Obr asijské fauny: Mírumilovný válečník nosorožec indický
Kůže nosorožců tedy v žádném případě není svým majitelům na obtíž. O tom svědčí fakt, že těžkopádnost těchto zvířat je také jen zdánlivá. Na krátké vzdálenosti dokážou vyvinout rychlost až 50 km v hodině a rovněž jejich pohybová koordinace je velmi hbitá.
Krátkozrací a nečekaně rychlí
Stejně jako jejich afričtí „bratranci“jsou také indičtí nosorožci (Rhinoceros unicornis) extrémně krátkozrací. Špatný zrak ve velké míře kompenzují vynikajícím čichem, sluchem a právě nečekaně rychlými pohybovými reakcemi.
Indičtí „rytíři“ jsou býložravci, kteří v první řadě spásají trávu a listí. Vhodným doplňkem stravy jsou pro ně i vodní rostliny, a proto dávají přednost pastvinám v těsné blízkosti řek nebo jiných vodních těles. Podél cest a přes pastviny se pohybují vysokou travou, v níž vytvářejí jakési tunely.
Nosorožci jsou převážně samotářská zvířata. Jednotlivé kusy se potkávají pouze během období rozmnožování. Pokud mimo tento čas uvidíte v těsné blízkosti se pohybující dvojici nosorožců, jde skoro určitě o matku s mládětem. Když se však různí jedinci potkají například u napajedel nebo v bahništi, jeden druhého tolerují a neprojevují se vůči sobě nijak agresivně. Jiná situace nastává u samců v období říje, kdy o vzájemné potyčky není nouze. Souboje bývají nelítostné a soupeři si z nich často odnášejí těžká poranění.
Boj proti „okusovačům nehtů“
Počátkem 20. století došel indický nosorožec téměř na hranici existenční propasti, když ve volné přírodě zůstalo naživu jen asi 600 kusů. Nosorožci byli neúprosně loveni pro své rohy, jejichž „zázračné“ schopnosti hojně využívá tradiční čínská medicína. Pravda je ovšem taková, že roh není obsahově nic jiného než stará kůže, vlasy či chlupy (keratin). S lehkou nadsázkou jde o velké „nehty“.
Nevím, jestli kdy byl takový případ pozorován nebo zdokumentován, ale osobně mám za to, že kousáním nehtů se ještě nikdo impotence nezbavil. Nesmlouvavá ochranná opatření pomohla indické nosorožce do určité míry „resuscitovat“. Vzestup poptávky po tradičních léčivých přípravcích ale i tak pytláky opět „nutí“ do akce!
Kromě činnosti pytláků byla pro nosorožce velkou ranou také postupná ztráta přirozeného biotopu kvůli rozšiřujícímu se zemědělství. Zdá se, že kromě samotného ničení původního biotopu jim škodí i zavlečení nepůvodních druhů rostlin. Množství potravy pro nosorožce je tak omezeno, což má přímý vliv na to, jak často mají samice mladé.
Na zachování stávajících populací indických nosorožců se dnes podílí vlády Indie a Nepálu spolu s různými nevládními organizacemi. Jejich záměrem je rozšířit chráněná území a k tomu odstranit plevel a rostliny, které nosorožcům brání uplatňovat jejich původní stravovací návyky.
Nezapomenutelný pohled ze sloních zad
Výrazným příkladem místa, kde pytlákům vyhlásili nekompromisní válku je indická Kaziranga. Turisticky přístupná oblast rezervace je zde dělená na čtyři části a to centrální, východní, západní a vzdálenější část známou jako Burapahar. Každá z nich má něco do sebe a pokud máte dost času, stojí za to projet si je hezky postupně všechny. Pro každý typ safari (s výjimkou sloního) si můžete zvolit jinou oblast/zónu – samozřejmě po předchozí domluvě se správou parku. Administrativa je i v tomto velice silně cítit, ale mám za to, že relativní „omezování“ je jen malou daní za možnosti, které park návštěvníkům nabízí.
TIP: Batole z rodiny kolosů: První dny mláděte nosorožce tuponosého
Safari naší skupiny začínalo každý den brzkou ranní vyjížďkou na slonech v centrální části parku a jelikož to byla má vůbec první zkušenost s jízdou na slonech, užíval jsem si pohled ze hřbetu obřího suchozemského savce každou minutu. Pro účely fotografování sice není tento způsob úplně vhodný, ale zážitek to je úžasný.
Otevře se vám tak možnost bezprostředního setkání s nosorožci, ale také příležitost dostat se opravdu blízko ke stádu jelenů barasinga (Rucervus duvaucelii) či jelínků vepřích (Hyelaphus porcinus). Poslední ráno jsme měli dokonce možnost vidět a pozorovat přibližně týden staré nosorožčí mládě, které pobíhalo poblíž starostlivé matky. Za sebe mohu bez otálení říct, že se do těchto míst (a k těmto neobyčejným tvorům) rád kdykoli vrátím.
Co o indických nosorožcích možná nevíte?
- V některých národních parcích, například právě v Kaziranze, jsou nosorožcům upalovány jejich rohy, aby tak ztratili na „atraktivitě“ pro případné zájemce z řad pytláků.
- Indický nosorožec může stejně jako lidé dostat úžeh. Proto si kůži chrání pravidelnou bahenní koupelí.
- Prvních pár dnů po narození saje mládě nosorožce až 25 litrů mléka denně.
- Předchůdce nosorožců (Baluchiteruium) byl vůbec největším suchozemským savcem všech dob. V kohoutku dosahoval výšky 5,4 metru a byl dlouhý přes 11 metrů.
- S bezmála čtyřmi metry délky a dvěma tunami hmotnosti je nosorožec indický větší než průměrný osobní automobil.
- Hlavní potravou nosorožců je tzv. sloní tráva.
- Novorozené tele nosorožce váží kolem 65 kilogramů. Ve dvou měsících se začíná pást, ale kojeno přestává být až někdy kolem věku jednoho roku.
Nosorožec indický (Rhinoceros unicornis)
- Řád: Lichokopytníci (Perissodactyla)
- Čeleď: Nosorožcovití (Rhinocerotidae)
- Známý také jako: nosorožec jednorohý, nosorožec pancéřový
- Velikost: Dospělý jedinec může vážit až 2 700 kg a je typicky 3 až 4 metry dlouhý. Jeho výška se pohybuje mezi 160 a 190 centimetry.
- Roh: Indičtí nosorožci mají pouze jeden roh, který může být 20 až 60 cm dlouhý.
- Status: Zranitelný
- Populace: Ve volné přírodě Indie a Nepálu žije přibližně 3 500 kusů. Někdy se uvádí i poloviční číslo.
- Výskyt: Jižní úpatí Himálaje. Domovem větší části populace je národní park Kaziranga v indickém státě Assám.
- Věk: Dožívá se cca 40 let.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Vladimír Čech ml. www.photocech.cz (se souhlasem k publikování)