Nebezpečná zábava: Lechtání malých dětí může vyvolávat trauma

Pro mnohé rodiče představuje lechtání spolehlivý recept, jak své ratolesti rozesmát. Zejména nejmenší děti se při něm často hihňají tak, že téměř nemohou popadnout dech. V tomto případě však neplatí, že smích znamená štěstí: Snímky z magnetické rezonance prokázaly, že se při lechtání zapojují jiné oblasti mozku než v jiných humorných situacích, například při vyslechnutí vtipu. Podle psychologů jde o vyjádření submisivity, a smích tak značí vůlí jen těžko ovladatelnou reakci na podřízené postavení, v níž se „oběť“ ocitla. Pokouší se tím agresorovi naznačit, že se vzdává, a chce, aby přestal.

Lechtající osoba – ať už rodič, či kdokoliv jiný – totiž uvedeným jednáním vyjadřuje svou dominanci, často samozřejmě nevědomky. Pokud se nevinná zábava vymkne kontrole, v dítěti převládne pocit, že je v rukou dospělých zcela bezbranné, a zážitek jej může ovlivnit i na celý život. 

TIP: Neurovědci potvrzují: Babičkovská láska opravdu existuje

Ve studii z roku 2019 zkoumali psychologové z americké University of Kentucky skupinu zhruba 150 dospělých, které v dětství „zneužívali“ jejich sourozenci. Ukázalo se přitom, že mezi jejich nejoblíbenější metody patřilo právě lechtání. A jistě nikoliv náhodou se ve středověké Číně coby způsob mučení používalo jemné dráždění citlivých částí těla, které si nešťastník v poutech nemohl poškrábat.