Prameny s příchutí síry: Za vůní léčivých pramenů do Beskyd a na Vizovicko
Nejtypičtějším projevem sirných pramenů je pach připomínající zkažená vejce případně jiné nepříjemně zavánějící bioplyny. Při nižších koncentracích se přítomnost sirovodíku projeví až během ochutnání. Nezaměnitelný zápach inspiroval naše předky k četným nelichotivým pojmenováním. Srovnáním s pachem zkaženého vejce (lidově zvaným záprtek) vznikly názvy záprtkovice, záprtková voda, vaječná voda, vajcová voda či vajcůvka. Méně milosrdné jsou pojmenování prdlavá voda, prdlavka, smrďavka nebo smraďoch.
Složitý sirný kotejl
Vznik sirné vody je velmi složitý proces a je k němu zapotřebí splnění několika podmínek. V podzemní vodě musí být rozpuštěny sírany, jež se obvykle tvoří chemickým rozkladem pyritu v horninách. Voda pak musí přijít do kontaktu s organickými látkami (nejčastěji metan, ropné látky). Díky nim se pak mohou ve vodě projevit bakterie, které rozkládají sírany, odnímají z nich kyslík a „vyrábějí“ zapáchající sirovodík (H₂S) rozpustný ve vodě.
Proces vzniku sirných vod je velmi citlivý a reaguje i na nepatrné změny. Například teplotní výkyvy a přítok povrchových vod během ročních období vede ke změnám rychlosti tvorby H₂S a tudíž i ke změnám jeho koncentrace ve vodě. Projevuje se to zvláště tam, kde sirovodík vzniká v nevelkých hloubkách pod povrchem. Významně kvalitu sirné vody ovlivňuje také nadměrné čerpání vody a lidské zásahy v okolí. Existuje řada případů, kdy sirná složka z vody zcela vymizela.
Černobílá paleta
Kromě sirovodíkového pachu jsou významným průvodním jevem sirných vod bakteriální povlaky. Přímo u výtoku lze pozorovat černé zabarvení způsobené sirnými bakteriemi redukčního prostředí, jež jsou běžnou a nutnou součástí vody. Dále od výtoku se objevují charakteristické bílé povlaky tvořené koloniemi sirných bakterií oxidačního prostředí. U některých pramenů lze pozorovat i vzácné fialové sirné bakteriální kolonie rodu Chromatium. Při větším objemu vody ve zdroji, například ve studni, se mohou vznášet při hladině nebo i pod hladinou klky obou běžných typů (tedy bílých i černých) bakteriálních kolonií.
Zánik i nové prameny
Sirné vody mají prokazatelné léčivé účinky a odedávna se používaly na koupelovou léčbu nemocí pohybového ústrojí, nervového systému a ekzémů, případně na celkovou očistu fyzickou i duševní. Zhruba před sto lety fungovaly zvláště na Moravě desítky malých sirných lázní, kde se podávaly očistné i léčivé koupele. Většina z nich však nepřežila války a dobu socialismu a dnes z nich funguje jenom nepatrný zlomek – Velké Losiny, Ostrožská Nová Ves, Kostelec u Zlína, Skalka u Prostějova a Slatinice u Olomouce.
Nepříjemný zápach sice odrazuje mnoho lidí od pití, je však třeba vyzdvihnout blahodárné účinky na zažívací ústrojí. Sirné vody bohužel nelze skladovat v láhvích, protože sirovodík se po odběru během krátké doby vytratí v důsledku mikrobiologických a oxidačních procesů. Ochutnat sirnou vodu tedy můžete jedině v terénu. Bohužel desítky dříve udržovaných sirných studánek zanikly stejně tak jako lázně díky nezájmu a lhostejnosti lidí. Mnohé značky sirných pramenů, které objevíte na turistických mapách, byste v terénu již marně hledali. Naopak existuje řada nově upravených pramenů, které na mapě ještě nenajdete.
Sirné prameny Beskyd
Sirných pramenů existuje velké množství. Jeden z nejreprezentativnějších a také nejznámějších vyvěrá u Bílé v Beskydech v údolí s výmluvným názvem Velká Smradlava. Pramen včetně okolí je hezky upraven, vede k němu dřevěný mostek přes potok a nedaleko stojí přístřešek a lavičky. Výtok z malého korýtka zaujme již zdálky typickým zápachem, při pohledu zblízka upoutá bílý povlak v místě, kde voda dopadá na kameny. Výron sirné vody je unikátní tím, že při nahlédnutí do prameniště pod dřevěným přístřeškem uvidíte fialové sirné bakteriální kolonie rodu Chromatium. Je to nezvyklá podívaná a vůbec se nechce věřit, že by voda odtud vytékající mohla být pitná a ještě k tomu léčivá.
