Moudivláček lužní: Stavitel mezi nebem a zemí

Moudivláček lužní (Remiz pendulinus) patří mezi ty úplně nejmenší evropské ptačí druhy. Mnoho aspektů jeho života je doposud zahaleno tajemstvím a ty, které jsou nám známy, jsou zcela jedinečné a u jiných druhů nezaznamenané. I samotné jméno tohoto drobného opeřence je v češtině tak trochu záhada. 

S vlaky nemá nic společného

Dnešní název druhu – moudivláček – je zkomoleninou původního pojmenování „moudiváček“. I nejazykovědcům je asi na první pohled zřejmé, že se jedná o složeninu dvou slov: „moudí“ a „váček“. Obě části složeného jména poukazují na charakteristický tvar hnízda, které moudivláček velmi složitě a dovedně zavěšuje na nejtenčí větve pobřežních porostů. Zatímco slovu váček rozumíme, význam slova moudí je už problematičtější. 

Ve slovnících se někdy dočteme ne zcela přesnou definici, a to, že jde o dnes již nepoužívané označení pro mužské přirození. Úplně přesně ale moudí znamená pouze ‚šourek s varlaty‘, čemuž by koneckonců přesněji odpovídal i tvar hnízda.

Další vysvětlení původu druhového jména moudivláček nacházíme v Doplňcích Jungmannova slovníku, který uvádí ještě jeden východočeský výraz, a to „mundiblá(če)k“ nebo „mu(n)obálek“, čili člověk malý a špinavý, původně asi batole, které ještě neumí chodit a leze po zemi. Ať už se ale ptáčkovi žijícímu v blízkosti vodních ploch říkalo jakkoli, dnes z něho máme moudivláčka.

Nabídka ke zvážení

Moudivláček se nejčastěji vyskytuje v hustých pobřežních porostech, kde ho však můžete spíš zaslechnout, než zahlédnout. Ze zimovišť ve Středomoří (i Blízkého a Středního východu) se vracejí nejprve samečci a na hnízdišti se hned začnou ozývat táhlým a teskným hvizdem, který do dálky avizuje všem okolo letícím samičkám, že tady je jeden pracovitý krasavec k mání. 

Aby ale zaujal samičku, nestačí mu pouze hvízdání. Musí jí nabídnout základy společného budoucího „domku“. Na vhodných místech položí, přesněji řečeno zaplete, základy pro svoje budoucí hnízdo, kteréžto umění ho tolik proslavilo. Nejprve si vyhlédne vhodnou větévku, nejčastěji na bříze nebo vrbě. Na výšce mu tolik nezáleží. Na některá hnízda dosáhnete ze země, některá jsou téměř 30 metrů vysoko. Někdy může být okolo vhodné větvičky opravdový frmol a mohou si ji nárokovat i dva hnízdění chtivé páry. Jsou známy i případy, kdy na téže větvičce bylo hnízdo postaveno i ve dvou letech po sobě. 

Od základů až po „airbagy“

Jak přesně probíhá stavba visutého obydlí moudivláčků? Nejprve sameček na samém konci větévky omotá v délce několika centimetrů pevný základ, tzv. „náplet“, který bude držet celou konstrukci. Pak vytvoří jakési oko ve tvaru kapky nazývané „houpačka“. Na jejím spodním konci uplete dno budoucího hnízda („košíček“) a nakonec přijdou na řadu boční stěny. Jako úplně poslední, obzvlášť pečlivě, postaví „vletovou trubici“. Tu už ale dokončuje pouze samička a sameček jí smí tak leda nosit stavební materiál. 

Jako velmi účinnou izolaci si moudivláček do stěn hnízda doslova temuje chmýří z orobince nebo odkvetlých květů topolů. Stěny mohou být až tři centimetry silné, aby byla tepelná ochrana opravdu účinná. Nejen proti chladným dnům, které často v květnu přicházejí, ale také proti úporným vedrům, jimž jsou mnohá hnízda na některých slunných místech vystavena. 

Celá stavba je přitom velmi lehká, a když se člověk dívá, jak s ní zamává každý prudší poryv, napadne jej, zda moudivláčci netrpí mořskou nemocí. Za silného větru je hnízdo smýkáno sem a tam a výkyvy této visuté kolébky mohou dosáhnout i více než metrového rozpětí. Jak je možné, že se ani tehdy vejce v hnízdě nerozbijí? Malinká vajíčka nejsou, jako v hnízdech jiných ptáků, položena jedno vedle druhého. Nedotýkají se skořápkami. Vždy je mezi nimi alespoň tenká vrstva výstelky, která funguje jako ochranný povijan nebo stále nafouknutý „airbag“. 

Nabídka nemovitostí a nutné opravy

Samička se v některých letech může dost opozdit a v době jejího příletu může mít zkušený sameček dokončená už dvě nebo tři hnízda ve fázi „houpačky“. V tom případě nechá potenciální partnerce vybrat, které z rozestavěných hnízd se jí líbí nejvíc a to teprve společně dokončují. Vybudování jednoho hnízda trvá oběma ptáčkům v průměru tři týdny. Stavba je pro tak drobného tvora energeticky velmi náročný počin, a proto není vzácností, že si jednotlivé páry materiál z již rozestavěného hnízda kradou. Jsou ale známy i případy poklidného soužití různých párů. Moudivláček není teritoriální druh, a tak byla zaznamenána i dvě hnízda pod sebou na téže větvi. 

Během hnízdění je hnízdo neustále opravováno. Obzvlášť za intenzivních dešťů oba ptáci zesilují jeho stěnu. Speciální péče je věnována vletové trubici, protože v případě rozmočení hnízda dojde k jejímu zhroucení. Rodiče se pak do hnízda nedostanou a o snůšku nebo mláďata přijdou. Pokud do hnízda prosákne voda, není ani v silách pracovitého moudivláčka stavbu opravit a rodiče hnízdo opouštějí.

Oddělená rodičovská péče

Zvlášť přičinlivým samečkům se díky jejich stavebnímu umění a tesknému hvizdu poštěstí přilákat i víc samiček. To ale není pro tak pilného stavitele žádný problém. Moudivláček je totiž jedním z promiskuitních ptačích druhů. Sameček se nejenže může pářit s různými samičkami, ale také s každou z nich splést samostatné hnízdo. V něm pak už samičky vychovávají mláďata samy. Přitom ale v bezmála pětině hnízd jsou mláďata odchována pouze samečky. I samičky totiž často založí snůšku v několika hnízdech s různými samci najednou. 

TIP: Afričtí stavitelé ve větvích: Měsíc námluv snovače žlutého

Až někdy na jaře zaslechnete z březového nebo vrbového porostu na břehu rybníka teskné pohvizdování, vzpomeňte si, že to zrovna jeden nezadaný moudivláček láká svojí budoucí partnerku. A možná budete mít to štěstí a najdete i jeho fascinující stavitelský výtvor, díky kterému přišel ke svému podivnému jménu.