Pravda o skutečném Draculovi: Krutý sadista i spravedlivý vzdělanec

Kdo by neznal nejslavnějšího upíra hraběte Draculu? Neměl rád sluneční svit, jeho špičáky hravě prokously lidské hrdlo a své krvavé běsnění prováděl v Transylvánii. Tento děsivý a zároveň přitažlivý příběh známe patrně všichni. Ne každý ale ví, že ve skutečnosti bylo všechno trochu jinak.

Vlad III. se narodil v zimě roku 1431 a za přízvisko Dracula vděčí svému otci, valašskému knížeti Vladovi II., který byl členem prestižního uherského Dračího řádu. Byl proto přezdíván „Dracul“ (čili Drak). „Dracula“ pak není ničím jiným než zdrobnělinou otcovy přezdívky. V roce 1442 putoval Vlad III. i se svým mladším bratrem Radem Krásným na turecký dvůr jako pojistka dohody mezi tureckým sultánem Muradem II. a jejich otcem. V zajetí strávil šest let a kromě zabití svého bratra byl údajně i několikrát svědkem bití a mučení vězňů. To prý mělo mít vliv na jeho pozdější sadistickou krutost.

V 17 letech se Dracula pokusil převzít vládu po svém otci, který byl zavražděn již v roce 1447. Nezkušenému mladíčkovi se ale moc nedařilo, a tak vlastně nikoho nepřekvapilo, když ho ze země vyhnal stávající kníže a jeho bratranec Vladislav II.

Domovem Vlada III. se pak na nějaký čas staly Moldávie a Sedmihradsko. O valašský trůn ale usilovat nepřestal. Pomohlo mu k němu paradoxně Turecko – lépe řečeno strach z Turecka. To totiž mohutně expandovalo a křesťanská Evropa se začínala bát. Proto Vlad III. dosedl v roce 1456 na valašský trůn coby ochránce křesťanství – nutno podotknout, že za výrazné pomoci uherského krále Ladislava Pohrobka a místodržícího Jana Hunyadiho. Dosavadního knížete Vladislava II. čekala poprava a Valašsko krvavá léta. 

Neskutečná muka obětí

Jestli Vlad III. Dracula něčím proslul už za svého života, byla to jeho bezmezná krutost. Ostatně jeho druhá přezdívka „Narážeč“ (rumunsky Vlad Țepeș) hovoří sama za sebe. Vladovým oblíbeným způsobem popravy totiž bylo narážení na kůl. Obětem byl do konečníku zaveden špičatý kůl, který byl poté i s nimi vztyčen. Zbytek zařídila gravitace – odsouzený se vlastní vahou napichoval na kůl, který tak velmi pomalu pronikal celým jeho tělem. Nemusíme zmiňovat, že oběti zažívaly neskutečná muka.

O Draculově krutosti kolovaly po celém Sedmihradsku děsivé historky a mnohdy skončily i na stranách kronik. Jednou prý například nechal na svůj hrad pozvat všechny žebráky na velkou hostinu. Místo zaplnění hladových žaludků je čekalo ohnivé peklo: Vlad je všechny nechal upálit. Navíc pak rozhlásil, že se mu tak podařilo snížit chudobu v zemi!

Jindy zase pořádal velkolepou hostinu. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se ovšem nekonala mezi kůly, na nichž byla naražena těla. Ta už byla v pokročilém stadiu rozkladu, takže puch hnijících mrtvol přebíjel vůni sebelepší pochoutky. Když si ovšem někdo z hodujících postěžoval na zápach, nechal ho prý Vlad narazit na kůl s tím, že takhle bude alespoň na čerstvém vzduchu.

Když na Draculovo panství zavítalo turecké poselstvo, Vlad po vyslancích chtěl, aby smekli své turbany. To jim ale islám zakazoval. Když jeho rozkazu neuposlechli, nechal jim turbany k hlavě přibít hřeby. Jeho krutost byla tak pověstná, že když nechal u studny v lese ležet zlatý pohár, aby se z něj mohli pocestní napít, nikdo jej neukradl − všichni se báli trestu, který by případného zloděje mohl stihnout.

Krutý, ale spravedlivý

Panování Vlada III. Narážeče dnes nazýváme hrůzovládou a jeho samého označujeme za perverzního sadistu. Jeho činy mu samozřejmě nikdo neodpáře: za jeho vlády zahynuly hrůzným způsobem desetitisíce (odhady hovoří o 40 000 až 100 000 lidí). Musíme si však uvědomit, v jaké době kníže žil. V 15. století bylo kruté mučení na Balkáně zmítaném vleklou válkou s Turky běžnou součástí života. Draculovy tresty byly z dnešního pohledu sadistické, nijak ovšem nevyčnívaly nad činy jeho současníků.

Vlad proto nakonec přes veškerou svou krutost patřil spíše k lepším vládcům. Těšil se pověsti surového, ale spravedlivého vladaře, který se uměl ohánět mečem na bitevním poli. Navíc byl vzdělaný, za což paradoxně vděčil svému nucenému pobytu na tureckém dvoře. Právě zde totiž dostal možnost seznámit se s filozofií, historií, tureckou bojovou taktikou a nevynechal ani studium jazyků.