Poslechněte si upovídané alpaky: Společenská zvířata s velkou „slovní zásobou“

Nejčastějším signálem mezi alpakami (Lama pacos) je mručení, které zvířata vydávají ve stavech úzkosti, například způsobeném náhlou změnou prostředí. Frkáním se alpaky upozorňují na nebezpečí a pomlaskáváním samice napravují chování svých mláďat. Krátkým beknutím upozorňují ostatní, že na určitou část pastvy si činí nárok a skřípavý zvuk je slyšet, když jsou s jídlem hrubě nespokojeny. Ve stresu téměř piští a hlasitý zurčivý zvuk vzdáleně připomínající oslí hýkání vydávají samci při páření.

Ve vysokých nadmořských výškách, kde noční teploty klesají pod 0 °C, se těmto býložravým sudokopytníkům hodí bohatá srst, která prý může mít 22 různých barev – od bílé až po hnědou a černou. Jednotlivé kusy jsou přitom jednobarevné, nebo se v jejich srsti kombinuje více různých barev.

TIP: Za lamami do Džungle – Na návštěvě v brněnském Lamacentru Hády

Lama alpaka je nejmenším domestikovaným zástupcem čeledi velbloudovitých (Camelidae). Dospělí jedinci jsou zhruba 55–65 kilogramů těžcí a v kohoutku dorůstají výšky 90–130 cm. Od hlavy po zadek měří asi 1,2–2,25 metru a jejich ocas je dalších 15–25 cm dlouhý.

Alpaky přirozeně obývají vysoko položené oblasti jihoamerických And od 1 000 do 4 800 metrů nad mořem, kde se živí výhradně spásáním trávy. Fakt, že alpaky někde dodnes žijí i v nižších nadmořských výškách, naznačuje, že dříve přirozeně žili i v nižších polohách. Do hor se ve větší míře uchýlily zřejmě s příchodem španělských konkvistadorů a jejich stád dobytka.