Mauritánie: Poslední bašta otroctví

Mauritánská vláda oficiálně zakázala otroctví v roce 1981, zotročování černé populace severoafrickými Araby je zde však stále tolerováno. Odhady ministerstva zahraničí USA v roce 1993 udávaly, že je v zemi více než 90 000 nevolníků. Zpráva CNN z roku 2012 ovšem tvrdila, že se jedná o 340 až 680 000 lidí, což by činilo 10–20 % populace!

Popírání skutečnosti

V odhadech počtu otroků bude snad nejblíže pravdě nadace Walk Free, která Mauritánii ve svém pravidelně vydávaném žebříčku loni přidělila 31. místo a uvedla, že je v ní zotročeno 155 600 lidí. V poměru na počet obyvatel je ovšem se 4 % na prvním místě a srovnatelně vysoký podíl má už jen Uzbekistán.

Otroci jsou zde stále pronajímáni, ženy sexuálně zneužívány a děti od mala nuceny pracovat, aniž by měly přístup ke vzdělání. Skutečnost Mauritánského otroctví je celosvětově známá a kritizují ji mnohé státy i organizace na ochranu lidských práv. Tamní vláda ovšem popírá, že by nevolnictví v zemi stále ještě existovalo. Některé její postupy nicméně ukazují, že pro faktické vymýcení otroctví nedělá vše. V roce 2002 byla například postavena mimo zákon strana, která bojovala za práva černých Mauritánců, a během posledních let potkal stejný osud i dvě další opoziční uskupení.

Zobrazit na mapě Googlu

Boj proti „přirozenému řádu“

Zvláštní zpráva OSN loni chválila vládu za pokrok v této oblasti, ale zároveň ji vyzvala k „razantnějšímu postupu“. Stejného roku byl však v Mauritánii uvězněn protiotrokářský aktivista Biram Dah Abeid, jenž před dvěma lety obdržel cenu OSN na poli lidských práv. Případ Mint Bakar Vall z roku 2011 zůstává jediným soudním přelíčením, v němž byl někdo potrestán za vlastnění otroků (šestiměsíčním uvězněním).

I pokud by se vláda opravdu odhodlala zakročit razantněji, jen těžko se jí podaří osvobodit nevolníky po celé zemi. Kdyby se jí to však povedlo, chudoba a nedostatek vzdělání nedovolí bývalým otrokům skutečně se osamostatnit. Situaci také nepomáhá fakt, že je otroctví považováno za přirozenou součást společenského řádu.

Chudá země rozsáhlých zdrojů

Navzdory svému problematickému mezinárodnímu obrazu se však vláda Mauritánie snaží, aby byla v zahraničí vnímána pozitivně. V roce 1999 například navázala diplomatické svazky s Izraelem. Země na severu Afriky se tím stala jedním ze tří arabských států (další jsou Egypt a Jordánsko), které tak učinily. Na protest proti okupaci Gazy však vztahy o deset let později přerušila. Mauritánie je rovněž zeměmi Západu považována za cenného spojence v boji proti militantním islamistům v oblasti Sahelu. 

Zahraniční partnery přitahuje také coby zdroj surovin. Mauritánie je sice chudý stát – polovina obyvatel přežívá jen z toho, co si sama vypěstuje – ale zároveň je druhým největším africkým vývozcem železné rudy. Jsou zde i velká ložiska nafty, zemního plynu a zdejší pobřeží Atlantiku je známé velkým množstvím ryb.