Náboženství pro nový věk: Kdo jsou čarodějové vzývající Bohyni a Velkého otce

Wicca patří k novým náboženským směrům dvacátého století, které odkazují k prastarým kořenům. Často se v souvislosti s ním mluví o znovunalezené tradici, novopohanství nebo rovnou o čarodějnictví. Vzhledem k faktu, že wiccané často odkazují k odlišným pohanským vírám, je toto náboženství poměrně nejednotné.

Za moderní explozí popularity wiccy ovšem stojí kniha Witchcraft Today (Dnešní čarodějnictví) okultisty Geralda B. Gardnera z roku 1954. Tento titul se tváří jako jakási reportáž zachycující setkání s praktikujícími čarodějnicemi, které autora údajně zasvětily do svých rituálů. Ve skutečnosti jde spíše o dílo, v němž Gardner shrnul výsledky svého dlouhodobého studia pramenů čarodějnictví od starověkého Egypta po novověk. 

Trojjediná Bohyně 

Jednotícím prvkem víry wicca jsou Bohyně a Bůh. Wiccané věří v rovnováhu sil, a proto mají Bohyně i Bůh naprosto stejné místo a věřící by je měli uctívat vyváženě. Přesto však lze nalézt celou řadu směrů, které se zaměřují hlavně na Bohyni a jsou spjaty s tzv. ženskou magií a ženským sebeuvědoměním. 

Bohyně představuje trojjedinou bytost – a to podle forem, ve kterých se nejčastěji zjevuje: jako Panna, Matka a Stařena. Panna je symbolem nevinnosti a jisté bezhlavosti, Matka odrazem nehynoucí lásky a Stařena reprezentuje moudrost. Bohyně se uctívá v jednotlivých fázích měsíce – při první čtvrtině, úplňku a třetí čtvrtině. 

Rohatý pán i elementy

Partner Bohyně bývá titulován jako Velký otec nebo Rohatý bůh. Právě ono druhé označení existovalo už v dávných předkřesťanských dobách, například v podobě keltského Cernunna, waleského Caerwidena, anglického Lovce Herna, hindského Pašupatiho, řeckého Pana, ale také například paleolitického „Čaroděje“ vyobrazeného v jeskyni Tří bratří ve Francii. Všichni výše zmínění představovali velké lesní bohy, jejichž hlavy zdobily rohy. Ve wicce je Rohatý bůh symbolem lovu, síly a plodnosti a často se vyobrazuje s erekcí, jež je vnímaná jako životodárná moc. Spolu s Bohyní jsou párem, který vytváří celou naši realitu. Vedle výše zmíněné dvojice najdeme v novopohanském náboženství celou řadu dalších bohů přejatých z mnoha světových tradic. 

Kouzla v magickém kruhu 

Skupinovým rituálním setkáváním se říká „koveny“ (jakési uzavřené spolky nebo lóže), ale řada wiccanů praktikuje svou víru o samotě. Tradice jsou ovlivňovány formou pohanství, ke které se věřící odkazují. V Evropě figuruje nejčastěji keltská tradice, podle níž se řada příznivců s oblibou nechává oddat během prastarého svátku Lughnasadu. Za poměrně skandální se považuje skutečnost, že někteří věřící provádějí své rituály nazí. Jiní si ovšem pro tyto účely oblékají prosté bílé šaty symbolizující čistotu a další zůstávají v běžném oděvu.

TIP: Mexický kult Santa Muerte: Paní stínů, která měří všem stejným metrem

Základní typ rituálu probíhá v magickém kruhu, který je očištěný a požehnaný. V něm se odříkávají modlitby a činí kouzla a po ukončení kruhu se koná oslava v podobě jídla a vína. Vzácné nejsou ani malé či velké oltáře, které mohou být součástí ložnic. Najdeme na nich předměty důležité pro rituály, jako jsou například kniha, hůlka, nůž, svíčky, vonné tyčinky a také symboly a sošky božstev.