Padesát odstínů zelené: Tohle jsou nejkrásnější zahrady světa

Úžasné zelené svatostánky se pod lidskýma rukama utvářely už před nejméně čtyřmi sty lety. Ačkoliv jsme zvyklí především na úhledné a pěstěné zahrady inspirované nádherou královského dvora ve Versailles a vkusem Ludvíka XIV., na druhém konci světa vznikala v téže době podobná zelená útočiště, jež se však inspirovala filozofií a náboženstvím zenu. Patří k nim jedna z nejkrásnějších japonských zahrad Kenroku-en v Kanazawě. 

Největší mistři tam uplatňují své umění již od roku 1620, kdy byla zahrada založena podle přísných pravidel japonské teorie krajiny. Podle nich musí být její plocha prostorná a uměle vytvořená, zajišťovat soukromí, působit starobyle, oplývat dostatkem vody a poskytovat výhled. Dnes tam lze obdivovat na 8 750 stromů, 183 druhů rostlin a mimo jiné také nejstarší japonskou fontánu, která funguje na principu přirozeného tlaku vody. 

Ráj podle Majorella 

Palmy, cypřiše, pomerančovníky, lekníny a kobaltově modré domky evokují kouzlo Orientu. Stín uprostřed palčivého vedra a ticho narušuje jen zurčení vody v malebných fontánách podél nepravidelných chodníčků zahrady Jardin Majorelle v centru marockého Marrákeše. Řadí se k dalším žhavým kandidátům na titul zelené krásky světa a není divu – na její okouzlující podobě se podepsali hned dva umělci a milovníci krásy: malíř Jacques Majorelle a legendární módní návrhář Yves Saint-Laurent. 

Zahradu nechal zbudovat spolu se svým domem francouzský malíř Jacques Majorelle poté, co se ve 20. letech minulého století rozhodl usadit v Marrákeši. Stromům, květinám i netypickým objektům, jež se staly jeho chloubou a vášní, zasvětil bezmála čtyřicet let života. V zahradě nechal vysázet stovky vzácných druhů stromů i rostlin, které si přivážel z cest. Okolí jeho sídla tak postupně ozdobily cizokrajné palmy, bambusy, jasmíny, agáve, cypřiše, kapradiny i bílé lekníny. 

Údržba ojedinělého arboreta se však postupem času ukázala být příliš nákladná, proto umělec v roce 1947 otevřel zahradu veřejnosti. Ani vstupné však nedokázalo pokrýt potřebné náklady, takže Majorelle musel na sklonku života milovaný pozemek prodat. O znovuzrození chátrajícího skvostu se v 80. letech minulého století zasadil další milovník severoafrické krásy, slavný módní návrhář Yves Saint-Laurent. Jardin Majorelle dnes patří k největším turistickým lákadlům Marrákeše a ročně do ní zavítá 700 tisíc návštěvníků. 

Pohádka po zříceným stropem 

Další unikátní zelenou plochu, kde ovšem svým zahradnickým uměním kouzlila zejména příroda, najdeme v nečekaném místě. Jeskyně Son Doong ve středním Vietnamu proslula především světovým rekordem: S délkou 6,5 km (podle badatelů nejde o konečné číslo), šířkou 200 m a výškou 150 m totiž představuje vůbec největší jeskyni, kterou speleologové dosud objevili. Jen pro představu: Pojala by celý New York, včetně jeho 40patrových mrakodrapů. 

Tento světový unikát v národním parku Phong Nha-Ke Bang ukrývá nejen neotřelé skalní formace ze stalaktitů nebo úchvatné stalagmity, které patří s výškou 70 m ke světovým rekordmanům. V jedné z bezmála 150 tamních „komnat“ čeká na návštěvníky zahrada, jež působí, jako by se vynořila z říše bájí a mýtů. 

Zelená plocha získala pojmenování „zahrada Edam“ podle biblické zahrady Eden, porůstá ji bujná vegetace připomínající džungli a obývá ji řada zástupců živočišné říše. Zrod unikátního ekosystému na tak netypickém místě umožnily dvě skutečnosti: Jeskynním komplexem protéká řeka a proudí tam i přirozené světlo – skrz díru po někdejším „stropě“, který se zřítil před stovkami let. 

Vzhůru do zahrady Edam 

V zahradě tak dnes napočítáme přes 400 druhů rostlin, počínaje kapradinami až po mohutné stromy, a celkově porost koresponduje s vegetací okolní džungle.  Pohádkové království zpestřuje i bohatá fauna zahrnující množství opic, ptáků a hadů, kteří tam žijí v symbióze s ostatními obyvateli jeskyně.  

