Oběti „alternativní medicíny“: Chameleoni obecní na trzích Afriky

Na cizokrajných tržištích může člověk běžně narazit na jevy, jimž se oči až zdráhají uvěřit. Jako například prodej sušených chameleonů, jejichž spalování má dozajista nějaký „kouzelný“ účinek
12.08.2019 - Marek Velechovský


Arabské země Severní Afriky se svou barevností, vůněmi, lidmi a nádhernými přírodními scenériemi mi učarovaly. Měl jsem možnost několikrát procestovat severoafrické Maroko a také Tunisko. Dostal jsem šanci proniknout alespoň na chvíli do zcela jiné kultury a poznat odlišné zvyklosti, pozorovat ve volné přírodě zvířata, která se u nás chovají pouze v zoologických zahradách nebo teráriích. Zároveň jsem se ale dostal k věcem, které jsou pro nás zvláštní až nepochopitelné.

Dvě strany mince

Pro nás „kultivované Evropany“ bývá tato konfrontace někdy dost tvrdá. Dokonale zametené chodníky a čisťoučké ulice v turisticky frekventovaných částech města nebo uprostřed luxusních hotelových komplexů jdou bohužel ruku v ruce s hromadami smrdutých odpadků, kazících se zbytků nebo dokonce mrtvol zvířat hned vedle těchto „čistých“ ulic.

V tomto směru zvlášť působivé jsou například trhy ve starých částech měst (súky). Zejména, když se dostanete do částí, kde se prodává maso nebo třeba divoká zvířata. Ve vysokých teplotách, v prachu a mezi mraky much naleznete klece, nádoby a koše naplněné nejrůznějšími živými i neživými přírodninami. Je to zkrátka místní zvyk, který je z našeho úzkého pohledu příliš snadné odsoudit.

Sám jsem měl na tržištích „štěstí“ na nejrůznější prodejce zvířat z tamní přírody, která byla nabízena především neznalým a užaslým turistům. Zvířata, jež neměla tolik štěstí či životní síly, byla určena spíše domorodcům pro pseudolékařské účely. (Bráním se pojmu alternativní medicína.)

Chameleon v aromalampě?

Zejména jeden takový zážitek z cest mi zůstal v hlavě nadlouho. Před několika lety jsem se na tuniském tržišti setkal kromě jiného s prodejem sušených chameleonů obecných. Mláďata i dospělí jedinci byli vysušeni a naskládáni na morbidní hromádky hned v několika stáncích. Ty však nepatřily prodejcům živých zvířat, ale prodavačům koření a vonných látek, možná i „lékárníkům“. Kromě chameleonů obecných se na pultech a stolcích kupily hromady různých sušených bylin, koření, kousků vonných dřev, henny na tetování a barvení vlasů a dalších mně neidentifikovatelných látek a předmětů.

Protože mám chameleony rád a obdivuji se jejich úžasné anatomii i způsobu nenápadného života, snažil jsem se zjistit, k čemu vlastně mají jejich nebohá mrtvá těla posloužit. Svou angličtinou jsem se pokoušel vyzvědět na prodejcích důvod toho všeho. Zeptal jsem se u jednoho stánku se sušenými tělíčky, uprostřed rušné ulice a proudících lidí. Prodavačka mi ukázala na keramickou misku, v níž pálila nejrůznější sušené byliny (něco jako naše aroma-lampička, jen v suchém stavu bez vody). „Fire ... Smoke,“ odpověděla mi postarší žena a pro případ, že bych jí snad nerozuměl, vzala kousek sušeného chameleona a ulomila z něj malý kousek, jež pak do doutnající směsi přihodila. Bohužel tím byla její angličtina vyčerpána a já už víc zjistit nemohl.

Skličující business

Pohled na hromádky vysušených tělíček byl však i bez vysvětlení dost skličující. Ani jsem se nesnažil domyslet, za jakých podmínek byla zvířata transportována z přírody a vůbec lovena nebo sbírána a nakonec sušena. Stačí, že vím, jak jsou držena zaživa u prodejců zvířat na těchto a podobných trzích – bez potravy, vody, jakékoli péče nebo znalosti o nich. Pro prodávající jsou zkrátka „zbožím, jež roste všude okolo“.

