Překvapivý objev: Kde se vzaly melouny a proč je jejich dužina červená?

Koncem 18. století spatřil přírodovědec Carl Linné na tržišti v Kapském Městě vodní melouny, v Evropě do té doby poměrně málo známé. Plody jej zaujaly a na základě pozorování je zařadil do rodu Citrullus neboli lubenice. Následující generace botaniků pak neměly důvod o jeho úsudku pochybovat. 

Že se věhlasný Švéd mýlil, odhalilo až nedávné sekvenování DNA rodu Citrullus, které provedl tým evoluční bioložky Susanne Rennerové z Washington University v St. Louis. Ukázalo se, že vodní meloun dělí zřejmě od ostatních příslušníků zmíněné skupiny daleko větší genetická propast. Podle nových závěrů se osvěžující plodina nejspíš vyvinula z melounu rodu Kordofan, pocházejícího z někdejší Núbie v oblasti dnešního Súdánu. 

Červená mutace

Myšlenka jihoafrického původu melounů tak dostala povážlivé trhliny. Tomu, že spatřily světlo světa v severnějších oblastech, napovídá i několik podobných plodů na vyobrazeních starých přibližně 4 300 let, jež archeologové objevili v egyptské Sakkáře. Na první pohled se přitom oba druhy poměrně liší: Oválný kordofan dorůstá průměru jen 15 centimetrů a nemá červenou dužinu, ale bílou. 

TIP: Geneticky modifikované růžové ananasy míří na prodejní pulty

Vědci mezi oběma plody skutečně nalezli celkem 15 824 rozdílů v genetické informaci, nicméně všechny pravděpodobně vznikly teprve při cíleném šlechtění. Původní kordofany například postrádají gen pro charakteristické červené zbarvení dužiny, jež se tak zrodila zřejmě jako náhodná mutace. A naopak disponují genem sladké chuti, který se pěstitelům podařilo zachovat.