Moře v srdci kontinentu: Kyrgyzské slané jezero Issyk-kul

Kyrgyzstán je kontinentální zemí se vším všudy. Charakter vnitrozemského státu bez přístupu k moři narušuje jen obrovské jezero Issyk-kul, které je jednou z největších vodních ploch světa
26.08.2019 - Pavel Svoboda


Z Kyrgyzstánu, který leží v centrální části Asie, je ze všech zemí na světě nejdál k moři. Od pobřeží oceánu jsou zdejší obyvatelé neuvěřitelných 3 600 kilometrů daleko. Kyrgyzové přitom mají vlastní moře, za něž lze bez rozpaků prohlásit slané jezero Issyk-kul. Vodní plocha o rozloze 6 236 km², při délce 182 km a šířce 60 km, nejenže jako moře opravdu vypadá, ale krásou předčí mnohá skutečná moře. Jeho hladina leží v nadmořské výšce 1 608 metrů, tedy o pár metrů výš než vrchol naší Sněžky. Po jihoamerickém jezeru Titicaca jde o druhé největší vysokohorské jezero světa. Zároveň je po Kaspickém moři druhým největším slaným jezerem světa.

Ani slaná, ani sladká

Jezero Issyk-kul se nachází v protáhlé kotlině, kterou jak na severní, tak na jižní straně ohraničují více než čtyřtisícové zasněžené hřebeny hor. Díky tektonickému původu má největší kyrgyzské jezero úchvatnou maximální hloubku 668 metrů, což z něj dělá 5. nejhlubší jezero světa (nejhlubší Bajkal v Rusku má hloubku 1 637 metrů). Úctyhodná je i průměrná hloubka jezera - 280 metrů. Do vodní nádrže vtéká několik desítek přítoků, ale v současné době je jezerní pánev bezodtoká.

Issyk-kul znamená v překladu „teplé jezero“ a skutečně ani během zdejších drsných zim jeho hladina nezamrzá, což není důsledkem solí rozpuštěných ve vodě. Místní salinita je totiž pouhých šest promile, tedy 6 gramů solí na litr vody, přičemž běžná mořská salinita se pohybuje kolem 35 gramů na litr. I tak se ale voda v jezeře nehodí ke konzumaci, ani ji nelze použít k zavlažování.

Porušená rybí rovnováha

Jezero je od roku 1958 přírodní rezervací, v roce 1975 bylo zařazeno do seznamu mokřadů chráněných Ramsarskou konvencí a v roce 2001 bylo prohlášeno Biosférickou rezervací UNESCO s cílem chránit zdejší unikátní ekosystémy.

Počátkem 20. století žilo ve vodách jezera přes deset původních druhů ryb, z nichž bylo několik endemických. Během sovětské éry zde však byly vysazeny nepůvodní druhy – například pstruzi z arménského jezera Sevan, jimž se tady daří lépe než v rodné Arménii. Staly se ovšem problémem pro původní druhy. Stejně tak bajkalští omulové značně narušili rovnováhu s původními převážně menšími druhy a některé z nich dokonce vyhubili.

Turistický sever, přírodní jih

Bránou do kotliny Issyk-kul je město, které se za Sovětů jmenovalo Rybače, dnes opět kyrgyzsky Balykči. V podstatě ovšem název zůstal stejný, protože slovo „balyk“ v překladu znamená ryba. I když je tady ryb stále hodně, k rybolovu je třeba povolení. Na jezeru se přitom hojně pytlačí, jak mimo jiné nasvědčuje nabídka ryb na zdejších trzích i v jurtách podél silnic.

Během sovětské éry byla východní část jezera tajnou vojenskou zónou, kde soudruzi zkoušeli válečné ponorky. Na severním pobřeží vyrostly hotely a rekreační resorty, kam se vydávali na dovolenou zámožní Rusové a Kazaši nebo vysoce postavení politici středoasijských států. V městečku Cholpon Ata na severním pobřeží pravidelně relaxovali sovětští kosmonauti. Většina rekreačních komplexů dnes jen vzpomíná na doby velké slávy a značně chátrá.

Jižní pobřeží jezera je naproti tomu rozvinuté minimálně a příroda zde stále hraje prim. Mezi nejvýznamnější přírodní zajímavosti na jižním pobřeží patří „Slané ozero“, tedy kyrgyzská obdoba Mrtvého moře s velmi slanou vodou, která plavce lehce nadnáší. I díky „léčivému“ bahínku na dně jezera, které by mělo mít pozitivní vliv na lidskou pokožku a organismus, je toto místo oblíbenou destinací hlavně pro místní a rusky mluvící turisty. Pravděpodobně se jedná o někdejší součást jezera, která je dnes od samotného Issyk-kulu oddělena širokou písečnou dunou. Po slané a bahenní lázni je tedy možné hezky se umýt v čisté vodě.

