Pět zrádných krasavic: Smrtící jedy rostlinné říše
Mnišská kápě
Oměji Aconitum napellus se v angličtině říká mnišská kápě. Dorůstá až dvou metrů a vyskytuje se zejména v západní Evropě a východní části Severní Ameriky. U nás neroste. Tato vytrvalá bylina má hroznovité květenství s květy tmavě modré až modrofialové barvy. Všechny části rostliny obsahují toxin akonitin. Oměj je nebezpečné nejen konzumovat, ale dokonce se jej i dotýkat.
K otravě tímto druhem oměje dochází vzácně, většinou tehdy, když si někdo kořen rostliny splete s křenem nebo jinou kořenovou zeleninou. Požití vyvolává pálivý pocit v ústech, intenzivní slinění, zvracení, průjem, svědění, výkyvy krevního tlaku, arytmii a někdy smrt
Symbol smrti i nesmrtelnosti
Tis červený (Taxus baccata) je stálezelený strom rostoucí téměř v celé Evropě, u nás patří k ohroženým druhům. Vyrůstá do výšky kolem 20 metrů a lze jej dobře poznat díky červenému dužnatému míšku, který vyživuje a chrání semeno. Ten je zároveň jedinou nejedovatou částí celé rostliny. Ve Velké Británii jsou tisy často k vidění na hřbitovech a jako takové jsou nejen symbolem smrti, ale zároveň i nesmrtelnosti duše.
Po požití listů a semen tisu přichází závratě, pocit sucha v ústech, celková slabost a v krajním případě smrt. V poslední době je výtažek z tisu používán pro výrobu léků, které zpomalují růst rakovinných nádorů
Jasný pohled jeho jasnosti
Skočec obecný (Ricinus communis) patrně pochází ze severní Afriky a dnes roste ve všech subtropických i tropických oblastech světa. V sezóně může narůst až do deseti metrů. V Česku bývá k vidění pouze v zahradách. Ze semen se lisuje velmi kvalitní ricinový olej, který má široké využití. Zejména slupka semen ovšem obsahuje velmi silný jed ricin, který shlukováním červených krvinek poškozuje játra, ledviny a slezinu. Ve starověku byla semena používána pro výrobu mastí a královna Kleopatra si údajně kapala olej do očí, aby měla „jasnější pohled“.
Otrava ricinem se projevuje zvracením, průjmy, křečemi žaludku, pálením v ústech a případně selháním ledvin a krevního oběhu. V roce 1978 použila bulharská tajná služba tento jed při vraždě disidenta, spisovatele a novináře Georgiho Markova. Do lýtka mu byla vbodnuta ricinem naplněná drobná kovová kulka s miniaturními otvory. Markov po několika dnech zemřel v londýnské nemocnici na selhání ledvin
Zhouba „klenotníků“
Sotorek obecný (zvaný též růžencový, Abrus precatorius) pochází z Indonésie a rozšířil se do většiny tropických a subtropických oblastí. Popínavý keř může během sezóny narůst o šest metrů. Semena jsou ze dvou třetin jasně červená, zbylá část má černou barvu. Obsahují jed abrin, ale nebezpečná jsou pouze při porušení slupky. Díky své výrazné barvě byla s oblibou používána jako korálky pro výrobu nejrůznějších ozdob a růženců a paradoxně představovala větší nebezpečí pro toho, kdo ozdoby vyráběl, než pro člověka, jenž později šperk nosil. Mnohokrát prý došlo k tomu, že se výrobce píchnul do prstu při navlékání jed obsahujících semen, což se mu stalo osudným.
Jed abrin obsažený v semenech sotorku je nesmírně silný. Pro usmrcení člověka postačí zhruba tři mikrogramy, což je méně než dávka obsažená v jednom semeni. Požití jedu se projevuje ztíženým dýcháním, horečkou, nevolností a zvracením. Po několika dnech dochází k selhání jater, ledvin a sleziny
Nebezpečná ozdoba
Oleandr obecný (Nerium oleander) pochází ze Středomoří. Jde o keř nebo malý strom vysoký až pět metrů. Mnohými je považován za nejjedovatější rostlinu světa, i když stanovit jednoznačné pořadí je prakticky nemožné. Všechny části rostliny jsou jedovaté. Oleandr obsahuje několik toxinů, z nichž nejsilnější jsou oleandrin and neriin. Jde o natolik smrtící látky, že se člověk může otrávit i z medu včel, které na květech oleandru sbíraly nektar. Smrt může prý způsobit i tepelná úprava jídla na ohni z oleandrového dřeva. Navzdory tomu je oleandr kvůli svým dekorativním kvalitám a rychlému růstu používán jako okrasná rostlina.
Mnoho rostlin je jedovatých pro lidi a mnoha zvířecím druhům neublíží. Oleandr si naproti tomu oběti nevybírá. Otrava se projevuje zvracením, arytmií, horečkami a křečemi. Těžké otravy mohou končit smrtí, ale jestliže postižený přežije prvních 24 hodin, má velkou šanci na záchranu
-
Zdroj textu
časopis Příroda
-
Zdroj fotografiíShutterstock
