Nejmenší z psovitých šelem: Co nejspíš nevíte o fencích berberských

Fenci (Vulpes zerda) jsou velmi společenští. Žijí až v desetičlenných skupinách, které jsou tvořeny dospělým párem a jeho mláďaty. Někdy s rodiči zůstávají i potomci z loňského vrhu. Jde o nesmírně komunikativní tvorovy, kteří se domlouvají máváním oháňky, výrazy ve tváři i pestrou škálou

zvuků. Varují se štěkavým voláním a spokojenost dávají najevo svou verzí předení. V ohrožení ňafají a navzájem se zdraví pištěním. Pokud jsou od sebe samice a samec násilně odloučeni, protestují nářkem. O samotě trpí fenci stresem. Samičky chované po spáření v izolaci jsou vystresované natolik, že většinou nezabřeznou. 

Šetření vodou a spižírny

Po většinu roku se fenek musí obejít bez vody, protože na Sahaře spadne jen pár milimetrů srážek. Jeho organismus ale dokáže získávat tekutiny z pozřených těl plazů, červů a hmyzu. Moč fenků je maximálně koncentrovaná a ani v jejich trusu byste příliš vody neobjevili. Zatímco u většiny zvířat jsou tři čtvrtiny trusu tvořeny vodou, u fenků jde o pouhou šestinu.

Na lovecké výpravy se každý jedinec vydává sám a v noci. Po kořisti pátrá zejména sluchem a čichem a živočicha ukrytého v písku dokáže vyhrabat ze značné hloubky. Troufá si i na větší tvory, které zabíjí kousnutím do krku. Zbytky z větších úlovků si schovává do vyhrabané díry v zemi, na niž čenichem nahrne písek. Stojí za zmínku, že „spižírny“ si vytvářejí spíše samice. Bezstarostnější samci klidně nechají nesnědený zbytek úlovku pohozený na zemi.

Vedro a investice do mladých

Fenek si vyhrabává hluboké nory, z nichž vylézá až večer. Některé měří na délku až deset metrů a sahají metr pod zem. Příbytek v písku si šelma hloupí lopatkovitými tlapkami, s jejichž pomocí vykope za noc až pět metrů chodeb. Tato zvířata navíc čelí vedru tak, že přes den dokážou snížit tělesnou teplotu a tepovou frekvenci a ušetří tak spoustu energie.

TIP: Fosa, predátor z Madagaskaru: Tajemný postrach lemurů 

Samice dokáže odchovat za rok jen jeden vrh mláďat, který v průměru čítá tři potomky. Samička je březí zhruba 50 dní a mláďata se u ní vyživují mlékem do věku jednoho měsíce. Už třítýdenní fenci jsou ovšem přikrmováni masitou potravou. V noře se o mladé stará jen matka, ale otec první měsíc hlídá noru. Je známé, že fenci jsou při obraně mláďat velmi agresivní a toto společné úsilí o ochranu potomků pravděpodobně přispívá k zachování společenské struktury celé smečky. Teprve ve věku šesti měsíců jsou mláďata samostatná, ale není zřídkavé, že se u svých rodičů zdržují i poté a často pomáhají i s odchovem mláďat z dalšího vrhu.