Hledači vody
Kromě zeleně potřebují sloni i množství vody a vůdčí sloní samice mají v paměti uloženu mapu vodních zdrojů. Sloní stezky vedou od jednoho vodního zdroje k dalšímu a za stádem v období sucha putují i ostatní živočichové. Sloni jsou totiž schopni vydobýt (produpat a choboty prohrabat) alespoň trochu vláhy i ve zdánlivě vyschlém říčním korytě. V případě, že je například pytláky zastřelena vůdčí samice, která jediná dokáže objevit nevyčerpané vodní zdroje, je k uhynutí vedle dalších členů sloního stáda odsouzeno i množství dalších zvířat.
Komunikace na velké vzdálenosti
Vzájemná komunikace hraje v životě slonů významnou roli. Kromě dorozumívání „tváří v tvář“ dokážou komunikovat i a velké vzdálenosti, a to prostřednictvím zvuků o nízké frekvenci v rozmezí 15 až 35 hertzů. Sloni jsou jako největší suchozemští tvorové k vyluzování infrazvuku dokonale uzpůsobeni. Mají neuvěřitelně prostorný hrtan a přímo impozantně rozlehlou nosní dutinu. Chvění půdy způsobené vzdáleným slonem, zachytí jeho druh přenosem vibrací kostmi nohy do lopatky a odtud do lebky. Sloní končetina se zvláštním tukovým polštářem přitom funguje jako účinný zesilovač. Chvění slon vnímá i tzv. Paciniho tělísky na konci chobotu.
Jediný nepřítel
Dá se říct, že kromě člověka nemají sloni žádného nepřítele, který by je zásadně ohrožoval. Jen za určitých podmínek jim mohou být nebezpeční lvi. Za normálních okolností spolu lvi a sloni spolu obvykle dokážou bez problémů sdílet jedno území. Se zmenšováním životního prostoru se ovšem mnohem častěji dostávají do konfliktu, a to především u vodních zdrojů. Zejména v období sucha se stává, že se velké lví smečky specializují na lov slonů. Lvi se v tuto dobu prakticky neustále zdržují u napajedel a číhají na slony, kteří se dříve či později musí přijít napít. Občas uloví malé slůně a velká lví smečka dokáže zabít i dospělou sloní samici. Zdravého a dospělého sloního býka však neudolá ani dobře organizovaná lví rodina.
Osudné sloní kly
Afričtí sloni jsou největšími suchozemskými tvory současnosti. Potřebují proto i velké množství potravy, tvořené kořeny, trávou, ovocem, kůrou a listy. Dospělý slon spotřebuje až 140 kilo této potravy denně. K jejímu získávání mu slouží nejen obratný chobot, ale také kly, s jejichž pomocí dobývá vodu a oloupává kůru ze stromů. Slonovina je bohužel stále lákadlem pytláků a tento protizákonný obchod nemá zdaleka odzvoněno.
Afričtí architekti
Sloni v Africe odedávna plní roli „architektů krajiny“. Ve sloních výkalech se totiž rozšiřují semena spolykaných rostlin a podél sloních stezek se tak šíří zelený porost. Sloní trus je navíc zdrojem živin pro mnoho druhů hmyzu, který je zase nezbytný třeba pro přežití hmyzožravých ptáků.