Odstup, Satane! Jak vypadají exorcistické seance v Etiopii

Exorcismus neboli vymítání démonů a ďáblů představuje fenomén dobře známý po celém světě. Zatímco v Evropě se dnes provádí zcela výjimečně, ve vášnivě spirituální Africe jde o masový jev. Jedno z nejbarvitějších náboženských představení lze zhlédnout v etiopské Addis Abebě
19.04.2021 - David Těšínský


Rituály vymítání patří v Etiopii ke zcela běžným obřadům, s nimiž se za život setkají celé tři čtvrtiny tamních obyvatel. Provádějí je především kněží místní ortodoxní církve. Pravoslavné křesťanství má v zemi dlouhou tradici sahající až do 4. století a dnes se k němu hlásí téměř polovina Etiopanů.

Při samotném rituálu vyhánějí kněží zlé duchy pomocí Bible, krucifixu a svěcené vody. Nezřídka se přitom uchylují i k násilí. Obřady tak doprovází krev, pláč, ale nakonec také šťastný jásot přihlížejícího davu a vyléčených. Nic však není zadarmo, a tak se za spirituální léčbu většinou draze platí – na seanci mnohdy padne až polovina měsíční výplaty. 

Show začíná 

Každý víkend se sejde několik stovek lidí, aby se zúčastnili exorcistické seance v kostele na okraji etiopského hlavního města Addis Abeba. Přímo na místo nejezdí žádná veřejná doprava, a lidé tak musejí pár zbylých kilometrů dojít pěšky zaprášenými kopcovitými stezkami. V současnosti je kostel známý především jako působiště slavného kněze Memehira Girmy Wondimua, který proslul svými kontroverzními postupy. Z několika jiných svatostánků jej vyloučili, protože svoji vymítačskou „show“ rozhodně neprovozuje z dobroty srdce, a dnes jej považují za velmi majetného muže. 

Stal se v podstatě zdejší celebritou. Má u sebe vždy několik asistentů, kteří mu pomáhají zkrotit rozvášněný dav zájemců o obřad. Oběti černé magie nebo různých démonů k němu přicházejí s nezlomnou vírou v jeho svatou pomoc. Někteří z nich vypadají normálně, jiní působí na první pohled vyšinutě a „posedle“, což podporují hlasitým křikem a mácháním rukama, případně útočnými výpady na své okolí. Mnozí trpí nejrůznějšími nemocemi, což rovněž připisují zlým duchům. Většina lidí přichází v tradičních oděvech, které si ručně vyrobili ve svých chatrčích. 

Démoni z břicha 

Kněz třímá stříbrný krucifix a postupuje metodicky. Nejprve mlátí ubožáka do hlavy a poté nečekaně i do břicha, aby se co nejvíce lekl. Věří, že právě tehdy se démoni ozvou – a skutečně. Reakce zlých duchů je přitom velmi různorodá: zatímco jeden posedlý nešťastník zůstává zcela netečný, jiný řve a chová se agresivně. Kněz mu přikládá k hlavě kříž, načež „zlo“ uvnitř začíná mluvit ústy hostitele – a to překvapivě arogantním způsobem. 

Další konverzace se nese v duchu výslechu. „Kdo jsi?“ táže se kněz a švihá oběť tlustým korálovým náhrdelníkem po zádech. „Já jsem ďábel a tato duše je má!“ promlouvá démon skrze nešťastníka. „Jak dlouho jsi s ním?“ pokračuje duchovní. „Mnoho let se živím z jeho duše a svádím ho ke zlu, tohle je má oběť a já neodejdu,“ trvá na svém démon, zatímco posedlý člověk křičí a svíjí se. Postupně kněz získává nad zlým duchem převahu, davy jásají, až nakonec duchovní vykřikne: „Vystup z něj a táhni do podsvětí!“ Poté sebevědomě přistupuje k další oběti, neboť si je jist svým vítězstvím. 

Kříž, korále a pláč 

Na řadu přichází starší paní. Dva muži jí pevně svírají hlavu, aby se nemohla hýbat. Kněz křičí: „Kdo jsi?“ A žena pláče a volá: „Nemáš nade mnou žádnou moc!“ Kněz zavtipkuje: „Ohohó, pěkná tvrdohlavost!“ Uhodí ženu silně křížem, ale ta se mezitím snaží dostat z násilného sevření a křičí: „My jsme démoni a vyrostli jsme s ní. Nikam nepůjdeme!“ 

Duchovní se zdá být s vývojem situace spokojen. „Kolik vás je?“ ptá se. „Je nás devadesát devět a jsme pod přísným dohledem svého pána, Lucifera,“ odpovídají démoni. „Jaké je vaše poslání?“ táže se opět kněz. „Naším úkolem je zničit její celoživotní práci, vytěsnit ji z její rodiny. Dosud jsme jí úspěšně kazili život. Jaká škoda, že jsi nás prozradil… Nemůžeme se bránit pálení tvého kříže, je to pro nás příliš!“ Žena propuká v nekontrolovatelný pláč. Démoni odcházejí. Účastníci shromáždění jásají a křičí, někteří pláčou dojetím. Kněz pronáší k davu: „Staňte se svědky zázraků našeho Pána. Nemějte strach, náš Pán je všemocný!“ Lidé jásají ještě hlasitěji. 

Spása za půl výplaty 

Memehir Girma vypadá po celém půldni léčby posedlých unaveně, ale odhodlaně pokračuje v boji se zlem a ve spirituální léčbě potřebných. Nyní je čas zaměřit se na „nižší zlo“, které představuje černá magie, především tzv. zlé oči. Etiopané totiž věří, že někteří lidé dokážou uhranout své okolí pohledem, což se pojí i s jejich dalšími nadpřirozenými schopnostmi: mohou se například změnit ve zvíře (především hyenu) nebo navázat kontakt s démony

TIP: Pastor ze Zimbabwe tvrdí: „Mám přímou telefonní linku na Boha“

Při ceremonii se dějí různé „zázraky“ – posedlí mluví nejprve hlasem opačného pohlaví nebo dva tisíce let starým jazykem. Poté padají na zem jako podťatí, a jakmile se proberou, nevědí, kde jsou, ani jak se tam dostali. Spousta z nich dojetím pláče. Zmíněné vykoupení však není zadarmo. Memehiru Wondimuovi lidé za vyléčení platí, a to na místní poměry opravdu hodně. Kněz se tak zařadil mezi milionáře a nebojí se si o peníze říct – dokonce přímo v rámci obřadu. „Máme tři sta dolarů, ale potřebujeme čtyři sta!“ křičí přímo do davu uprostřed exorcistické seance. Na jeho výzvu přichází stará paní a dává mu sto dolarů, což odpovídá zhruba polovině zdejšího průměrného měsíčního platu. 

Etiopské pravoslaví 

Etiopská ortodoxní církev formálně uznává jako nejvyšší autoritu alexandrijského patriarchu. Od jiných pravoslavných církví se odlišuje například tím, že zachovává některé starozákonní tradice: ctí sabat jako posvátný den, dodržuje obřízku a dělí maso zvířat na čisté a nečisté.


Další články v sekci