Nepochopený vymítač ďábla
Device to Root Out Evil | Architekt: Dennis Oppenheim (1998)
Stavba s příhodným názvem Device to Root Out Evil neboli „nástroj k vykořenění ďábla“ se stala překvapivě velkým soustem pro New York, pro nějž byla původně navržena, a později i pro Stanfordovu univerzitu: Škola nejprve zaplacení kontroverzního díla schválila, ale poté rozhodnutí změnila s tím, že je 7,5 m vysoký kostelík z pozinkované oceli „nevyhovující“. Nakonec tedy svatostánek, který jeho slavný tvůrce navrhl jako „vědomý prostor pro vlastní transformaci“, spočíval do roku 2014 v kanadském Calgary, načež se přemístil do španělského města Palma de Mallorca.
Mystika v polích
Bruder Klaus Field Chapel | Architekt: Peter Zumthor (2008)
Německá Bruder Klaus Field Chapel jasně dokazuje, že ne všechny křesťanské chrámy musí zdobit okázalá architektura či barokní andělíčci. Svatostánek stojí v poli a na první pohled upoutá naprostou jednoduchostí. V interiéru pak návštěvník kromě světla pronikajícího zvenčí a sbíhajících se stěn nenajde téměř nic. Peter Zumthor patří k propagátorům „architektury smyslů“ a stavbu budoval podle přání místního farmáře Hermanna Scheidtweilera na počest „bratra Klause“, švýcarského náboženského mystika žijícího v 15. století.
Betonová kráska
Stykkishólmskirkja | Architekt: Jóni Haraldssyni (1990)
Zdálky vypadá jako mořský netvor či přistávací plošina pro mimozemské lodě, někomu prý připomíná ruce sepjaté k modlitbě. Tvůrce islandského kostela Stykkishólmskirkja však inspirovala podoba nedalekého pohoří Snaefellsnes. Bílá kráska se tyčí na kopci v městečku Stykkishólmur, kde žije pouhých 1 200 obyvatel, přesto se těší nebývalé návštěvnosti. Odborníci i laici z celého světa ji totiž řadí mezi nejkrásnější díla moderní sakrální architektury.
Zelený chrám přírody
Thorncrown Chapel | Architekt: Euine Fay Jones (1980)
Americká kaple Thorncrown na první pohled vytváří zcela otevřený prostor, který zdánlivě splývá s okolní přírodou. Svatostánek vznikl převážně ze dřeva severozápadního Arkansasu. K výstavbě přitom posloužily jen takové materiály, jež mohli unést dva lidé. Ačkoliv kaple vypadá jako zcela „otevřená“, ve skutečnosti má skleněné zdi a je plně klimatizovaná.
Božství v modré
Santuario Dom Bosco | Architekt: Cláudio Naves (2008)
Zvenčí působí brazilská katedrála Santuario Dom Bosco poměrně nenápadným dojmem, uvnitř však střeží opravdový skvost. Interiér totiž vyplňuje nebesky modré světlo procházející ohromnými okny, která pokrývají prakticky všechny stěny, tedy plochu asi 2 200 m². Sestávají z malých vitráží ve 12 odstínech modré. V noci se potom hra světel promění: Prostor ovládne obrovský, 3,5 m vysoký zlatý lustr ze 7 400 kusů skla, který symbolizuje Ježíše, světlo světa.
Hranatá tvář islámu
Mešita KAPSARC | Architekt: studio HOK (2014)
Velmi atypický islámský svatostánek se stal nedávno duchovním centrem výzkumného institutu King Abdullah Petroleum Studies and Research Center (KAPSARC) v Rijádu. Stojí uprostřed zeleně, přičemž dvě z jeho nádvoří směřují k Mekce, nejposvátnějšímu místu islámu. Hlavní modlitebna pojme 200 mužů a vedlejší pak 100 žen. Okna minaretu i mešitu zdobí zvláštní mozaika ze skla a kamene, takže světlo uvnitř kreslí jedinečné vzory.
Tradice vedle současnosti
Nový komplex chrámu Famen | Architekt: C. Y. Lee (2009)
Tradice chrámu Famen v čínské provincii Šen-si sahá zřejmě až do prvních století našeho letopočtu. Vyznavači buddhismu tam po staletí přicházejí, aby spatřili sochu bódhisattvy Kuan-jin a poklonili se relikvii samotného Buddhy. V roce 2009 ovšem svatostánku přibyl mladší a stylově zcela odlišný sourozenec: Modernímu chrámovému komplexu dominuje 148 m vysoká stúpa Namaste Dagoba a celek dokazuje, že se dávná tradice může velmi dobře snoubit s novodobými proudy.