Mrazivé království sopek: Majestátní vulkány poloostrova Kamčatka

Největší počet aktivních sopek je možné napočítat v Indonésii, kde lidé žijí ve stínu téměř 140 vulkánů. Pomyslnou stříbrnou příčku drží se 130 sopkami Island, třetí je Japonsko. Nálepkou království sopek se ovšem pyšní také Chile nebo Havajské ostrovy. Toto označení by si však bezpochyby zasloužil i ruský poloostrov Kamčatka.

Sopky na dvou pětinách území

Majestátní Avačinská sopka, jejíž vrcholek se tyčí do závratné výšky 2 741 metrů nad mořem, je prvním vulkánem, který turisté uvidí po příletu do kamčatské metropole Petropavlovsk-Kamčatskij, která je impozantní branou do země ledu a ohně. Dechberoucí přivítání je zároveň slibem, že Kamčatka opravdu může nabídnout něco mimořádného. „Kamčatka je plná sopek. Jen těch aktivních, které nedávno vybuchly, tu je třicet,“ říká Natalia Nimetsová, která pracuje jako průvodkyně. 

Natalia ví, o čem mluví, vždyť zrovna Avačinská sopka o sobě dala naposledy vědět jen před osmnácti lety. Poloostrov Kamčatka má rozlohu 370 tisíc kilometrů čtverečních (přibližně stejně jako Německo či Japonsko) a tato oblast je posetá zhruba 160 stovkami vulkánů. Sopky pokrývají plných 40 % území Kamčatky a tyčí se tu i nejvyšší aktivní vulkán severní polokoule, který je zároveň nejvyšší horou Kamčatky a jednou z nejaktivnějších sopek na světě. 

Oblast nedotčená turisty

Ključevskaja je skutečně královnou zdejších sopek. Je vysoká 4 750 metrů a erupce zde nejsou ničím neobvyklým. „Ključevskaja je nejvyšší vulkán euroasijského kontinentu a má dokonale kruhovitou základnu,“ potvrzuje známý fakt Natalia Nimetsová a dodává: „Kromě Ključevské tady ale najdete spoustu dalších zajímavých sopek. Třeba na vrcholu Malého Semjačiku je jezero, které nikdy nezamrzá. Díky obsahu kyselin má nádhernou tyrkysovou a azurovou barvu. Sopky tu vybuchují často. Nedávno se třeba ozval Šiveluč, který chrlil nejen popel, ale i lávu.“

Díky vulkanické aktivitě na Kamčatce vytéká celá řada termálních pramenů, které na rozdíl třeba od těch na Islandu nejsou obležené turisty. Za to Kamčatka vděčí své odlehlosti. Od Moskvy ji dělí osm časových pásem a na poloostrov nevede žádná silnice. Jediné spojení se světem proto zprostředkovávají letadla nebo lodě. První turisté se sem navíc mohli vypravit až po rozpadu Sovětského svazu v roce 1990.

Místo pro objevitele

Do termálních pramenů se s oblibou noří zahraniční i ruští turisté. Například Choda Rachmeová, která si po krk ponořena do teplé vody pochvaluje: „Na Kamčatce jsem poprvé a bylo to pro mě velké překvapení. Nečekala jsem, že voda bude tak teplá a příjemná. Dost se ale bojím, až budu muset ven, do zimy. To se mi vůbec nechce.“ Při teplotách, které klesají k mínus dvanácti stupňům Celsia, se není čemu divit. 

Pokud by vás pohled na teplou koupel v zimou sevřeném Rusku nalákal, měli byste vědět, že to má jeden háček. Ani k termálním pramenům Chodutka, v nichž se Choda koupe, nevede žádná silnice. Jediný způsob, jak se sem dostat, je vrtulníkem. Pokud vás ovšem láká divoká, nedotčená příroda, raději se na Kamčatku vydejte co nejdříve, než si ji turisté zamilují stejně jako třeba Island. Na ruském Dálném východě si můžete připadat jako skuteční objevitelé.