Po malém hledání jsme navštívili i skalní město Skazka. V tomto místě výrazná odolnější slepencová deska vystupuje kolmo vzhůru z načervenalých pískovců a tvoří dramatické skalní město. Téměř celé jižní pobřeží jezera je tvořeno tzv. badlandy, tedy aridní, díky erozi výrazně členitou krajinou z barevných sedimentárních hornin.

Neobjevený ráj

Kyrgyzstán patří mezi země, které jsou umístěny v samém nitru kontinentu. Z toho důvodu zde v zimě vládnou třeskuté mrazy, v létě naopak vedro k padnutí. U jezera stoupají letní teploty nad 30 °C a například v Čujské i Ferganské nížině pomyslná rtuť teploměru běžně šplhá ke 40 °C. Nejvyšší absolutní rozdíl ročních teplot byl v Kyrgyzstánu naměřen v hlavním městě Biškeku (dříve zvaném Frunze), a to 76 °C.

Jezero má na zdejší klima výrazný vliv, vysoké letní teploty způsobují velký výpar z rozsáhlé vodní plochy a převládající západní větry ženou vzniklou oblačnost do hor. Vlhkost podél jezera tedy výrazně stoupá od západu k východu, přičemž oblast kolem západního konce je nejsušším místem v Kyrgyzstánu vůbec. Roční srážky dosahují na tomto místě jen cca 150 mm. Naopak v pohoří Terský Alatou na východě jezera rostou v kontrastu s vyprahlým zbytkem stepního Kyrgyzstánu dokonce krásné jehličnaté lesy (chráněné např. v národním parku Karakol) a celé pohoří je díky dostatku vláhy i výrazně zaledněno.

Na pobřeží jezera vládne v létě příjemná přímořská atmosféra a průzračnou vodou je možné vidět asi 30 metrů daleko. Je ideální ke koupání, přestože její teplota i v horkém létě dosahuje sotva 20 °C. Na dlouhých písečných a štěrkových plážích u jezera můžete bezpečně přespat i ve stanu. Je velmi pravděpodobné, že v okruhu několika kilometrů bude jedinými turisty.

Největší zvířecí trh

Na jihovýchodním okraji jezera se rozkládá Karakol, třetí největší město republiky, které bylo dříve nazývané podle známého ruského objevitele Prževalsk. Tento dobrodruh podnikl několik cest do střední Asie, Mongolska a Tibetu. V Karakolu se v neděli koná zvířecí trh, který je považován za největší ve střední Asii. Na tuto slavnostní událost vyrážíme již před východem Slunce.

TIP: Kazachstánské jezero Almaty: Klenot v bahnitém obklíčení

Na trh se sjíždí pastevci a obchodníci z velké části země a začíná se už kolem třetí hodiny ráno. S prvními ranními paprsky zůstáváme ochromeni skutečnou rozlehlostí trhu. Prodíráme se mezi stovkami nebo snad tisíci ovcemi, mezi žigulíky i starými náklaďáky do dalších sekcí, kde čekají krávy a koně. Obklopují nás nekonečné hektary zvířat a typických starých Kyzgyzů se šedivou bradkou a bílými vysokými klobouky zvanými Kalpaky. I takové je okolí fascinujícího kyrgyzského moře.

Asijské Švýcarsko

Kyrgyzstán je zemí vysokých hor a polodivokých koní. Ne nadarmo se této bývalé sovětské středoasijské republice přezdívá Švýcarsko Asie. Nádherné a vysoké hory jsou zde všude na dohled, průměrná nadmořská výška státu činí 2 750 metrů nad mořem!

Pohoří Taň-Šan, neboli „Nebeské hory“, tvořící převážnou část země, je nejseverněji položeným pohořím v rámci tzv. Vysoké Asie. Na jihovýchodních hranicích s Čínou se v oblasti centrálního Taň-Šanu tyčí Pik Pobeda. „Štít Vítězství“, jak zní název v češtině, je se 7 439 metry nejen nejvyšší horou Kyrgyzstánu, ale i celého pohoří Taň-Šan.

V srdci divokých hor zde ve střední Asii najdete přátelské a pohostinné pastevce, kteří žijí v tradičních kočovnických stanech - jurtách - většinou již pouze přes léto. Po bolševické revoluci od roku 1917 začala v zemi nucená kolektivizace, která začala postupně bořit a ničit tradiční pastevecký život Kyrgyzů.


Další články v sekci