Prázdné stránky v dějinách (3): Mlčení andských bohů

Oblasti Jižní a Střední Ameriky zůstávají pro hledače ztracených kultur opravdovým rájem – navzdory tomu, že v jejich případě většinou nešlo o „záhadná“ zmizení, nýbrž o zcela jednoznačný důsledek bezohledného konání conquistadorů. 

V pádu starobylého města Tiwanaku ovšem sehrály roli i další faktory: například výstavba železničního náspu v 19. století či fakt, že dávné monolity sloužily ještě v minulém století k budování okolních vesnic. Dnes tak mají archeologové k dispozici pouhé čtyři monumenty, zahrnující zbytky pyramid Apakany a Pumapunku (v překladu brána pumy) a ruiny dvou chrámů včetně několika soch. I tak malé dědictví ovšem podává neocenitelnou zprávu o existenci jedné z nejzáhadnějších civilizací v dějinách. 

Říše Tiwanaku měla vzkvétat někdy v letech 200–1000 a v dobách největší slávy sahala od peruánského pobřeží až k severní Bolívii a zahrnovala i část Chile. Její stejnojmenné centrum vyrostlo v povodí posvátného jezera Titicaca, nejvýznamnějšího sakrálního místa andských kultur. Centrum impéria se soustředilo okolo města Tiwanaku, jež mělo v dobách největšího rozkvětu až 70 tisíc obyvatel. Jelikož leželo v úctyhodné nadmořské výšce 3 850 m, pyšnilo se i jedním rekordem: Představovalo nejvýš položené sídlo starověkého světa. 

Zmizelí znalci kamene 

Archeologické nálezy svědčí o neobyčejně vyspělé kultuře, o níž se však nepodařilo zjistit téměř nic. Je však víc než zřejmé, že její dávní stavitelé museli mít mimořádné znalosti. Použitý kámen se v místě vůbec nevyskytuje, a ohromné bloky tam tudíž lidé museli dopravit z lokalit vzdálených minimálně desítky kilometrů. Kameny navíc spojuje zvláštní slitina kovů – materiál, který se v regionu rovněž nenachází.

TIP: Kamenný poklad v srdci džungle: Odhalená tajemství mayské megapole

Zřejmě největší údiv vzbuzuje komplex Pumapunku, který je doslova posetý kamennými monolity, jež jsou tak dokonale opracované, že působí jako ořezané laserem. Kdysi zřejmě tvořily pyramidu, přičemž jednotlivé kusy vážící i stovky tun do sebe naprosto přesně zapadaly. Zůstává obrovskou záhadou, jak dávní tvůrci podobného výsledku dosáhli. Podle vědců je totiž téměř nemožné uskutečnit takový projekt bez přesných plánů a nákresů – a písmo prý přitom stavitelé jedné z nejzáhadnějších zmizelých říší neznali.