc zemi galského kohouta. Časy se ale změnily – Paříž tentokrát Denardovi nestranila a vyslala na místo námořní pěchotu. Ta nad ostrovy bleskově převzala kontrolu, Boba Denarda zatkla a eskortovala ho rovnou do vazby.

Éra statného šedivého chlapíka se chýlila ke konci. Napsal několik knih, poskytoval interview. V roce 2003 se ještě naposledy ponořil do svého živlu a v Pobřeží slonoviny vybudoval osobní ochranné oddíly pro kontroverzního prezidenta Laurenta Gbagba. Zanedlouho kvůli vleklým zdravotním problémům ukončil kariéru a stáhl se do ústraní. Zemřel o dva roky později v rodné vesnici v Akvitánii. O jeho dobrodružných podnicích v Africe dodnes kolují legendy.

Denard působil napříč celou Afrikou při potlačování marxistických revolucí nebo jako instruktor osobních gard diktátorů.