Povoláním Viking: Analýza DNA ukázala pravou tvář severských bojovníků

Nájezdníci, piráti a válečníci – tak nám líčí Vikingy historické romány, filmy či seriály. Provází je pověst mořeplavců, kteří na svých lodích s dračí hlavou vyráželi ze Skandinávie na dlouhé výpravy, během kterých loupili, vraždili, znásilňovali a vypalovali. Jistá si před nimi nebyla nejen značná část Evropy, ale ani severoafrické pobřeží nebo západní výspy Asie. 

Označení Viking pochází ze skandinávského „vikingr“, což znamená „pirát“. Za „éru Vikingů“ pak považujeme období od roku 750, kdy začaly první vikingské loupeživé výpravy, do let 1050 až 1100, kdy se už nacházeli za zenitem. V poměrně krátkém období „zlatých časů“ toho stihli opravdu hodně a výrazně zasáhli do dějin Evropy a dalších kontinentů.

„Skandinávci udržovali obchodní spojení s širokým světem a usadili se na rozsáhlém území sahajícím od břehů Ameriky až do západoasijských stepí. Exportovali nejen zboží, ale také myšlenky, technologie, jazyk, víru a organizaci společnosti,“ říká dánský archeolog Soren Sindbaek.

K vynikajícím vikingským počinům patří třeba vytvoření tzv. Severského království dánským Vikingem Knutem Velikým, které v 11. století spojilo Dánsko, Norsko, Anglii a část Švédska. Islandský Viking Leif Eriksson doplul jako první Evropan do Severní Ameriky a o půl tisíciletí tak předstihl Kryštofa Kolumba. 

Vikingové sice plenili rozsáhlé pobřežní oblasti i vnitrozemí, kam pronikali proti proud velkých řek, ale vedle toho neméně zdatně obchodovali s kožešinami, tulením tukem a mrožími kly. Mohlo by se zdát, že na otázky o původu Vikingů známe všechny odpovědi. Eske Willerslev působící na univerzitách v Kodani a Cambridgi je však zcela opačného názoru.

„Neměli jsme představu o tom, jak vypadala jejich dědičná informace, dokud jsme se na ni blíže nepodívali,“ říká tento vynikající dánský genetik. Výsledky genetických analýz publikované v předním vědeckém časopise Nature přinesly řadu nečekaných odhalení.

Rodinné výpravy

Willerslevův mezinárodní tým přečetl DNA více než čtyř stovek mužů, žen i dětí, kteří byli pochováni během „zlaté éry“ v souladu s vikingskými tradicemi v Grónsku, na Ukrajině, ve Velké Británii, ve skandinávských zemích, v Polsku, Itálii či Rusku. Ukázalo se, že Vikingové žijící převážně na skandinávském pobřeží se geneticky výrazně lišili i od zemědělského obyvatelstva skandinávského vnitrozemí. 

Tyto dvě populace se po celou dobu bronzovou a železnou geneticky „míjely“. V dědičné informaci Vikingů lze nalézt rysy, které prozrazují těsnější vazbu s pravěkými zemědělci pocházejícími z Anatolie. Vše nasvědčuje tomu, že ještě před nástupem „zlaté éry“ přišli do Skandinávie lidé ze vzdálených oblastí na jihovýchodě. Imigranti na konci dlouhé pouti napříč Evropou přepluli Baltské moře a osídlili pobřeží dnešního Švédska a Dánska.

Zajímavé věci prozradily ostatky nejméně čtyřiceti Vikingů pohřbených kolem roku 750 ve dvou lodích na pláži poblíž dnešního estonského města Salme. Šlo zjevně o oběti nezdařeného nájezdu. Čtveřice mužů ležících bok po boku a svírajících v rukou meče byli bratři. Vzhledem k uspořádání hrobu je zřejmé, že všichni zemřeli v jeden a tentýž den a do hrobu byli uloženi společně. 

„Obecná představa je taková, že viking­ský náčelník rekrutoval pro plánovanou loupeživou výpravu nejsilnější a nejstatečnější muže ze sousedních kmenů a komunit,“ připomíná Willerslev. Hromadný hrob ze Salme spolu s dalšími nálezy však dokládá, že nájezdů se účastnili lidé, kteří k sobě měli velmi blízko. Pocházeli z jednoho místa a často je pojily i těsné příbuzenské vazby.

Genetické analýzy odhalily i opačné případy, kdy se Vikingové od svých nejbližších „trhli“. Hroby dvou bratranců od sebe ve Švédsku dělilo čtyři sta kilometrů. Hroby dalších dvou, z nichž jeden se nacházel v Dánsku a druhý v Anglii, patřily zřejmě nevlastním bratrům, synovci a strýci nebo pradědovi a pravnukovi.

Tři národy

„Zjistili jsme velké genetické rozdíly mezi jednotlivými skupinami skandinávských Vikingů. Ti žili ve svých domovských oblastech ve větší izolaci, než jsme si dokázali představit,“ představuje Eske Willerslev další z dlouhé řady zajímavých odhalení. 

