Plejtvákovec šedý: Šťastný konec příběhu plovoucí skály

Plejtvákovec šedý (Eschrichtius robustus) se živí malými mořskými živočichy, které filtruje z vody skrze kostice umístěné v dutině ústní. Kostice jsou dlouhé asi 46 cm a v dřívějších dobách se používaly pro výrobu dámských korzetů a koster deštníků. 

Pronásledování velkých cestovatelů

Plejtvákovci patří v živočišné říši k velkým cestovatelům. Kvůli páření uplavou až 20 000 kilometrů dlouhou pouť. Jako ostatní velryby i plejtvákovec se vynořuje, aby se nadechl, takže skupinky migrujících jedinců je možné na otevřeném moři spatřit pouhým okem. 

Obě populace plejtvákovce šedého, východní i západní, musely již v prehistorických dobách čelit rybolovu. Počet jedinců chycených domorodým obyvatelstvem však představoval jen zlomek množství plejtvákovců vylovených později obchodníky. Ti se v polovině 19. století začali zaměřovat na nově objevené laguny, kam velryby připlouvaly kvůli páření. Výsledkem bylo více než 480 ulovených kusů za rok. 

Růst východní populace

Vybíjení plejtvákovců pokračovalo i po vyplenění lagun v roce 1875. Jak u pobřeží, tak na otevřeném moři hledaly svoje oběti americké, norské i ruské rybářské lodě. Jakmile však komerční výlov v roce 1946 ustal, východní populaci se podařilo vzpamatovat do té míry, že každým rokem narůstala o 2,5 procenta. V letech 1997–1998 dosáhla svého vrcholu – 24 až 36 tisíc jedinců. Odhady počtů z roku 2002 jsou poněkud nižší, okolo 15 až 22 tisíc kusů. Mnoho jedinců navíc bylo podvyživených.

Tento pokles zatím nebyl uspokojivě vysvětlen. Může za ním stát vyčerpání kapacity prostředí, v němž se plejtvákovci pohybují, nebo změna přirozených podmínek v oceánu. K tomu spousta velryb umírá, když uvíznou na mělčinách. 

Od roku 2002 je však pozorován opačný trend. Rodí se větší množství mláďat, klesá úmrtnost i počet vyhublých jedinců a východní populace u pobřeží Severní Ameriky se tak zdá být stabilní a udržitelná. 

Východ stabilizován, západ pod kontrolou 

Situace asijské subpopulace na západě Pacifiku bohužel není tak růžová. Tady v současnosti žije pouze asi 100 jedinců, z nichž 20 až 30 kusů jsou dospělé samice. Z toho plyne také rozdílné zařazení obou populací v červené knize. Zatímco východní populace spadá do skupiny málo dotčených, plejtvákovci západní populace jsou vedeni jako kriticky ohrožení.

TIP: Výzkum odhalil, že 2. světová válka značně stresovala velryby

Snahy o ochranu druhu se datují od založení Mezinárodní velrybářské komise v roce 1946. Komise prosadila hned na začátku globální zákaz komerčního výlovu plejtvákovců a domorodému obyvatelstvu na východě povoluje lov jen v omezeném množství. Na základě porady se svým Vědeckým výborem a po zvážení potřeb předložených americkou a ruskou vládou v 70. letech stanovila komise konkrétní limity. Ty představují 620 vylovených kusů na pět let, přičemž roční maximum je 140 jedinců. Ve třech lagunách v Mexiku navíc platí v rámci ochrany plejtvákovců omezení pobřežního rozvoje, výlovu a počtu lodí vypuštěných na moře. A tak plejtvákovec, kterému kdysi hrozilo vyhynutí, má před sebou slibnou budoucnost.