Matematika ovčích bobků: Kouzlo dávných mankalových her

Takzvané mankalové hry mají poměrně dlouhou historii, hrály se už ve starém Egyptě. Prastará hra se v některých zemích, například v Kyrgyzstánu, v Turecku nebo v Kazachstánu, předává z generace na generaci.

Hra pro úplně každého

Ve hře, jejíž provedení je různé, ale většinou vypadá jako soustava mističek a v nich umístěných hracích žetonů (kuliček), prý neexistují hranice ani limity. Podle hráčů potřebujete jen chuť hrát a rozvíjet své logické a matematické myšlení.

„Máme důkazy, že toguz korgool lidé hráli už před více než dvěma tisíci lety. Některé tabulky uchováváme i v historických muzeích,“ říká Kamčibek Kasymov, jenž je prezidentem kyrgyzské federace toguz korgool. „Naším úkolem je hru uchovat a dál šířit, protože je to také dobrý nástroj k posílení přátelství mezi národy. Pro mnohé jiné hry člověk potřebuje sílu nebo je třeba omezen věkem – pro naši hru je třeba jen touha hrát.“

Devět ovčích bobků

Toguz může hrát opravdu každý. Ve světě se každoročně pořádají nejrůznější mezinárodní turnaje, v rámci Kyrgyzstánu je oblíbený například tradiční ženský turnaj v hlavním městě Biškeku.

Název toguz korgool v překladu znamená „9 ovčích bobků“ (v Kazachstánu se hře říká toguz kumalak, tedy „devět oblázků“) a princip hry je podle hráčů velmi jednoduchý. Hraje se na desce, která má dvě řady po devíti důlcích a v každém z nich je na začátku právě devět kuliček. Ty pak hráči podle daných pravidel různě posouvají a sbírají a vítězí ten, který jako první získá 82 kuliček. Hra je pro dva hráče.

Postaru je to nejlepší

V minulosti se místo kuliček používaly vhodně tvarované a velké kameny a hra byla údajně oblíbená hlavně mezi dětmi. „V dobách, kdy neexistovaly žádné školy, se děti musely učit jinak – třeba právě s pomocí těchto deskových her. Rozvíjelo se hlavně logické a strategické myšlení a také paměť,“ tvrdí Kamčibek Kasymov.

Toguzu se také často přezdívá nomádská algebra, protože kromě strategického myšlení je třeba i mnoho matematických výpočtů. Nejen v Kyrgyzstánu se proto snaží deskovou hru propagovat na národní, ale i celosvětové úrovni.

Mladé se pak snaží nalákat třeba i na počítačové a mobilní verze. Podle milovníků toguzu se ale kontaktu s deskou, kuličkami a protivníkem z masa a kostí nic nevyrovná a hraní na prastarých vyřezávaných deskách je tím nejlepším zážitkem.