Nejvýhodnější koupě dějin: Jediným podpisem získali Američané Louisianu
Počátkem 19. století pronikají Američané těžko prostupnými Appalačskými horami táhnoucími se od zálivu svatého Vavřince východním pobřežím téměř až po Západní Floridu. Kráčí indiánskými stezkami k blahodárnému veletoku Mississippi. Jeho západní břeh ale ovládají po celé délce až ke strategicky skvěle položenému městu New Orleans Francouzi. Můžou tak kontrolovat veškerý americký obchod mířící z Mexického zálivu do Evropy i centrální oblast dnešních Spojených států.
Napoleon Bonaparte, který se v roce 1799 chápe moci ve Francii, si totiž Louisianu (pojmenovanou po jednom z nejslavnějších francouzských králů) bere nazpět od Španělska. Španěly k tomuto kroku v podstatě donutí – na starém kontinentu francouzská vojska rychle obsazují takřka celou oblast Pyrenejského poloostrova.
Nežádoucí Francouzi
Bonaparte chce v Severní Americe zprvu vybudovat bývalé impérium a výchozím bodem k tomuto cíli má být New Orleans. O jeho významu moc dobře ví i americký prezident Thomas Jefferson. „Na tomto světě existuje jediné místo, jehož držitel je naším přirozeným a zřejmým nepřítelem. Je to New Orleans,“ praví rozhodně. Jefferson je v roce 1802 odhodlán i k ozbrojenému střetu. „Toho dne, kdy se Francie zmocní New Orleansu se musíme sjednotit s britskou flotilou a britským národem,“ koketuje dokonce s myšlenkou na spolupráci s někdejším nepřítelem. Nejdříve ale uvážlivě sáhne k diplomacii.
Americký vyslanec ve Francii Robert R. Livingston dostává obtížný úkol. Musí vymyslet, jak zařídit, aby ústí Mississippi nekontroloval Napoleon. Píše se rok 1803, Bonaparte válčí kde se dá a diplomaté dlouze vyjednávají.
V dubnu se náhle francouzský mistr Charles Maurice de Talleyrand-Périgord svého amerického protějšku zeptá na zajímavou otázku. Zkoumá, zda by Američané celou oblast Louisiany nechtěli koupit! Politické špičky USA jsou v šoku. Nabídku nečekají, ale ihned po ní skočí. Proč Napoleon mění plány? Nepodaří se mu totiž dobýt cukrem oplývající ostrov Santo Domingo (dnešní Haiti a Dominikánská republika) a v Novém světě má momentálně nedostatek sil. Navíc chystá invazi do Anglie a peníze se mu náramně hodí…
Co jsme koupili?
Odkup rozsáhlého území přijde Američany na něco málo přes 15 milionů dolarů. Jedním tahem pera tak zdvojnásobí svou rozlohu a stanou se pány největší vnitrozemské vodní přepravní sítě na světě. Samotná dohoda z 30. dubna 1803 nicméně působí velmi vágně. Prodávané území Louisiany je popsáno poměrně nepřesně a ve volném výkladu obsahuje i Texas a západní Floridu.
Když se Američané pídí po jasném určení toho, co kupují, Talleyrand odpoví lišácky: „Nemohu vám poradit. Výhodně jste nakoupili a předpokládám, že toho dokážete využít!“ A Američané toho vskutku využijí. Pás pevniny táhnoucí se od Mexického zálivu směrem na severozápad až k pramenům přítoků Mississippi ve Skalnatých horách rozšiřuje USA o území, na které byste vedle sebe mohli poskládat Německo, Španělsko, Itálii a Francii i spolu s Velkou Británií!
Nejlepší kontrakt?
Největší výhodou ale bylo již zmíněné rozvětvené povodí Mississippi, které hraje roli ve stále čilejším obchodu. Budují se přístaviště, zdokonaluje se lodní doprava, která je navíc levnější, než doprava po souši. Američané už v obchodu nemusejí spoléhat pouze na přístavy podél pobřeží Atlantiku. Mladičká demokracie získává strategicky cennou geografickou hloubku (její hlavní osídlení na východním pobřeží lze lépe bránit) i obrovskou plochu úrodné země v jednom.
TIP: Obchod tisíciletí aneb Jak získaly USA zlatonosnou Aljašku za babku
Vše má nicméně právní háček. V ještě poměrně čerstvé ústavě Spojených státu není ani zmínka o možné koupi cizího území. Jefferson nejprve zvažuje schválení dodatku k ústavě, který by tuto věc ošetřoval. To se moc nezamlouvá jeho poradcům, kteří se bojí, že Napoleon by mohl během schvalování nového dodatku změnit názor. Prezidenta obratně přesvědčí, že možnost státu koupit si území přece vyplývá z práva uzavírat dohody. Senát pak v říjnu smlouvu naprostou většinou v poměru 26:6 ratifikuje. Jefferson je spokojený – o toto území se ostatně zajímá dlouhodobě. Ale ze zcela jiného hlediska. Jako amatérského vědce ho nejvíce zajímá tamní flora a fauna. Výzkumníci tak ještě před prodejem narazí třeba na psouna prérijního nebo straky, které vědecky zdokumentují.
Budování systematické obrany
Spojené státy v následujícím období řeší, jak své hranice co nejúčinněji zabezpečit. Na západě a na jihu zůstávají Španělé. S pomocí místních indiánů na ně tlačí nejprve na Západní Floridě, odkud se po čase skutečně stáhnou. Podobný princip pak Američané aplikují i na západě. Tam dochází k uzavření smlouvy mezi Spojenými státy a Španělskem v roce 1819. Americký kolos získává klíčový přístup k vodám Pacifiku a nic mu nebrání k tomu upřít svůj zrak na jih a oblast Texasu a Mexika. Rodí se nová světová velmoc…
-
Zdroj textu
-
Zdroj fotografií