Neduste v sobě emoce: Ukrývaný vztek má negativní vliv na zdraví a zkracuje život

Většina emocí má evoluční opodstatnění. Strach a znechucení nás chrání před nebezpečím. Pocit štěstí na začátku lidské historie mohl rozhodnout o tom, kdo přežije a kdo ne. Lidé, kteří uměli tuto pozitivní emoci prožívat, nejenže spíše přilákali partnera, ale také lépe zvládali rozvíjet dovednosti zásadní pro přežití. Emoce jsou důležité i dnes, přestože nám v mnoha situacích dovedou nepříjemně zavařit.

Prožívání vzteku

Stojíte ve frontě a najednou vás někdo neoprávněně nařkne z předbíhání. To naštve, a proto se ve vašem těle okamžitě zapnou obranné reakce. Na urážku jako první zareaguje mozek, konkrétně amygdala, hypotalamus a hypofýza, a to vypuštěním hormonů stresu: kortizolu a adrenalinu. V reakci na to se vám prudce rozbuší srdce a stoupne vám tlak. Pravděpodobně se vám také začnou potit ruce, zúží se vám zorné pole, mohou vámi cloumat návaly horka, ale také chladu. Do tváří se vám vlije červeň. V důsledku příliš velkého množství kortizolu můžete zapomenout, co jste chtěli říct.

Nahromadění tolika stresových hormonů může vést k širokému spektru reakcí od pláče až po fyzické násilí. Proč se to děje a jaký evoluční smysl emoce hněvu má? Podle studie amerického Centra pro evoluční psychologii má vztek sloužit pro upevnění pozice během vyjednávání. Z hlediska evoluce má podle této studie vztek za úkol změnit postoj protistrany, která by měla mít větší chuť rozhněvanému člověku vyhovět.

Tento názor má však i své odpůrce, kteří vztek připisují pouze frustraci a obraně proti nerovnosti či negativnímu chování okolí. Ať už se to má s evolučním odůvodněním vzteku jakkoliv, nic to nemění na tom, že agresivní chování rozhodně není společensky přijatelné. Z toho důvodu se mnozí lidé uchylují k potlačování hněvu i jeho projevů.

Potlačené emoce

„Jsi snad nějaká holka, abys brečel? Holčičkám vztek nesluší. No tak, nedělej ostudu a uklidni se.“ Tyto a podobné věty slýcháme v našem kulturním prostředí od malička. Není divu, že v dospělosti děláme vše pro potlačování projevů emocí. Pláč na veřejnosti je v našich očích ostuda a vztek budí pohoršení. Pokud však silné city ukryjete ve svém nitru, dovede to napáchat škodu nejen na vztazích, ale i na vašem zdraví.

První teorie o negativních účincích potlačovaných emocí se objevila v roce 1985 ve studii jugoslávských vědců, ta však nezískala příliš pozornosti. Vědecké závěry o tomto fenoménu se pohnuly až roku 2013, kdy vyšla podobná studie, tentokrát pod záštitou Harvardovy univerzity. Podle zmíněných studií je dlouhodobé potlačování emocí skutečně destruktivní a šanci předčasného úmrtí může zvednout až o 30 %.

Nejčastější příčinou úmrtí u osob, které v sobě emoce dusí, jsou kardiovaskulární onemocnění a rakovina. Lidé potlačující emoce dále častěji trpí úzkostí, problémy s pamětí, ale také cukrovkou. Proč má tento proces, jejž si spojujeme se sebekázní a dobrým vychováním, tak negativní dopad na naše zdraví? Důvodů je rovnou několik.

Co je uvnitř, projeví se i navenek

Snaha o potlačení emocí často ovlivňuje naše chování i zvyky. Člověk, který v sobě dlouhodobě skrývá negativní emoce, se častěji přejídá a sahá po nezdravých potravinách, stejně jako například po cigaretách nebo alkoholu. Udusané emoce však škodí také přímo – lidem potlačujícím emoce se ve stresových situacích více zvedá tlak a mají i zvýšenou elektrodermální reaktivitu.

Studie také našla přímé spojení mezi potlačováním emocí a hladinou hormonů z katecholaminních a glukokortikoidových skupin, kam se řadí například adrenalin nebo kortizol. Tato hormonální nerovnováha se podílí na progresi chronických nemocí a v konečném důsledku i na předčasném úmrtí. Důsledky potlačování emocí se mohou projevovat i v rovině vztahů. Zvlášť vztek má ve zvyku vybublat v ten nejhorší okamžik a ovlivnit osobu, která s problémem nemá nic společného.

