Největší říše starověku (3): Římské císařství a jeho vavříny vykoupené krví

Za pozdější ohromný rozmach vděčil Řím nejen obratné politice, ale i poloze na významné křižovatce cest spojujících Evropu s Asií a severní Afrikou. Strategické umístění přinášelo vedle obchodních benefitů rovněž kontakt s jinými kulturami, z nějž bylo možné těžit. A nejednalo se zdaleka jen o Řeky: Silný vliv na počátky impéria mělo rovněž sousedství s Etrusky, kteří do Říma přinesli mnohé – počínaje znalostí kamenného oblouku a kanalizace přes závody válečných vozů až po náboženské zvyky. 

Krize pod povrchem

Právě Etruskové seznámili Římany s upravenou řeckou abecedou a z řad jejich šlechty usedali na trůn první římští králové. Když éra království roku 509 př. n. l. skončila, vystřídala jej republika a strmě se rozrůstala díky výbušné vojenské politice. Vítězstvím v punských válkách roku 146 př. n. l. se její pozice definitivně upevnila: Stala se jedinou dominantní silou v celém západním Středomoří.

Navzdory stálé expanzi se ovšem již tenkrát stát potýkal s hlubokou krizí, kdy ideály kolektivně spravované republiky cíleně ničili ctižádostiví a mocní muži, kteří se snažili urvat co největší podíl na moci. Vše vyvrcholilo roku 27 př. n. l., kdy byl Octavianovi udělen titul „Augustus“ (viz Diktátor v čele republiky) a republikánské zřízení se proměnilo v imperiální v čele s jediným „caesarem“. Pod Augustovým vedením pak říše po desetiletích válčení zažila blahobyt a rozkvět. Zhruba ve stejné době ji obývalo bezmála 57 milionů lidí, čímž se zařadila k nejpočetnějším civilizacím starověku. 

Armáda jako základ

Pakliže první Perskou říši charakterizovala tolerance a tu Maurjovskou dokonalý administrativní aparát, římské císařské impérium soustředěné pod nadvládu jediného diktátora stavělo na perfektně řízené vojenské moci. Na rozdíl od republiky se totiž opíralo o stálou armádu (nikoliv milice svolávané v čase krizí), kterou tvořili skvěle vycvičení a vysoce organizovaní profesionálové, loajální císaři.

Administrativně se rozsáhlé území členilo na provincie, v jejichž čele stáli prokonzulové. Uplatňovalo se tam římské právo a vojenská kontrola početných legií, které nelítostně potlačovaly jakékoliv náznaky vzpoury. V jednotlivých podrobených oblastech přitom Římané používali různý stupeň dominance: „Civilizovaným“ národům přiznávali práva blížící se těm římským, zatímco k lokalitám odpírajícím poslušnost či regionům, jež považovali za barbarské, přistupovali mnohem razantněji. Oba způsoby přitom fungovaly poměrně efektivně.

Betonová revoluce

Augustus věnoval značný zájem architektuře a okázalé stavby budované za jeho vlády měly ještě zvýšit lesk impéria. Dohlížel také na přeměnu Říma, který byl podle něj „cihlový, když tam přišel, a až ho opustí, bude celý z mramoru“. Vznik mnoha tehdejších budov a děl umožnila i technologická novinka: beton. Nový materiál znamenal v římském stavebnictví opravdovou revoluci a hodil se především tam, kde měla konstrukce nést velkou zátěž. 

Právě beton dovolil zrod takových skvostů, jako je Koloseum nebo kupole Panteonu. A s jeho užitím vznikaly i rozsáhlé vodovody, mosty či celé přístavy, k nimž se řadila například Caesarea Maritima v Judeji. 

Mramor versus hlína 

Pro běžné občany neznamenal ovšem přerod v císařství podstatnější změny. Obyvatelstvo se dál dělilo na majetnou šlechtu neboli patricije, obyčejný lid čili plebejce a ohromnou masu otroků bez práv. Ti tvořili hybnou sílu celého kolosu a zajišťovali, že se kola impéria nepřestávala točit. Představovali však bezmála třetinu populace, což vedlo k prohlubování sociálních nepokojů. 

TIP: Základ každé domácnosti: Jak se žilo otrokům v římských dobách?

A zatímco Octavius nechal vztyčovat jeden architektonický skvost za druhým a hlásal přerod Říma v mramorové město, životní realita většiny lidí byla úplně jiná. Plebejci a otroci se tísnili v jakýchsi nízkonákladových starověkých „činžácích“ zvaných insulae: Vznikaly ze dřeva, hliněných cihel a betonu a zahrnovaly průměrně šest až sedm bytů. V 1. století, kdy starověkou metropoli obýval asi milion lidí, jich tam údajně stálo až 15 tisíc.