Mořskou vodou proti suchu: Zachrání nás odsolování mořské vody?

Naše tělo sice ke správnému fungování jisté množství soli potřebuje, denně však maximálně 6 g, tedy asi čajovou lžičku. Pít mořskou vodu tak pro nás znamená smrtelné nebezpečí: Obsahuje totiž mnohem víc chloridu sodného, než zvládneme vstřebat, přičemž v ohrožení jsou především ledviny. Aby se tělo extrémní dávky soli zbavilo, musí vyloučit víc vody, než přijalo – což vede k dehydrataci a problém se dál prohlubuje. 

Pozemské sladkovodní zásoby se však neustále tenčí. Na modré planetě se nachází zhruba 1 386 000 000 km³ vody, z čehož je 97,5 % slaných. Zbytek slouží převážně k zavlažování polí (70 % sladkovodní spotřeby) a k běžnému použití. Ani recyklace však nedokáže zabránit postupnému vysychání pitných zdrojů, čímž trpí krajina i globální populace. Například kapacita přehrady napájející Kapské Město se mezi roky 2017 a 2018 pohybovala v rozmezí 15–30 %, a jihoafrické metropoli tak hrozila krize, která vyústila v přísná omezení a přídělový systém. 

Sladká, ale ochuzená

Inženýři tedy obracejí pozornost k oceánům a hledají co nejefektivnější způsob, jak mořskou vodu odsolit. Jedná se však o zdlouhavý a energeticky náročný proces, proto se momentálně uplatňuje hlavně tam, kde neexistuje jiná možnost. Podle Organizace spojených národů závisí v současnosti na odsolené vodě zhruba 1 % obyvatel planety, především v Austrálii, Kuvajtu a dalších arabských zemích. Nicméně uvedené množství poroste a do roku 2025 by mohlo jít až o 14 % lidí. 

TIP: Mizející krev světa: 780 milionů lidí nemá dlouhodobě přístup k pitné vodě

Nejnovější odsolovací zařízení v Saúdské Arábii dokážou zajistit 1 m³ vody v přepočtu za 13 Kč, což se blíží ceně sladkovodní recyklace. Neupravená odsolená voda se každopádně nehodí k zemědělskému zavlažování: Postrádá totiž ionty vápníku, hořčíku či sodíku, jejichž deficit se posléze na plodinách projeví a musí se dorovnávat hnojením.