Časté nekonstruktivní hádky mohou z dlouhodobého hlediska vést ke zhoršení akné i ekzémů, v některých případech dokonce mohou vést k problémům s průjmem i dráždivým močovým měchýřem.

Emoce a (nejen) partnerské hádky

Výměna názorů s protějškem – ať už se jedná o kolegu nebo životního partnera – dovede být skutečně náročná. Proč v nás však vzbuzuje často doslova divoké emoce? Proč se někteří lidé v hádce uchylují dokonce k fyzickému násilí? V okamžiku, kdy se v hádce dostaneme do „bodu obrany“, napne se nám celé tělo. Může jít klidně o maličkost – třeba o poměrně nevinnou otázku, kolik stály ty nové boty nebo rybářský prut. Už něco takto malicherného v nás může aktivovat emocionální spoušť, která našeptává cosi o tom, že nám partner nedůvěřuje a nerespektuje nás.

To nás přepne do obranného módu „uteč, nebo bojuj“. Naše tělo i mozek mají pocit, že se musejí z nepříjemné situace dostat pryč, čemuž přizpůsobí všechny své systémy. V tu chvíli vypoví službu jasné uvažování a sotva slyšíme, co protějšek říká, natož abychom problému porozuměli. Stav ohrožení, v němž se naše tělo nachází, mimo jiné vypíná schopnost přijímat nové informace. Ovládání nad tělem přebírají emoce. Na nás je včas se uklidnit (například pomocí dechového cvičení či odchodu z místnosti) a opět nad situací převzít kontrolu.

Pláč, nebo násilí?

Na emoce reaguje každý člověk jinak bez ohledu na to, zda se jedná o lásku, vztek nebo třeba smutek. Důvodů, proč emoce prožíváme různým způsobem, je rovnou několik. Největší roli hraje kulturní prostředí, v němž vyrůstáme, společně s výchovou. Pokud člověk vyrůstá tam, kde je běžné řešit hádku ránou či jiným druhem násilí, je vysoká pravděpodobnost, že si tyto reakce na emoční vypětí odnese i do svého dospělého života. 

TIP: Profesionální vyjednávačka FBI radí: Jak jednat s naštvanými lidmi?

Někdo jiný se ve vzteku uchyluje k slzám. Pláč v našem těle stimuluje hormony oxytocin a prolaktin, jež zklidňují tepovou frekvenci a pomáhají ke klidu. Studie z roku 2019 zkoumající neurobiologii lidského pláče zjistila to, co vás asi příliš nepřekvapí: Ženy se k pláči obracejí výrazně častěji než muži. Žena pláče většinou až pětkrát za měsíc, kdežto muži za stejné období pláčou pouze jednou, nebo dokonce vůbec. Minimálně v naší kultuře, kde je mužům odmalička vtloukáno, že pláč je projevem slabosti, a ženy jsou naopak odrazovány od projevování negativních emocí – zvláště pak vzteku, který poté spíše ventilují právě slzami.

Kontrola emocí je běh na dlouhou trať a velká řada vědců i lékařů právě studiu emocí a práci s nimi zasvětila svou kariéru. Proto se rozhodně nemusíte stydět obrátit se na psychoterapeuta. Možné řešení představuje také technika mindfulness.

Vědomé bytí

Technika mindfulness neboli „meditace všímavosti“ má svůj původ v buddhismu. Už od sedmdesátých let minulého století se však na Západě používá jako technika pro snižování stresu. Meditace všímavosti může mít mnoho podob a můžete se jí věnovat v sedě, ale klidně také na procházce nebo u mytí nádobí či jakékoliv další činnosti.

Představte si například, že myjete nádobí. Možná i vám se při této činnosti hlavou honí spousta myšlenek. Minulost, budoucnost – a ta otravná mastná skvrna, co nejde pryč, vás možná už začíná trošku rozčilovat. Na chvilku se zastavte. Všimněte si pocitu teplé vody na vašich rukou. Praskání bublinek saponátu. Myslete na pocit, který máte při nádechu a na kontakt houbičky s povrchem talíře… a už tím „mindfulness“ prožíváte. Tuto praktiku můžete vykonávat téměř za všech okolností a už při deseti minutách denně začnete po pár týdnech pozorovat rozdíly mimo jiné i v lepším zvládání emocí.