Napůl auto a napůl kolo: Jak se jezdí ve velomobilu?

Šlapací „auta“ zůstávala dlouhá léta obskurní zábavou pro pár podivínů. Nástup elektrických kol však naprosto změnil pravidla hry: Náhle se nabízel zcela praktický a ekologický způsob městské dopravy
09.11.2022 - Barbora Jelínková
Northern Light Motors)

" data-thumb="/sites/default/files/styles/x_100/public/clankyold/obrazky/1/6/6/7/9/4/8/8/8/0/northern_light_motors.jpg?itok=2KxA8Zff" data-img="/sites/default/files/styles/x910_600/public/clankyold/obrazky/1/6/6/7/9/4/8/8/8/0/northern_light_motors.jpg?itok=jRsjDLAJ" data-full="/sites/default/files/styles/x1200/public/clankyold/obrazky/1/6/6/7/9/4/8/8/8/0/northern_light_motors.jpg?itok=w11VdJjq">


Alternativní způsoby dopravy vtrhly v posledních letech do ulic světových metropolí jako velká voda. Vedle automobilů a tramvají si tak jimi klestí cestu skútry, kola, elektrické koloběžky, segwaye i skateboardy. Přesto technologické firmy neustávají ve vývoji dalších prostředků, jež slibují usnadnit a urychlit individuální transport v městském prostředí. 

S auty drží tempo

Nejnovější nápad představuje tzv. velomobil, tedy vozítko kombinující jízdní kolo a automobil, jež by se dalo zároveň přirovnat k pozemnímu šlapadlu. V zásadě jde o obyčejné elektrokolo umístěné pod kapotou, která cyklistu chrání zejména před nepřízní počasí a zajišťuje lepší aerodynamiku, tudíž i vyšší bezpečnost. Ke stabilnější jízdě přispívá rovněž fakt, že oproti standardnímu bicyklu mívají velomobily zpravidla čtyři kola – existují však výjimky, jako třeba kanadská tříkolka Veemo

Tříkolka Veemo se díky svým rozměrům může zařadit do cyklopruhu. (foto: Veemo)

Podle velikosti konkrétního modelu pak může uživatel buď zamířit do cyklopruhu, nebo se vmísit mezi běžná auta. Nemusí se přitom obávat, že by zdržoval provoz: Pohání-li hybridní vozítko baterie, dokáže udržet průměrné městské tempo kolem 50 km/h. A dosud nejvyšší naměřená rychlost elektrického velomobilu dosáhla dokonce 130 km/h.

Šetrná budoucnost

Bicykly s ochranným „krunýřem“, který pojal dva vedle sebe sedící pasažéry, se vyráběly již před druhou světovou válkou. Nikdy si však nezískaly masovou popularitu a ze scény je postupně vytlačily klasické automobily, jimž hrál do karet levný benzin a stále ještě poměrně prázdné silnice. Renesanci zažívají velomobily teprve dnes, kdy se nápadu chopilo hned několik firem s vidinou ekologické budoucnosti městské dopravy. Lákají nejen na šetrný a relativně nízkonákladový provoz, ale zejména na pohodlí nesrovnatelné s jízdním kolem, které navíc mnozí lidé ve městech nevyužívají ze strachu o svou bezpečnost.

Mezi pionýry znovuzrozeného zájmu o velomobily se řadí i britská společnost Northern Light Motors (NLM), původně vyvíjející elektrokola. Za konceptem nejnovějšího prototypu „koloauta“ stojí designér Graham Browne, který několik let spolupracoval s automobilkami Jaguar Land Rover či Bentley. Od roku 2016 se však specializuje na navrhování nízkoemisních modelů, jež by mohly v dohledné době postupně nahrazovat auta se spalovacími motory. Vlastní velomobil představila NLM před dvěma lety a podle výrobců předčil jeho výkon při sérii testovacích jízd veškerá očekávání. K dispozici jsou dvě verze, klasická a s elektrickým pohonem, přičemž druhá jmenovaná slibuje na jedno nabití dojezd až 80 km. 

Prodlužte si život

Možností, jak velomobil inovovat, existuje bezpočet: Norská společnost Podbike láká třeba na praktické zadní sedadlo určené pro děti. Prodej vozítka, jehož cena začíná v přepočtu na 145 tisících korun, chce zahájit příští rok a podle informací na svých webových stránkách už obdržela přes 3 500 předobjednávek. 

Model Frikar od norské firmy Podbike patří k těm pomalejším: Na rovině dosahuje maximální rychlosti kolem 25 kilometrů. (foto: Podbike)

K benefitům, jimiž Podbike motivuje váhající zájemce, patří snížení uhlíkové stopy. Jestliže například každý den najezdíte autem 15 km, přesedláním na šlapací velomobil ušetříte za rok 900 kg emisí oxidu uhličitého. Nemluvě o zdravotních přínosech: Studie uvádějí, že pokud denně urazíte na kole 5 km, prodloužíte si každou dekádu život až o měsíc a půl. Kromě toho výrobci slibují ještě jeden benefit – z hlediska zákona se velomobil nejčastěji klasifikuje jako elektrokolo, takže ho mohou řídit i lidé bez řidičského průkazu. Nicméně znát pravidla silničního provozu se u „miniauta“ samozřejmě více než hodí. 

Do každého počasí

Hlavní snaha výrobců v současnosti směřuje k maximalizaci uživatelského pohodlí, a jednotlivé modely jsou tak vybaveny k bezpečné jízdě v jakémkoliv počasí. Většina z nich má stahovací střechu, a v letních dnech tedy velomobil jednoduše proměníte v elegantní kabriolet, zatímco v dešti dorazíte domů suší. Po přezutí na zimní pneumatiky se lze potom bez obav vydat i na zasněžené silnice.

Další společnosti naopak kladou důraz na praktičnost a daly svým modelům do vínku velký úložný prostor. Zmíněná možnost je lákavá zejména pro přepravní firmy: Například americká UPS už v roce 2016 posadila své řidiče na elektrokola chráněná plexisklovou bublinou, k nimž lze připojit vozík o nosnosti až 270 kg. 

Hlavně bez námahy

Zatímco u elektromobilů se uživatelské ohlasy značně rozcházejí, popularita elektrických bicyklů strmě stoupá: Globální trh přesáhl v roce 2019 hodnotu 368 miliard korun a do roku 2025 by měl vyrůst až o 7,5 %. V absolutních číslech to znamená, že by už příští rok mohlo po světě jezdit na 300 milionů elektrokol, tedy o polovinu víc než před třemi lety.

TIP: Bezemisní doprava: Patří budoucnost molekulám vodíku?

Největší zájem o ně mají obyvatelé Asie, nicméně rekordní poptávku zažívá také Evropa, kde se v roce 2009 prodalo pouze půl milionu modelů. Od té doby zájem poskočil o 500 %, přičemž největší podíl připadá na Nizozemí a Německo. Například v prvním zmíněném státě, který obecně proslul coby země cyklistům zaslíbená, dnes elektrokola tvoří přes polovinu všech prodaných bicyklů pro dospělé.


Další články v sekci