Lvi říše hmyzu: Zabijácká duše kudlanek

Odbornou veřejností jsou kudlanky často označovány jako lvi říše hmyzu. Už z tohoto názvu je zřejmé, v čem především tkví jejich pozoruhodnost. Tento dravý hmyz se živí převážně jinými členy hmyzího světa a některé druhy se specializují na lov létavého hmyzu. Přitom ale kudlanky dokážou ulovit i mláďata menších druhů hadů či ještěrů a jsou zaznamenány případy, kdy „hmyzímu lvovi“ padl za oběť drobný kolibřík.

Trpělivost dokonalého lovce

Kudlanky velmi dobře vidí a dokáží otočit hlavu o 180°. Pro zaměření vzdálenosti a k přesnému zacílení jim slouží nejen dobře viditelné velké oči, ale také temenní očka na středu hlavy, kterým se říká ocelli. K samotnému lovu kudlanky používají loupeživé přední nohy. Ty jsou vybaveny ostrými trny, které kořist znehybní a úspěšný lovec pak silnými kusadly začne oběť požírat za živa.

Chycení kořisti předchází často dlouhé vyčkávání. Kudlanky mají krycí zbarvení a na potravu většinou číhají strnule, aby se pohybem neprozradily. Někdy naopak pohyby napodobují list či větvičku ve větru. Některé druhy se specializují na lov v květech a číhají na hmyz vyhledávající květový nektar.

Osudové spojení

Samičky kudlanek se dožívají asi jeden a půl roku, zatímco samci nežijí déle než rok. Samice jsou navíc vždy větší, mohutnější a dá se soudit, že i dravější. Pokud byste chtěli rozlišit pohlaví dvou jedinců a neměli možnost přímého srovnání, je možné počítat články na zadečku, kterých má sameček kudlanky i přes svoji menší velikost víc.

Pohlavní akt začíná opatrným přibližováním samce, který čeká na vhodný okamžik. Poté na samičku naskočí a zachytí se předními loupeživými nohami. Páření probíhá dvanáct i více hodin. Je dobře známo, že samice před, při nebo i po páření požírá svého partnera, ale to se nestává úplně vždy. Není zcela jasné, proč kudlanka likviduje svého milého, ale v prvé řadě je tak zřejmě zajištěna vyšší kvalita vajíček a výživa samice v období, kdy to nejvíce potřebuje. Někdy se stane, že samička ukousne samečkovi hlavu při spojení, když začne být víc aktivní. Občas je možné zahlédnout už bezhlavé samčí tělíčko, jak ještě pokouší spojit se samicí.

Od ootéky po křídla

Vývoj kudlanky začíná v ootéce, což je pěnovitá schránka, kterou samice vytváří na ochranu vajíček. Každý druh vytváří ootéku jiného tvaru a velikosti. Je pozoruhodné, že i nespářená samička může vytvořit ootéku, z níž vzejde nový život. Tomuto způsobu rozmnožování se říká partenogeneze a často se pak líhnou jedinci jednoho pohlaví a v menším počtu, než je běžné.

V obou případech se po určité době začnou líhnout malinké neokřídlené kudlanky-nymfy. U některých druhů se může vylíhnout až 200 nymf z jedné ootéky, přičemž samice dokáže vytvořit jednu až šest pěnovitých schránek. Novorozené kudlanky se spouštějí na tenkých vláknech, podrobí se prvnímu svlékání a po krátké době jsou schopny začít samostatně lovit a většinou i požírat své sourozence.

TIP: Překvapivě dravé: Kudlanky si běžně pochutnávají i na ptácích

Jak kudlanka stárne a vyvíjí, prochází několika obdobími růstu a prodělává několik svlékání. Konkrétní počet je u každého druhu jiný a pohybuje se mezi pěti a deseti případy. Pokaždé však potřebuje dobré podmínky – vhodnou vlhkost prostředí a klid. Při posledním svleku se objevují křídla a kudlanka dospívá. Může se tak přemisťovat a vyhledávat partnery.