Nejen „kytičky našich babiček“: Muškáty všech tvarů a barev

Lidová jména čapí nůsek nebo muškát patří populární rostlině se správným botanickým názvem pelargonie (Pelargonium). Zatímco přízvisko čapí nůsek rostlina dostala vcelku výstižně podle tvaru semeníků, které připomínají čapí zobák, zdůvodnění přezdívky muškát jsem nikde nenašla. Při troše fantazie by mohlo být odvozeno od skutečnosti, že se některé vonné druhy pelargonií zvláště v minulosti s oblibou pěstovaly pro jejich údajné schopnosti odpuzovat mouchy a další, většinou obtížný hmyz. 

Krásky z divoké Afriky

Pelargonium je rod jednoletých nebo vytrvalých bylin až polokeřů, který obsahuje kolem 280 přírodních druhů (a několik tisíc kultivarů) zahrnutých v čeledi kakostovité (Geraniaceae). Nalezneme je především v jižní Africe, ale i na Madagaskaru, v Austrálii a na Novém Zélandu. V Česku jsou nejblíže příbuzné muškátům kakosty (Geranium), jichž u nás roste více druhů. Asi nejznámější je kakost luční (Geranium pratense), který se od ostatních kakostů odlišuje modrým květenstvím, přičemž barva květů dalších kakostů se pohybuje v odstínech červené a fialové. Všechno jsou to vytrvalé byliny kvetoucí podle druhu od května do září.

První divoce rostoucí pelargonie se do Evropy dostaly z jižní Afriky v 17. století. Na jejich pěstování, šlechtění a distribuci do ostatních zemí se zpočátku nejvíce podíleli Britové a Francouzi, později i Němci a Švédové. 

Nejen krásné

Aromatické listy muškátů se dříve používaly, a leckde se dodnes používají, k dochucování jídel sladké kuchyně nebo k oživení chuti sirupů a dalších nápojů. Silici některých pelargonií využívá i současný potravinářský a především kosmetický průmysl. Nenechme se ovšem splést shodou názvu s vonným kořením prodávaným jako muškátový oříšek a květ! První jmenované jsou plody vždyzeleného stromu muškátovníku vonného (Myristica fragrans), jenž pochází z indonéského souostroví Moluk. Muškátový květ je pak sušený drcený dužnatý měchýřek chránící semeno této rostliny (tzv. oříšku, ačkoli s pravými ořechy není příbuzný). S pelargoniemi tedy toto koření nemá nic společného! Podobná může být snad jen výrazná vůně…

Aby byl obecný výčet předností čapích nůsků úplný, je třeba připomenout, že africké kmeny (např. Zulu, Basuto nebo Mfengi) používají divoce rostoucí druhy pelargonií (např. Pelargonium sidoides) k léčbě nejrůznějších chorob, zejména nemocí dýchacího ústrojí a trávicího traktu. Blahodárné účinky pelargoniové silice na základě znalostí těchto kmenů na konci 19. století objevila a začala využívat i evropská lékařská věda. Jak je vidět, neomezuje se přínos pelargonií jen na jejich dekorativní funkci. 

Pelargonie v převlecích 

Asi většině lidí jsou dobře známy pelargonie vzpřímené (tzv. zonalky), které vytvářejí bohaté květnaté růžice a také pelargonie převislé (tzv. peltaty), jež se z truhlíků a závěsných květináčů řinou jako barevné vodopády. To je však jen zlomek kultivarů, které jsou v současnosti k dostání. 

Šlechtitelé pelargonií přicházejí téměř každý rok s řadou nových odrůd, proto si vybere opravdu každý. Milovníkům květin se nabízí na pěstění nenáročná skupina andělských pelargonií, jejichž květy tvarem připomínají spíše macešky a fialky; skupina anglických grandiflor, která vyniká výrazně velkými květy či skupina stellar (hvězdicovité), jež je nejrychleji se rozvíjející skupinou pelargonií. Stellary jsou velmi oblíbené v západní a severní Evropě, v USA a Austrálii. Jedná se vesměs o nenáročné rostliny, které kvetou různě vykrajovanými a střapatými květy. Některé z nich se vyznačují i velmi pestrým listovím.

Barvy i vůně 

Na světě je mnoho spolků (nejznámější je asi The British Pelargonium and Geranium Society), které se podílejí na šlechtění pelargonií. Přesto doposud nebyly vyšlechtěny muškáty s modrými a sytě žlutými květy. Světle žlutě kvetoucí pelargonie jsou však už na trhu, např. primární hybrid Creamery, jenž vznikl křížením více přírodních druhů.

Velmi zajímavou skupinou jsou pelargonie s aromatickými listy. Po zamnutí listu mezi prsty na vás může dýchnout vůně citrónu (např. kultivar Cis Sunburst se žlutým jakoby nazlátlým listovím), skořice, eukalyptu či výše zmiňovaného muškátového oříšku. To ovšem ještě není vše, co se dá od světa pelargonií očekávat!

Fantazie bez hranic

V Česku je vyjma okruhu zapálených pěstitelů i v současnosti většina druhů naprosto neznámá. Přitom i mnoho přírodních druhů pelargonií se vyznačuje zajímavými znaky. Například Pelargonium littorale je zakrslá, rozložitá rostlinka připomínající svými květy spíše drobně kvetoucí bílé fialky s jemně nachovým žilkováním horních okvětních plátků. Podobně vypadá i Pelargonium stipulaceum, jejíž světle žluté kvítky samostatně trčí na dlouhých stoncích.

TIP: Zrod zahradních královen: Křížení a šlechtění růží 

Rostlinka Pelargonium abrotanifolium vzdáleně připomíná jakýsi macatý druh kopru. A sukulentně vyhlížející rostliny (např. P. carnosum nebo P. gibbosum) byste do rodu Pelargonium určitě nezařadili. Aby překvapení nebylo málo, najdeme mezi pelargoniemi i druhy, které vyrůstají i jako 2,5 metrů vysoké keře (např. Pelargonium hispidum). Dokonce existují i dva mrazuvzdorné druhy (P. endlicherianum a P. quercetorum), které by údajně měly vydržet i teploty pod mínus patnáct stupňů Celsia. 

Když člověk poodhrne roušku zakrývající svět pelargonií, nestačí se divit. Jen z nich si totiž můžete sestavit malou botanickou zahradu, u níž se bude kdekdo podivovat, proč tahle exoticky vyhlížející rostlinka vlastně dostala jméno muškát.