Mnoho tváří tygra: Kdo je kdo mezi pruhovanými šelmami

Tygr ussurijský (Panthera tigris altaica) je nejmohutnější kočkovitá šelma vůbec. Hmotnost samců se může vyhoupnout nad 300 kilogramů. Od hlavy ke konci ocasu měří největší kusy 330 cm, přičemž na ocas připadá zhruba metr. Typická je pro něj dlouhá a hustá srst s méně výrazným pruhováním. Dříve se vyskytoval v prostoru mezi Bajkalem a Tichým oceánem, dnes žije asi pět stovek těchto tygrů na ruském Dálném východě a malá populace snad přežila v severní Číně při ruských hranicích.

Tygr čínský (Panthera tigris amoyensis) je menší než tygr usurijský. Samci váží asi 150 kg a jsou dlouzí kolem 260 cm. Samice dorůstají hmotnosti 110 kg a délky 230 cm. Tento poddruh žil na jihu Číny, ale ve volné přírodě ho nikdo více než 20 let neviděl. Je otázka, zda ještě nějací tygři čínští v přírodě přežili. Pokud ano, jejich osud je zřejmě zpečetěn a jsou odsouzeni k vymření. Několik desítek tygrů žije v čínských zoologických zahradách, ale řada těchto zvířat jsou kříženci různých poddruhů.

Tygr indočínský (Panthera tigris corbetti) zatím vyhubení vzdoruje. Asi 1 500 jedinců žije v Barmě, Thajsku, Kambodži, Laosu, Vietnamu a v jižní Číně. Samci váží až 200 kg, samice obvykle jen polovinu. Samci dorůstají délky 285 cm, samice jsou až o půl metru kratší.

Tygr malajský (Panthera tigris jacksoni) je poddruh tygra žijící ve středních a jižní částech Malajského poloostrova. Ve volné přírodě přežívá posledních 250 až 340 jedinců a populace se stále snižuje. IUCN ho hodnotí jako kriticky ohrožený poddruh. Dříve byl považován za regionální formu tygra indočínského, avšak v roce 2004 byl na základě zkoumání mtDNA a mikrosatelitních sekvencí uznán za samostatný poddruh. Celková délka samců dosahuje 190 až 284 cm, samice měří 178 až 261 cm. Hmotnost samic se pohybuje v rozmezí 24 až 156 kg. Samci váží 36-172 kg. 

Tygr sumaterský (Panthera tigris sumatrae) je nejmenší tygřím poddruhem. Samci váží kolem 130 kg, samice cca 90 kg. Dorůstají délky do 240 cm. Je pro něj typická řada anatomických znaků a charakteristické je i sytě hnědooranžové zbarvení srsti s výraznými černými pruhy. Někteří zoologové jej proto považují za samostatný druh. Na indonéském ostrově Sumatra dnes žije možná až 450 kusů, údaje o stavech těchto tygrů jsou ale krajně nespolehlivé.

Tygr indický (Panthera tigris tigris) je v současnosti nejrozšířenější. Jeho stavy se odhadovaly na 3 500 kusů, ale skutečnost bude mnohem méně příznivá. V Indii zřejmě nežije více než 1 500 kusů. Poddruh obývá rozsáhlé území Indie a Indočíny, ale vyskytuje se tu v malých, vzájemně izolovaných skupinkách, což snižuje jeho šance na přežití, takže by mohl vymřít během 20 let. K tomuto poddruhu patří i „bílí tygři“. Jejich chov v zoologických zahradách včetně liberecké zoo má počátky v roce 1951, kdy byl odchycen z přírody „bílý“ samec. Toho křížili s normálně zbarvenými samicemi a bílé potomky používali k dalšímu chovu. „Bílí tygři“ nejsou albíni, protože mají zachované pruhy a oční duhovku mají modrou.

Tygr javánský (Panthera tigris sondaica) byl podobně jako další ostrovní poddruhy relativně malý. Při délce do 250 cm vážili samci asi 120 kg a samice kolem 100 kg. Vyhuben byl v 70. letech minulého století. Fotografie z roku 1938 z indonéského Národního parku Ujung Kulon.

Tygr balijský (Panthera tigris balica) také patřil k menším poddruhům. Samci měřili něco přes dva metry a vážili kolem 100 kg. Samice byly o něco menší a vážily kolem 70 kg. Žil na ostrově Bali, kde poslední kus uhynul v roce 1937.

Původně byl mezi poddruhy tygra řazen i tygr turanský (Panthera tigris virgata) označovaný také jako tygr kaspický. Z genetických analýz ale vyplynulo, že se tento poddruh neliší od tygra usurijského a oba tedy patří do jednoho poddruhu. Tato populace tygra žila ve střední Asii, kde byla vyhubena v 70. letech minulého století.