Osudy českých imigrantů v USA: České divochy tu nechceme!

Spojené státy americké představují zemi vytvořenou přistěhovalci. Filozof Thomas Paine, jeden z hlavních ideologů války za nezávislost, se na jejím počátku o Americe vyjadřoval jako o útočišti milovníků občanské a náboženské svobody z celého světa. Podobně kosmopolitní představy můžeme sledovat i později, kdy začínala „velká migrace“ přes Atlantik, na jejíž vlně se do USA dostaly desítky milionů Evropanů. 

Literát a přírodovědec Samuel Goodrich v roce 1841 napsal: „Naše kopce, údolí a řeky se rozkládají od oceánu k oceánu, obepínajíce celý kontinent Nového světa. A nad touto bohatou a nedozírnou oblastí rozprostřela Prozřetelnost ovzduší svobody. Nechme tyto ubohé trpící přijít a svobodně jej dýchat. Nechť je naše vlast útočištěm pro utlačované všech zemí.“ Uvedený optimistický pohled měl však vážné konkurenty. 

Strach z katolické konspirace

Především od 40. let 19. století, kdy se USA staly cílem masového irského exodu, se začala výrazně projevovat opačná tendence. Její podstatnou složku tvořil pocit ohrožení ze strany katolíků, na něž američtí protestanti pohlíželi jako na agenty papežské despocie, podkopávající základy americké republiky. Dnes se nám to může zdát k neuvěření, ale tyto paranoidní představy byly skutečně rozšířené. Nikoliv náhodou se za jeden z mezníků v amerických dějinách považuje zvolení katolíka Johna F. Kennedyho do Bílého domu. 

K velkým odpůrcům katolíků náležel kupříkladu vynálezce Samuel Morse, jenž dokonce v roce 1836 kandidoval s protipřistěhovaleckým programem na starostu New Yorku. Kromě jiného sepsal pod pseudonymem Brutus pamflet nazvaný „Zahraniční konspirace proti svobodám Spojených států“: Svoje spoluobčany v něm varoval, že katolický útok již začal prostřednictvím „papeženeckých“ misionářů. 

Nejlepší kniha po Bibli

Nejvlivnějším protikatolickým počinem se ovšem stalo dílko, jehož oficiální autorkou byla Kanaďanka Maria Monková. Veleúspěšný spisek „Děsivá odhalení Marie Monkové“ líčil šokující sexuální poměry v klášteře a udržel si popularitu navzdory rychlému vyvrácení smyšlenek, jimiž se hemžil. Údajně mělo jít o nejprodávanější publikaci 19. století na americké půdě s výjimkou Bible.

Přestože ústava Spojených států chrání svobodu vyznání, přerostly občas antipatie vůči katolictví v násilnosti. Nejhorší příklad představují bouře ve Filadelfii v roce 1844, kdy došlo k vypálení dvou kostelů a ke zranění, či dokonce zabití desítek lidí. Vedle náboženské odlišnosti viděli nativisté (odpůrci přistěhovalců) nebezpečí také v politickém radikalismu imigrantů, hlavně kvůli socialistům a někdejším účastníkům evropských revolucí z let 1848–1849. Navíc hrály roli obavy z konkurence na pracovním trhu, přestože USA tehdy neustále geograficky rostly a poptávka po levné pracovní síle tvořila součást raketového vzestupu amerického hospodářství. 

Nic nevím

Není divu, že se nativisté angažovali i politicky. V půlce 19. století neslo tuto neblahou pochodeň hnutí „know-nothing“ (v překladu „nic nevím“). Neobvyklý název vznikl kvůli tajnému charakteru nativistických spolků. Pokud byli jejich příslušníci dotazováni na svoje členství, měli odpovídat, že o ničem nevědí. V roce 1855 zformovali stranu nazvanou American Party, která nakrátko dosáhla velkého vlivu. 

Budoucí prezident Abraham Lincoln o nich tehdy napsal v dopise příteli: „Jako národ jsme začali prohlášením, že ‚všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni‘. V praxi to čteme ‚všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni kromě černochů‘. Jestli se know-nothingové dostanou k moci, bude se to číst ‚všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni kromě černochů, přistěhovalců a katolíků‘. Pokud by k tomu došlo, dal bych přednost emigraci do země, kde nepředstírají lásku ke svobodě – například do Ruska.“

Povznést na vyšší úroveň 

Nativismus nepramenil pouze z xenofobie, ale do jisté míry také z představy o americkém občanovi. Jestliže republikánské zřízení vyžadovalo jedince inteligentní a zodpovědné, potom nevzdělaní imigranti, přinášející z domovských monarchií odlišné hodnoty, znamenali hrozbu. Tolik alespoň zjednodušující pohled know-nothingů a jim podobných. 

Zároveň ovšem z této teorie vyplývalo, že přistěhovalce bylo možné vzdělat a „povznést na vyšší úroveň“, aby se stali prospěšnými občany. Lze tak vysvětlit, proč k typickým požadavkům nativistů patřilo zavedení 21leté lhůty na přidělení amerického občanství. Pokud rodilému Američanovi trvalo 21 let, než se stal plnoprávným členem společnosti, byla to podle nich nutná lhůta i pro imigranty. Logika zde pochopitelně pokulhávala, protože dospělý přistěhovalec již nemusel procházet dětstvím ani pubertou.

V průběhu 19. století se odehrál znepokojivý proces: Od kritiky výchovy a zvyklostí zámořských imigrantů dospívali mnozí nativisté k představě o jejich biologické méněcennosti. Zde ležel základ přistěhovaleckých omezení, od protičínského zákona z roku 1882 až po tvrdé kvóty z 20. let 20. století, které stanovily přísné limity i na počty příchozích z Československa.

Dokončení: Osudy českých imigrantů v USA: Česká peleš ta je zdrojem nákazy morové (vychází 5. března)

Mimořádně špatnou image získali Irové, jimž xenofobové v Americe přisuzovali opičí vizáž, vrozené sklony k alkoholismu a podobně. Stali se tak první etnickou skupinou, kterou již údajně nemohla změnit ani amerikanizace. Lepší pověsti se těšili Němci, obecně pokládaní za zručné a pracovité.