Obdivovat miniaturní rajskou džungli na vlastní oči se ovšem jen tak někomu nepoštěstí. Jeskynní komplex byl objeven teprve v roce 1991 a díky ochraně tamního křehkého prostředí jej může navštívit asi jen tisíc turistů ročně, a navíc pouze od února do srpna. Mimo sezónu totiž okolí zaplaví silné deště a učiní jeskyni nepřístupnou. Za jedinečný výlet pak zájemci zaplatí nemalou částku, v přepočtu desítky tisíc korun, a kromě toho musejí absolvovat bezmála desetikilometrový pochod k jeskyni náročným terénem. Podle organizátora výprav se tak do nitra Son Doongu zatím podívalo méně lidí než na vrchol Everestu. 

Ne široké, ale vysoké 

Přijde-li řeč na zahrady 21. století, trendem číslo jedna zůstávají projekty, které nerostou do šířky, nýbrž do výšky. Vertikální zahrady řeší hlavní problém moderního městského života – nedostatek místa. Najít vhodnou plochu k vytvoření zahrady je náročné, protože v přelidněných metropolích se za každý centimetr, na němž lze postavit dům, těžce platí. Je tedy nezbytné nacházet takové plochy, které se jinak využít nedají – například ty svislé. Vertikální zahrady obvykle pokrývají rozsáhlé fasády a stěny vysokých věžáků a kromě toho, že produkují kyslík, mívají často inteligentní systém závlahy, jenž umožňuje úsporu vody a energií. 

Mezi nejkrásnější a nejlépe řešené vertikální zahrady řadí odborníci 24patrový mrakodrap Tree House v Singapuru. Tamní zelená oáza sestává ze dvou vertikálních zahrad na fasádě, přičemž rostliny porůstají celkovou plochu přes 2 289 m². Tree House tak představuje nejrozlehlejší vertikální zahradu světa a pyšní se i zápisem v Guinnessově knize rekordů. Za zmínku jistě stojí, že pomáhá velmi ekologickému provozu budovy: Oproti podobným stavbám totiž ročně zajistí úsporu energie a vody v přepočtu za 11,4 milionu korun.

Mezi deset nejkrásnějších vertikálních zahradních projektů světa patří podle odborníků také zelená okrasa madridské budovy CaixaForum. Někdejší elektrárna přestavěná na moderní uměleckou galerii se může pochlubit vertikální zahradou o rozloze bezmála 600 m². Její designér Patrick Blanc pro ni navrhl na 300 různých druhů zeleně a celkově 15 tisíc rostlin, jež zformoval do unikátních uměleckých skulptur. 

Zpívající stromy 

Kmeny ze železobetonu a listy ze solárních panelů. Na otázku, jak by mohly vypadat zahrady za pár desetiletí, odpovídá zelený komplex Gardens by the Bay neboli „zahrady u pobřeží“, otevřený v Singapuru v roce 2012. Pro jeho futuristickou krásu ho mnozí neváhají označit za „visuté zahrady 21. století“, odkazující na 2 600 let starý div světa známý jako zahrady královny Semiramis. 

Park, který bychom si ještě před dvaceti lety dovedli jen stěží představit jinde než na stránkách sci-fi románů, nabízí skutečně fascinující podívanou. Dominantu městské oázy zeleně představuje osmnáct tzv. superstromů – železobetonových konstrukcí v podobě „listnáčů“ dosahujících do výšky padesáti metrů. Po jejich umělých kmenech se vinou tisíce rostlin, takže stromy fungují jako vertikální farmy. Navíc jsou vybaveny solárními panely: Ve dne slouží sluneční energie k regulaci teploty a odsávání oxidu uhličitého, zatímco v noci k nevšednímu osvětlení, či dokonce k ozvučení stromů. 

V singapurském zeleném komplexu stojí také obří skleník Flower Dome, první umělý biom (část biosféry s charakteristickými rostlinnými a živočišnými společenstvími) na světě. Stavbu tvoří 3 332 panelů různých tvarů a svou strukturou připomíná obří puzzle. Uvnitř lze potom obdivovat nepřeberné množství středomořských rostlin nebo třeba vystoupat na 35 m vysokou umělou horu s tropickou vegetací či žasnout nad největším interiérovým vodopádem světa.