Nerovné války: Habešská kopí proti italským tankům

Italský vůdce Benito Mussolini toužil obnovit Římskou říši – ačkoliv na to neměl prostředky. Itálie 30. let 20. století byla zemědělská země s velmi omezenou průmyslovou základnou a zaostalým systémem školství. Krátce řečeno: Mezi industrializovanými a sebevědomými velmocemi Evropy působila jako sice hezké, ale chudé a trochu přihlouplé děvče z venkova, držené zkrátka autoritativním otcem. Diktátor si tedy musel pečlivě vybírat slabé protivníky. 

Po Somálsku a Eritreji se dalším cílem italské rozpínavosti stala Etiopie neboli Habeš. V roce 1936 se dala do pohybu armáda 750 tisíc mužů, vybavená šesti sty tanky, dvěma tisíci děl a čtyřmi stovkami letadel. I podle standardů tehdejší doby šlo o technicky podprůměrné, nespolehlivé zbraně. Proti Etiopanům, které zval císař Haile Selassie do války slovy „ať se dostaví každý muž schopný nést kopí“, to však mělo bohatě stačit. 

Mlýnek na maso

Habešané nebyli zcela bezbranní: Asi polovina mužů z půlmilionové armády nesla střelné zbraně, ale vesměs staré pušky. Mnoho vojáků se dostavilo se štíty, šavlemi a kopími, téměř všichni navíc v zářivě bílých hábitech, jež sice dobře odrážely sluneční paprsky, ovšem zároveň tak fungovaly doslova jako terče. Jedinou výjimku představovala císařova osobní garda, oděná do belgických khaki uniforem, vyzbrojená a vycvičená podle západních standardů. 

Italové postupovali pomalu a metodicky ničili každý pokus o odpor. Vlnové útoky etiopské pěchoty, která se s primitivními zbraněmi často pokoušela dostat do přímého kontaktu, se proměnily v krvavé „mlýnky na maso“ – to když se do formací zakously italské kulomety. Habešská protiofenziva se brzy rozpadla a Italům už nic nebránilo v obsazení hlavního města Addis Abeby. 

Etiopský císař musel i s národním pokladem utéct do britského exilu. Na slyšení v Lize národů, předchůdkyni OSN, pak pronesl prorocká slova: „Dnes jsme to my, zítra to budete vy.“ Organizovaný habešský odpor se zhroutil, ačkoliv na mnoha místech země vypukla partyzánská válka a Italové měli po následující tři roky plné ruce práce s pacifikací.