Neodolatelné pupínky: Náš přístup k akné formují specifické procesy v mozku
Pokud analyzujeme emoce provázející vymačkávání akné, pak kromě uspokojení z odstranění nehezké vady na kráse nelze pominout ani pocit znechucení. Ten se u člověka vyvinul jako ochrana před potenciálními toxiny, jež se mohou skrývat například v plísních či shnilé potravě. Uvedeným způsobem reflexivně reagujeme i na tělní tekutiny a vyhýbáme se například cizím lidem, kteří smrkají či kašlou.
Slast versus odpor
V otázce nehezkých pupínků pak vstupují do hry dva faktory: již zmíněné znechucení a dále potěšení, jejichž vzájemný poměr se přitom individuálně liší. Mnoho lidí sice nerado „rýpe“ do vlastního akné, ale sledování stejné činnosti u ostatních jim nevadí, případně si ho doslova užívají. Jejich mozek totiž v takové chvíli ví, že mu nehrozí reálné nebezpečí, a dokáže si udržet racionální odstup. Právě pocit kontroly hraje stěžejní roli – vymačkávání hnisu představuje cílenou aktivitu, nikoliv náhlou život ohrožující situaci, při níž by uspokojení okamžitě ustoupilo do pozadí pod vlivem adrenalinu.
Za vším stojí mozek
Vědci z univerzity v rakouském Grazu nechali osmdesát dobrovolníků sledovat video zobrazující vymačkávání akné a pomocí magnetické rezonance měřili jejich mozkovou aktivitu. U těch, kdo záběry sledovali se zájmem, se přitom výrazněji zapojovaly oblasti zodpovědné za pocit odměny, zejména tzv. nucleus accumbens. Dané jádro zřejmě stojí i za faktem, že zmíněné osoby dokázaly snáz potlačit svůj odpor.
TIP: Co jsem to jenom chtěl? Proč při průchodu dveřmi tak často zapomínáme?
Podle neurologů je u nich totiž popsaná oblast lépe propojena s tzv. insulou, která se aktivuje mimo jiné při regulaci pocitů znechucení. U druhé skupiny dobrovolníků se pak uvedené části mozku při sledování videa nezapojovaly vůbec, nebo jen nepatrně.
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií
Shutterstock