Další zajímavé uskupení minerálních pramenů pod názvem Prameny Zrzávky naleznete v Hostašovicích poblíž vlakového nádraží. Každý ze zdejších pramenů má jiné chemické složení, odlišné chuťové vlastnosti a různou vydatnost, přestože vyvěrají v jedné linii nedaleko od sebe. Nejvydatnější „železitá“ studánka (Zrzávka) vykazuje zvýšený obsah síranu železnatého, sousední čtyři metry vzdálená „vejčitá“ studánka (Smradlavka) obsahuje H₂S. Jeho koncentrace je nízká (jen kolem 1 mg/l), i tak je však zřetelně cítit. Do třetice „bílá“ studánka (Čtenice), vzdálená tři sta metrů od prvních dvou, je pojmenovaná podle výrazných bílých povlaků v prameništi a doprovází ji opravdu silný zápach (obsah H₂S je asi 4,6 mg/l).
Kdo hledá ropu, najde síru
Na žádné mapě asi nenajdete sirný pramen ve Vřesovicích na Prostějovsku, který patří k pozoruhodným přírodním úkazům se zajímavou minulostí i současností. Nachází se na severním okraji obce – za mostkem, asi padesát metrů od silnice na pravém břehu potoka. Historie zdejší sirné vody začala v roce 1925, kdy jistý pan Vaněk nechal vyhloubit na poli sedláka Hrdličky u potoka třicet metrů hluboký vrt s cílem objevit ložisko ropy. Vedla ho k tomu skutečnost, že lidé v bažině za potokem odedávna pozorovali mastné skvrny. Vrt však narazil pouze na vydatný artéský zdroj sirné vody. Vzhledem k tomu, že se voda z vrtu rozlévala na pole a komplikovala jeho obdělávání, byla drenáží svedena do nedalekého potoka a posléze upadla v zapomnění.
Dnešní nový zdroj byl objeven roku 2004 při vrtání studny na soukromé zahradě blíže silnici. Podle sdělení majitele voda zpočátku stříkala šest metrů vysoko a i v současnosti vytéká ze spáry mezi skružemi studny silný proud, který musí být odváděn korýtkem do potoka. Kromě toho je ze studny vyvedena ještě trubka, která zásobuje vodou veřejně přístupné odběrné místo zbudované majitelem za plotem jeho zahrady.
Další nedávno upravené a vyčištěné sirné prameny objevíte především na Zlínsku v krajině Vizovické vrchoviny – například u Želechovic nad Dřevnicí, Zádveřic nebo Lipové. Dva sirné prameny v posledně jmenované vesnici jsou zpřístupněny krátkou trasou naučné stezky.
Nenechte si ujít
K zajímavým přírodním úkazům, které se sirnými prameny souvisejí, patří suché výrony sirovodíku. U nás nejhezčí můžete obdivovat na západě Čech v chráněných územích Sirňák a Smraďoch na území CHKO Slavkovský les. Přes bažinu, kterou zespodu napájí prameny kyselek, probublává spolu s oxidem uhličitým také příměs sirovodíku. Ten se tvoří v nevelkých hloubkách přímo v bažině jako důsledek rozkladu organické hmoty. Přestože ho není moc, název obou rezervací je zcela výstižný.
Kde najdete sirné vody
Sirné vody se vyskytují zejména v „karpatské“ části ČR (flyšové pásmo Západních Karpat), která je budována sedimenty (pískovce, jíly, jílovce, břidlice). Ty vznikly pod hladinou moře, kde se z dávných mořských organismů vytvořila složitými biochemickými procesy dnešní ropa a zemní plyn. V těchto tzv. flyšových sedimentech jsou často přítomny plynné uhlovodíky, zejména metan.
TIP: Národní park Podyjí: Přírodní unikát zachráněný železnou oponou
V krystalinických horninách (žuly, ruly, svory, fylity), kde se plynné uhlovodíky vyskytovat nemohou, se musí organické látky pro vznik sirné vody získat jinou cestou. Zpravidla v rašeliništích a slatiništích rozkladem odumřelých částí rostlin a stromů, výjimečně jen obyčejným rozkladem listí a jehličí v lesích.
-
Zdroj textu
Příroda 5/2011
-
Zdroj fotografiíMartin Janoška