Náhorní plošina Putorana: Geomorfologický unikát uprostřed Sibiře

Gigantické vulkanické erupce na přelomu prvohor a druhohor, zhruba před 252 miliony let, po sobě v oblasti dnešní Středosibiřské vysočiny v Krasnojarském kraji zanechaly mohutné čedičové výlevy či magmatické horniny, známé jako tzv. sibiřské trapy. A výsledkem se stala mimořádně různorodá krajina: Mezi její typické prvky patří schodovité kopce, stolové hory a naopak plochý terén říčních údolí. 

Nebezpečné zásoby

Podobu oblasti dál formovalo intenzivní působení ledovců – do současnosti se jich zachovalo celkem 22, přičemž 19 z nich leží na severozápadě regionu, kde před miliony let dosahovaly tloušťky až 1,5 kilometru. Z hlediska geologické minulosti je zajímavý i fakt, že Putorana ukrývá jedna z nejbohatších ložisek niklu na Zemi. Jeho těžba se přitom považuje za největší potenciální ohrožení přírodní památky: Vzhledem k poloze 100 kilometrů za severním polárním kruhem je totiž jinak místní osídlení velice řídké. 

Pod věčným ledem

Po většinu roku spočívá region pod sněhem a více než dvě třetiny území tvoří permafrost, tedy věčně zmrzlá půda. I v tak nehostinných podmínkách však může prospívat život: Každoročně tudy například migrují obří stáda sobů. Odborníci v lokalitě rozeznávají několik ekosystémů, od tajgy přes tundru až po arktickou poušť. A většina z nich se stala domovinou řady endemitů neboli druhů, které se jinde na planetě nevyskytují – například putoranské ovce sněžné.

TIP: Postapokalyptický ruský Norilsk: Zakázané město s pachutí kovu a síry

Zhruba 50 kilometrů od západní hranice náhorní plošiny leží největší město oblasti, asi 180tisícový Norilsk. Sídlí tam také správa Putoranského národního parku, jehož vyhlášení v roce 1987 předcházelo pozdějšímu zápisu na prestižní seznam UNESCO.