Mamut by mohl být vzkříšen: Máme právo na návrat vyhynulého obra?

Poslední mamuti – mamuti srstnatí (Mammuthus primigenius) žili na Wrangelově ostrově ještě před 5 000 lety. Pak se i oni poroučeli do propadliště evolučních dějin. Na Zemi zůstali jen jejich nejbližší příbuzní – slon africký (Loxodonta africana), slon pralesní (Loxodonta cyclotis) a slon indický (Elephas maximus). Posledně jmenovaný má k mamutovi nejblíže. 

Jak se četli mamuti

Jak hluboká evoluční propast dělí slony a mamuty, odhalila kompletně přečtená dědičná informace dvou mamutů, jejichž ostatky se dochovaly na Sibiři ve věčné zmrzlé půdě.

První kompletní genom mamuta přečetli vědci už v roce 2008. Tehdejší techniky čtení DNA ovšem nebyly přesné a vědci by nedali za správnost mamutího genomu ruku do ohně. Díky rychlému technickému pokroku se podařilo týmu Vincenta Lynche z University of Chicago přečíst s vysokou přesností dědičnou informaci hned dvou sibiřských mamutů. Jeden uhynul před 20 000 roky, druhý je ještě o 40 000 let starší. Díky tomu bylo možné mamuta a slona porovnat. Výsledek? Rozdíly v jejich DNA nebyly nijak závratné. 

Najdi 1 600 rozdílů

Mamut má podobně jako slon poměrně rozsáhlou dědičnou informaci. Ta se skládá ze 4,7 miliardy písmen genetického kódu a mezi savci patří k těm bezkonkurenčně nejdelším. Pro srovnání, člověk má dědičnou informaci zapsanou asi 3,2 miliardami písmen genetického kódu. Slon indický a mamut se navzájem liší 1 400 000 písmen genetického kódu. Zdaleka ne všechny rozdíly jsou ale zásadní. Těch opravdu důležitých, které významně mění funkci genů, napočítali genetici 1 600. 

Řada odlišností mezi dědičnou informací slona indického a mamuta padá na vrub jejich přizpůsobení zcela odlišným podmínkám. Slon je doma v tropech; mamut žil daleko na severu a navíc v dobách ledových. Například jeho krevní barvivo hemoglobin bylo přizpůsobeno k tomu, aby na sebe v plicích navázalo kyslík i z velmi studeného vzduchu a spolehlivě jej doručilo do buněk. Sloní hemoglobin by v tak nízké teplotě fungoval s obtížemi. Podobně byl mamut vybaven geny, které mu zajistily tlustou kůži, hustou dlouhou srst a mocnou vrstvu podkožního tuku. Aktivitou těchto genů se vytvořila „izolační vrstva“ chránící mamutí organismus před třeskutými mrazy a ledovými vichry.

Slepá ulička klonování

Když v roce 1997 obletěla svět zpráva o tom, že britští vědci z jediné buňky dospělé ovce vytvořili genetickou kopii zvířete, čili klon, začalo se spekulovat, zda by klonováním nebylo možné oživit mamuta. Vždyť čas od času se v sibiřské věčně zmrzlé půdě podaří nalézt ostatky mamutů a někteří jsou dobře zachovalí. Nešlo by z nich odebrat relativně nepoškozenou buňku a klonováním přivést na svět živé mamutí mládě?

Stejně jako před bezmála čtvrtstoletím zní i dnes odpověď na tuto otázku záporně. Důvodů je celá řada. Ten nejzávažnější spočívá v tom, že dědičná informace mamutů utrpěla za tisíciletí řadu těžkých poškození. Často je rozlámaná na malé kousky. Biologové, kteří by chtěli mamuta oživit, by byli ve stejné situaci jako člověk, který by dostal za úkol zkompletovat knihovnu s pěti tisíci pětisetstránkových svazků roztrhaných na malé kousky, jež navíc někdo důkladně promíchal. Moderní genetici umějí takhle poškozenou dědičnou informaci přečíst. Dokonalé fungování organismu však tento „genetický šrot“ nezajistí. 

Slon přepsaný na mamuta

V posledních letech pokročila molekulární genetika v dovednostech při cílených zásazích do dědičné informace. Umí na vybraném místě DNA vystřihnout přesně vybraný úsek a nahradit jej úsekem DNA připraveným v laboratoři.

Tato technika by asi už dnes umožnila nahradit slonovi některé geny za jejich mamutí protějšky. Mohli bychom tak vytvořit „mrazuvzdorného“ slona indického a vysadit jej do polárních krajů, kde by pak možná žil podobně jako kdysi mamut. Byl by to však stále jen slon „přestrojený“ za mamuta. Do skutečného mamuta by mu hodně chybělo. 

V principu podobné, ale mnohem ambicióznější projekty by mohly přivést na svět skutečného mamuta. Znamenalo by to ale vystříhat z dědičné informace slona indického všechny pasáže, kterými se liší od mamutí DNA, a nahradit je mamutími úseky připravenými v laboratoři. Kdybychom takové zásahy provedli například na oplozeném vajíčku slona indického, „přepsali“ bychom jeho dědičnou informaci ze sloní na mamutí a z vajíčka by se vyvíjel skutečný mamut. Museli bychom jen doufat, že když ho podstrčíme do dělohy slonice, náhradní matka embryo adoptuje a poskytne mu vše potřebné ke zdárnému vývoji až do porodu. 

Smíme vše, co umíme?

„Přepis“ sloní DNA na mamutí by musel proběhnout s vysokou přesností a spolehlivostí na obrovském počtu míst sloní DNA. To zatím nikdo nedokáže. Pokrok v molekulární genetice je ale natolik rychlý, že tahle zásadní překážka dříve či později padne. Pak nebudeme stát před otázkou, zda mamuta dokážeme oživit, ale budeme se ptát, jestli to chceme a nakolik by to bylo správné. 

TIP: Kdy vzkřísíme dinosaury? Sestavení kompletní DNA je blíž než kdykoliv předtím

Odpověď se nebude hledat snadno. Mamuti významným způsobem ovlivňovali celé ekosystémy. Drasticky zasahovali do vegetace a zprostředkovaně tak určovali běh života i mnoha živočichům. Dnešní příroda má za sebou tisíciletí vývoje bez vlivu mamutů. Návrat vyhynulých tlustokožců by změnil život řadě organismů a mnohé z nich by zřejmě ohrozil. 

Máme právo podniknout tak riskantní krok, jakým by byl návrat mamutů do přírody, když jeho následky nedovedeme předvídat? Mnoho odborníků před takovou neuvážeností varuje.