Něžná Odysseova spása: Sněženky krásné a užitečné

Sněženky rostou v Evropě a Středomoří, zasahují na Blízký východ a Kavkaz. Jde o malý rod, který představuje kolem dvaceti značně podobných druhů. Ty se od sebe liší především velikostí a stavbou listů, méně již tvarem květů
27.12.2019 - Pavel Sekerka

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis)

Sněženka podsněžník je nejznámější sněženkou. V Česku je domácí rostlinou a také se nejčastěji pěstuje na zahradách. Jejích lokalit v přírodě, především kvůli intenzivnímu lesnictví a přeměně listnatých lesů v jehličnaté monokultury, ovšem ubývá. Je jednou z prvních rostlin, které u nás na konci zimy vykvétají v přírodě. Začíná kvést již na konci února a kvete až do března.

Výška: 25 cm
Doba květu: únor, březen
Rozšíření: Roste od Pyrenejí po Turecko a Kavkaz. Do Velké Británie, kde zdomácněla, se dostala nejspíše ve starověku.
Ekologie: humózní, především lužní lesy a lesy roklin
Status: CITES, ohrožený druh ČR(C3), červená kniha Ukrajiny

 

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis). Její životní cyklus je krátký – dříve než vyroste listí na stromech a vysoké byliny (především kopřivy) v podrostu, listy se v květnu zatáhnou a rostliny přežívají v cibulích až do dalšího jara

Galanthus reginae-olgae

Sněženka podobná našemu domácímu podsněžníku, od nějž se však liší termínem kvetení. Balkánské rostliny vykvétají na podzim, sicilské během zimy. V době květu jsou listy schované v zemi nebo jen velice krátké. Listy jsou na horní straně tmavší, na spodní více našedlé než u podsněžníku.

Výška: 20 cm
Doba květu: podzim, zima
Rozšíření: ostrůvkovitě na Balkáně od Černé Hory na jih, Peloponés, Korfu a Sicílie
Ekologie: Opadavé lesy podél horských potoků ve výšce kolem 1 000 metrů, na Sicílii na skalních výchozech v dubových lesích.
Status: CITES, IUCN – B2

Galanthus panjutinii

Tato sněženka byla objevena teprve v roce 2012. Jméno získala na počest horolezce a přírodovědce Platona Sergejeviče Panjutina (1889–1946). Od naší domácí sněženky se liší především listy, které jsou světle zelené a široké až 4 cm. Roste jen v pěti lokalitách malého areálu o ploše asi 20 km² na hranicích Ruska a Gruzie. Lokalita nedaleko Soči byla zcela zničena při výstavbě sportovišť zimní olympiády 2014.
 
Výška: 25 cm
Doba květu: březen až červen podle nadmořské výšky
Rozšíření: Kolchida
Ekologie: Horské lesy většinou podél potoků v nadmořské výšce 400 – 1 800 metrů.
Status: CITES, kriticky ohrožený


Bílí poslové jara jsou mírně jedovatí a jejich požití se projevuje průjmem, zvracením a bolestmi břicha. V rostlině obsažený galantamin se dnes používá především ke zpomalení příznaků Alzheimerovy nemoci. Působí také jako protijed proti některým halucinogenům. Zřejmě proto jsou sněženky někdy ztotožňovány s bájnou rostlinou moly, která zachránila Odyssea před jedy čarodějky Kyrké. Sněženka obsahuje také lektin GNA, který se ničí varem. Je jedovatý pro hmyz a proto se uvažuje o využití jeho genu při genových manipulacích. Výsledky jsou však zatím sporné.

Květní stvol vždy nese jeden květ vyrůstající z toulcovitého zelenobílého listenu. Květy sněženek jsou bílé, trojčetné. Vnitřní zeleně lemované okvětní lístky jsou výrazně kratší a vytvářejí korunku; ty vnější jsou delší a volně rozestálé. Právě tento znak odlišuje sněženky od příbuzných bledulí, jejichž okvětní lístky jsou stejné. Plodem bledulí je tobolka. Bílá semena obsahují masíčko, které láká mravence. S jejich pomocí se semena rozšiřují. V zemi mají tyto rostliny cibuli s hladkou slupkou, z níž obvykle vyrůstají dva nebo tři listy.

Sněženky většinou rostou v humózních vlhkých lesích, často v horských údolích. Zároveň jsou i oblíbenými zahradními rostlinami. Vrcholu popularity dosahovaly před druhou světovou válkou, kdy byla v kultuře řada odchylek a hybridů. Svoji renesanci mezi pěstiteli zažívají od devadesátých let minulého století.

Témata

rostliny sníh jaro

Další články v sekci