K intenzivnějšímu míšení skandinávského obyvatelstva docházelo prakticky jen ve větších obchodních střediscích na pobřeží nebo na některých ostrovech, jako jsou švédský Gotland a Öland či dánský Langeland. Vědci proto dokážou podle dědičné informace spolehlivě odlišit norské, švédské nebo dánské Vikingy. 

„Tyto tři vikingské „národy“ se mezi sebou jen zřídka mísily,“ říká člen výzkumného týmu Ashot Margaryan. „Možná to byly znepřátelené skupiny. Možná leží vysvětlení někde jinde. Momentálně to netušíme.“

Ukázalo se, že skandinávští nájezdníci měli své oblíbené destinace. Anglii si vybírali za cíl svých výprav nejčastěji Vikingové z Dánska. Norští Vikingové se s oblibou vydávali do Skotska, Irska, na Island či do Grónska. Vikingové pocházející ze Švédska putovali obvykle dál na východ do oblasti Pobaltí, na území dnešního Polska a po řekách až na Ukrajinu a do Ruska. I z těchto trendů existují pochopitelně výjimky. Vikingští nájezdníci popravení v Anglii byli norského původu a na území Ruska byl nalezen hrob Vikinga pocházejícího z Dánska. 

Vikingská profese

Šokující výsledky přinesly analýzy DNA u Vikingů pochovaných na Orknejích. Šlo o významné muže, jak dokládají meče, s nimiž byli uloženi do hrobu. Dědičná informace však prozradila, že neměli mezi svými předky žádné Skandinávce. Byli to místní obyvatelé patřící k Piktům. Tito lidé keltského původu žili v oblasti Skotska a Irska od doby železné až po raný středověk. V období vikingské „zlaté éry“ se však zhlédli v životním stylu, kultuře a náboženství skandinávských pirátů a přijali je za své. Podobný příklon lidí různých etnik k Vikingům vědci zjistili i na jiných lokalitách. Jestliže jsme ve Vikinzích viděli „národ“, pak jsme se mýlili. V dobách „zlaté éry“ to byla zjevně atraktivní profese.

Tito „naturalizovaní“ Vikingové se během „zlaté éry“ dostávali i do Skandinávie. V Norsku vědci narazili na několik hrobů se všemi vikingskými atributy, které patřily genetic­kým Laponcům. Toto etnikum obývající nejsevernější výspy Skandinávie má svou dědičnou informací blíže k národům Sibiře a východní Asie než k Evropanům. V Norsku byl jako Viking pochován také muž, jehož rodiče zjevně pocházeli z Britských ostrovů.

Podobné nálezy ale nijak nezpochybňují významný genetický vliv Skandinávců na genetickou konstelaci obyvatel území, kde se Vikingové na nějakou dobu usadili. Vikingská krev koluje v žilách asi šesti procent současné britské populace. Naopak, Norové mají v dědičné informaci 12 až 25 % britské krve. Šest procent „britských Vikingů“ není zrovna málo, když uvážíme, že mezi skandinávskými Švédy může svůj původ spojit s Vikingy každý desátý. V dědičné informaci Švédů patří významný podíl lidem z východní a střední Evropy. 

Nové otazníky

„Představovali jsme si, že Vikingové byli navzájem propojeni pevnými pokrevními vazbami, ale že k výpravám za obchodem, na nájezdy nebo do bojů jako žoldnéři ve službách králů po celé Evropě se sdružovali víceméně náhodně. Takhle jsme je znali z knih a televize. My jsme ale poprvé genetickými analýzami prokázali, že takový jejich svět rozhodně nebyl. Naše studie od základů mění, kdo byli Vikingové. Nikdo nemohl vědět, že do Skandinávie směřovaly silné proudy genů z jižní Evropy a Asie, a to jak před nástupem věku Vikingů, tak i během něj,“ shrnuje závěry studie Willerslev. 

Výsledky výzkumu Willerslevova týmu postavily před vědce řadu nových otázek. Výzkum DNA grónských Vikingů odhalil, že se tu mísily geny norských mužů s geny žen pocházejících z Britských ostrovů. Přitom v archeologických nálezech z grónských vikingských sídel není nic, co by naznačovalo přítomnost lidí s kulturou tehdejších Britů. 

TIP: Vikingští válečníci mohli být i transmuži, tvrdí švédský archeolog

Záhadou zůstává americké osídlení, protože v ruinách vikingské osady v newfoundlandském L'Anse aux Meadows nebyly nalezeny kosti, z kterých by bylo možné izolovat DNA. Vědci také doufají, že další výzkum pomůže objasnit roli Vikingů při vzniku prvního státu na území Ruska. To je ale politicky poměrně „třaskavé“ téma, protože Rusové nejsou představě o významnější roli Vikingů při vzniku Kyjevské Rusi v 9. století příznivě nakloněni.