Pět omamných květin: Nejvýraznější přírodní parfémy
Nápadně nebezpečná
Konvalinka vonná (Convallaria majalis) je původní evropská květina, která v Česku kvete zejména v květnu až červenci a je charakteristická krásnou a výraznou vůní. Slouží jako okrasný druh a rovněž je využívána jako léčivka pro posílení srdeční činnosti. Na druhou stranu jde o květinu jedovatou, jež může způsobit nebezpečnou otravu. Zejména žvýkáním listů nebo spolknutím červených plodů konvalinky si můžete přivodit nevolnost, zvracení, závratě a další nepříjemné následky. Ke konvalince je tedy dobré čichat, rozhodně se ale nedoporučuje ji pojídat.
Konvalinka patří mezi okrasné druhy, které ale zároveň mohou být užitkové. Tento druh je totiž využíván nejen jako léčivka, ale používá se i při výrobě mýdel, šňupacího tabáku nebo jako přísada do šamponů a voňavek. (foto: Pixabay, Myriams-Fotos, CC0)
Keř z jihu Číny
Mezi mnoha druhy gardénií vyčnívá gardénie jasmínovitá (Gardenia augusta) z čeledi mořenovitých. Dnes jsou tyto původně jihočínské rostliny, které vytvářejí husté keře, často pěstovány jako ozdobný (a vonný) prvek zahrad, skleníků i domácností. Obvykle jsou vysoké jen několik decimetrů, výjimečně mohou dosáhnout výšky kolem 1,5 metru. Nádherné bílé květy o průměru 5 až 10 centimetrů produkují silnou sladkou vůni, podobnou vůni jasmínu. V minulosti již bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů tohoto druhu, proto se můžeme setkat s jedinci s plnými i jednoduchými květy v mnoha podobách. Mezi pěstiteli je tato rostlina v poslední době velmi oblíbená.
Rod Gardenia byl pojmenován již švédským přírodovědcem Karlem Linném a jeho britským protějškem Johnem Ellisem na počest jejich skotského kolegy Dr. Alexandra Gardena (1730–1791). V současnosti je rozeznáváno na 140 druhů tohoto rodu. (foto: Shutterstock)
Jihoamerická kráska
Tato zajímavá ozdobná květina z řádu hvozdíkotvarých je původní v peruánských tropech Jižní Ameriky. Své latinské jméno získala nocenka zahradní (Mirabilis jalapa) podle guatemalského města Jalapa již v 16. století. Tehdy se také s mořeplavci dostala do Španělska a následně zdomácněla i v teplejších oblastech starého kontinentu. To se bohužel netýká našeho státu, kde jsou pro ni klimatické podmínky nevhodné. Proto je v ČR pouze vzácnou ozdobou některých botanických zahrad. Tato tropická rostlina zaujme nádhernou paletou barev svých květů a jejich omamnou vůní.
Výtažek z květů nocenky se někdy používá jako potravinářské barvivo, látky v kořeni slouží jako účinné projímadlo. Zajímavé je, že u této rostliny nikdy nelze určit, jakou barvu budou mít její květy po vysazení, což souvisí s její mimojadernou dědičností. (foto: Shutterstock)
Lék starého Egypta
Mezi majiteli zahrad je velmi oblíben také jasmín růžokvětý (Jasminum beesianum), opadavý keř z čeledi olivovníkovitých. Jeho druhové jméno je odvozeno od růžové barvy květů, které poskytují jak požitek estetický, tak aromatický – krásně sladce voní. Tato světlomilná dřevina kvete v letním období a velmi oblíbená je zejména v Číně a Tibetu. Plody v podobě leskle černých bobulí se objevují naopak v zimním období. Podle záznamů z kronik využívali léčivých účinků jasmínu například už staří Egypťané. Dodnes se jeho listy a květy využívají ve formě čajů nebo sirupů jako léčebný prostředek proti křečím a stresu, může mít dokonce i afrodiziakální účinky.
Příbuzný druh jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum) je používán například k zakrytí ploch bez vegetace, neboť se dokáže velmi agresivně šířit. Lze jej využít i pro zpevnění míst ohrožených sesuvem nebo erozí. Tento druh se dokonce pěstuje jako bonsai. (foto: Shutterstock)
Nejkrásnější ze všech?
Symbolem krásy, vůně a elegance v rostlinném světě je samozřejmě růže (Rosa), vlastně rod keřovitých rostlin s více než stovkou druhů. Původní jsou zejména v mírném pásu severní polokoule a kromě keřů může jít i o popínavé nebo dokonce plazivé rostliny. Omamná vůně růží je produktem aromatických silic v jejich květních plátcích, jejichž množství a účinek průběžně kolísá s denní dobou a podnebnými vlivy. Mezi vůbec nejlépe vonící odrůdy patří třeba růže galská (Rosa gallica) nebo skupina tzv. čajohybridů. Ve svých plodech v podobě šípků nabízejí růže také vitamín C, ale také karoten a vitamíny B1 a B2 nebo vitamíny P a K.
Zatímco většina odrůd růží byla vypěstována až v posledních desetiletích nebo stoletích, nejstarší paleontologické doklady o jejich výskytu zabíhají až do starších třetihor (paleogénu). První kvetoucí rostliny jsou pak ještě starší – vznikly v době dinosaurů, nejspíš před více než 150 miliony let. (foto: Shutterstock)
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Shutterstock, Pixabay, Myriams-Fotos, CC0