Občas jsem na stáncích mezi sušenými těly nalezl i ubohého živého chameleona, který plnil funkci upoutávky. Toho se pak prodávající snažil nabízet turistům a pokládat na ruku komukoli, kdo projevil trochu zájem, nebo se jen přišel podívat ke stánku. Když už nebyl žádný vážný „business,“ snad se zadaří vyinkasovat aspoň pár drobných za fotku. Byl to smutný pohled na zvířata, která u nás mají cenu až několika tisíc korun a pro chovatele jsou k nezaplacení. Tady je podnikavci běžně prodávají i s informací, že tato zvířata pojídají trávu a vůbec vše zelené. Přitom jsou chameleoni z 99 % predátoři.

O nějaké udržitelnosti a rozumném využívání přírody si v takových případech můžete leda nechat zdát. Stačí si vzpomenout na čínskou medicínu a zaslepenou důvěru v sušené a mleté rohy, penisy, kosti a bůhví co ještě. Nejeden živočišný druh tak byl přiveden na pokraj propasti vyhubení.

Pravda o sušených chameleonech?

Alespoň nějakou informaci o sušených chameleonech jsem nakonec objevil v literatuře. Lemberk (2007) uvádí, že jsou na území západní a střední Afriky využíváni k přivolávání dešťů při tamních rituálech. Někteří domorodci zde prý také věří, že je chameleoni mohou uchránit před hadím jedem a popel z vysušených a spálených tělíček má zaručit také ženskou plodnost.

Zde by se jistá paralela našla, ale popel chameleonů v Tunisku je smícháván s popelem z ostatních příměsí. Těžko říct, zda je potom konzumován, nebo má léčivé účinky pouze kouř a jeho inhalování. S ohledem na slepou víru domorodců, kteří věří na léčivou sílu takřka všeho, bych se nedivil žádné z těchto variant.

TIP: Ničivý dopad čínské medicíny aneb Zvířata rozemletá v pilulkách

Zatímco setkání s chameleony obecnými v Evropě je poměrně vzácné a tento druh je na všech místech svého výskytu přísně chráněn (řazen do přílohy CITES II), v severní Africe se s nimi ve volné přírodě setkáte poměrně běžně. Já jsem se například objevil několik přejetých mrtvolek na silnici. Zvláštní pocit, ale na druhou stranu, kdo se u nás pozastaví nad přejetým ježkem, zajícem nebo dokonce srnou. V severní Africe se proto lze jen těžko podivovat nad přejetým chameleonem. Jiný kraj, jiný mrav a jiná zvířata.

Mnohem příjemnější bylo objevit chameleona v kamenité části Sahary, kde se mezi štěrkem krčilo vždy několik nízkých keříků. Tady bylo jeho odhalení spíše dílem náhody, ale o to víc mne potěšil pohled na mého oblíbeného tvora v jeho původním životním prostředí.

Krasavec ze Středomoří

Chameleon obecný (Chamaeleo chamaeleon) je jediným druhem z čeledi chameleonovití, který žije i v Evropě. Zoogeograficky jsou rozšířeni právě v oblastech severní Afriky až po Saúdskou Arábii a Jemen na východě. Svým výskytem zasahují až do jižní Evropy do Španělska, Portugalska a Řecka na severu.

Samci tohoto ještěra dorůstají délky do 35 cm, samičky bývají o něco málo větší. Hlava je zakončena širokou tlamičkou a na vrcholu ji zdobí střechovitá kostěná přilba. Jako u všech chameleonů jsou oční víčka srostlá a vytváří jen malý kruhovitý průzor pro zornici. Dalším charakteristickým znakem je, že se oči pohybují nezávisle na sobě. Tak může chameleon jedním okem kontrolovat možného predátora a druhým zjišťuje, kde se skrývá možná kořist. Jen těsně před útokem míří obě oči do stejného místa, aby mohl efektivně odhadnout vzdálenost potenciální potravy. Tělo je bočně zploštělé. Nohy vytváří typické chameleoní klíšťky srůstem 2 a 3 prstů s drobnými ale ostrými drápky. Ocas je dlouhý přibližně jako tělo a je ovíjivý (chápavý). 

Zbarvení je velice různorodé, především nejrůznější odstíny zelené, hnědé, bílé a černé. Barvu mění v závislosti na vnějším prostředí, ale také podle nálady nebo zdravotního stavu.

Chameleoni loví různé bezobratlé živočichy pomocí hbitého jazyka. Ten je dlouhý asi jako celé jeho tělo (i delší) a na konci je rozšířený a lepkavý. Velcí jedinci jsou schopni ulovit i menší zástupce obratlovců (mláďata ptáků, ještěrky atd.).

  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií
    Marek Velechovský

Další články v sekci