Nerozluštěná záhada jezera Ozogoche: Co je v pozadí sebevražd ptačích obětí?

Obyvatelé ekvádorské vesničky Ozogoche Alto vysoko v Andách hrdě pózují s mrtvými bartramiemi dlouhoocasými (Bartramia longicauda). To, co na první pohled vypadá jako dost morbidní zábava, je ve skutečnosti rituál uctívající duchy. Každý rok na konci září pokryjí stovky mrtvol těchto tažných opeřenců břehy jezera Ozogoche (čti Ozogoče). Místní je sbírají a pak je oslavují, protože věří, že se ptáci dobrovolně dali jako oběť apusům – tedy duchům posvátného jezera. Věří, že ptáci kvůli duchům páchají rituální sebevraždu.

Stále živá legenda

Zdejší šaman Raul Tenesaca má na věc jednoznačný názor: „Ptáci se obětují. Vracejí se z teplejších částí hor z východu. Oblétnou velký oblouk nad vrcholky hor a pak se vrhnou do jezera, kterému říkáme Makta Jan.“ Tradiční oslavy jsou na místní poměry velkolepé – lidé na počest mrtvých ptáků a jejich oběti tančí a zpívají písně. Nechybí pocty ve formě ovoce a ti odvážnější se vrhnou do ledových vod jezera, aby získali sílu na další rok a byli zdraví. 

Vesničané se nesnaží přijít na to, zda má smrt tažných ptáků nějaké jiné vysvětlení. Z jejich pohledu není co řešit – ptáci se zkrátka obětují. „Legenda je něco, co se vypráví. Já ale znám lidi, kteří sebevraždu ptáků viděli. Proto to není pověst, ale skutečnost,“ tvrdí jeden z obyvatel vesničky Miguel Marcatoma. Ornitologové se pochopitelně takovému vysvětlení zdráhají poddat. Navzdory tomu ale přiznávají, že hromadná úmrtí bartramií jsou zatím záhadou bez řešení. 

Žádné nemoci, žádná otrava plyny

Mrtvé bartramie dlouhoocasé nacházejí místní obyvatelé na březích jezera Ozogoche každý rok ve stejnou dobu, a to jen po rozednění. Bartramie přes andské jezero Ozogoche přelétají na cestě z Aljašky do Argentiny, Paraguaye a Chile, kde přezimují. Musejí tak překonat tisíce kilometrů a ornitology napadlo, zda ptáci nehynou v důsledku nemocí nebo vyčerpání.

Ekvádorská ornitoložka Tatiana Santanderová, která se výzkumu věnuje, popisuje, co biologové zjistili: „Když jsme oblast navštívili, našli jsme ptáky, které jsme dokázali zachránit. Prohlédli jsme je, ale nezjistili jsme na nich žádné anomálie. Měli i dostatečné tukové zásoby. Je navíc nepravděpodobné, že by každý rok bylo tolik nemocných ptáků, aby umírali tímto způsobem.“

Vědci tedy vyloučili, že by ptáci hynuli kvůli nemocem nebo chatrnému zdraví. Napadlo je také, zda se ptáci při průletu nad jezerem neotráví jedovatými sirnatými plyny. Jenže proč by pak hynuly jen bartramie a ne jiné ptačí druhy? A proč by se tak dělo jen v poměrně úzce vymezeném období? 

Je pachatelem teplotní šok?

Po vyloučení předchozích hypotéz na řadu přišla další teorie – ptáci přelétají přes jezero Ozogoche v noci a kvůli silnému větru a rozmarům počasí mohou ztratit výšku. Když se pak ponoří do vody jezera, utrpí teplotní šok a hynou. Voda má totiž pouhých pět stupňů Celsia. Jakkoli rozumně tato teorie zní, důkazy pro ni zatím neexistují. „To, co se děje s bartramiemi dlouhoocasými, dosud nemá vysvětlení. Domníváme se, že podléhají klimatickým podmínkám, kvůli kterým spadnou do vody jezera. Ověřit se to ale dá dost těžko,“ přiznává Tatiana Santanderová. 

TIP: Pod křídly kondorů: Divukrásná pohádka ekvádorského parku Sangay

Nedostatek vědeckých důkazů jen podporuje víru místních v pověst, že se ptáci obětují. Stovky lidí tak dál každý rok tančí a slaví na březích posvátného jezera, aby uctili oběť ptáků, jež jim zajistí přízeň duchů jezera. Oslavy se navíc staly turistickou atrakcí, která je v Ekvádoru známá jako festival kuviviů, jak se ptákům říká.

Pestrobarevný festival ve vesničce, která leží v nadmořské výšce přesahující tři a půl tisíce metrů, láká stále víc zvědavců. A tak je snad dobře, že ani moderní věda nedokáže tajemnou smrt bartramií vysvětlit. I díky tomu přežívá starodávná legenda dál.