Vietnamská tržnice Sapa: Na skok do malé Hanoje

Rozloha bezmála 40 hektarů, kolem 800 obchodů, na 1 500 lidí, kteří tu pracují. Bývalý masokombinát a drůbežárna na periferii Prahy se staly místem, kde už od roku 1999 bije srdce české vietnamské komunity. Pojmenování „Sapa“ získal obří areál podle obce ležící nedaleko nejvyšší hory Vietnamu, třítisícovky Fan Si Pan. 

Práce jako priorita 

Denní tisk zakoupený ve zdejší trafice působí na našince možná trochu zvláštně – vedle obrázků českých politiků se v něm totiž objevují popisky a texty ve vietnamštině. Četbou těchto novin zahajují místní lidé den. A také ranní kávou z PET láhve, koupenou u prodavače přímo na ulici. Doplňuje se sladkou zahuštěnou kávou, která činí z nápoje kalorickou bombu. 

Ještě před začátkem pracovní doby odvedou rodiče své ratolesti do místní školky, kde se dětem věnují od devíti ráno do sedmi do večera. Pracovní nasazení vietnamských spoluobčanů je intenzivní a vyzvednout si potomky ve čtyři odpoledne nebo dřív tu nepřipadá v úvahu.

Vietnamsky i česky 

S dětmi se ve školce hovoří vietnamsky a dvakrát týdně dochází učitelka češtiny. Pro starší děti už je však čeština jazykem číslo jedna. Pracovní vytížení rodičů je tak velké, že se s ratolestmi nestíhají příliš vídat. Pak se stává, že malí Vietnamci rodný jazyk zapomenou a nedomluví se s vlastními rodiči, kteří zas neumějí česky. 

Na ty, kteří češtinu nezvládli ani za roky pobytu, lze v tržnici narazit na každém rohu, například v kadeřnictví. Ostříhání tam stojí dvě stě korun a samozřejmostí je masáž hlavy spojená s poležením na speciálním mycím lůžku. Švadlena, opravář obuvi, kosmetika – obchůdek nebo služba se nachází doslova v každé skulince gigantického prostoru. Nejvíc je tu obchodů s oblečením, laciné oděvy už ovšem v poslední době „netáhnou“ – nejčastěji dnes lidé přijíždějí kvůli potravinám. 

Letenka nebo svatba 

Centrální náměstí Sapy obklopují úřady, které zajišťují leccos – povolení k pobytu, pojištění, daňové poradenství i advokátní služby. Můžete si tu pořídit letenku do Vietnamu, ale také svatební šaty. Vlastně není důvod brány Sapy opouštět. Území žije i společensky: V jedné z větších restaurací se konají akce jako oslava vietnamského nového roku, ale především svatby. Zmíněný sál jich zažil už bezpočet a vždycky jde o bujaré události se stovkami hostů. Pohřby a chvíle duchovního rozjímání se odehrávají o pár desítek metrů dál, v buddhistické svatyni. Na její zadní stěně se nacházejí obrázky mrtvých, pod nimi vždy hoří svíčky. Dny úmrtí slaví pozůstalí stejně intenzivně jako narozeniny: Mše trvají i čtyři hodiny a vydržet klečet na polštářku vyžaduje cvik. 

Polévka versus lehké děvče

Kolem poledne se všichni přesouvají do restaurací na oběd. Nejvíc je v kurzu tradiční polévka, kterou Češi suverénně a bez obav vyslovují „fo“. Ve vietnamštině však zmíněný termín značí lehkou děvu – správné slovo zní spíš jako charakteristickým tónem zazpívané „fh“. 

Sapa měla divokou minulost – dvakrát málem shořela a léta platila za uzavřený areál, kde se děje ledacos. Dnes je všechno jinak: Případné požáry zlikviduje hasičská tatrovka, a kdyby někdo chtěl poznat „malou Hanoj“ do detailu, pravidelně se tam konají komentované prohlídky.