Lháři se prozradí sami: Jak spolehlivě poznat lháře z řeči těla?

Podle průzkumů lžou nejčastěji muži – nejvíc o své výšce, nevěře a také příjmu; ženy potom o hmotnosti, věku či orgasmech. Tzv. sociálních lží vyslovíme za den nejméně deset, někdy však až 250. „Lidé lžou, protože chtějí něčeho dosáhnout. Domnívají se, že když nesdělí skutečnost takovou, jaká je, bude to pro ně snazší. A bohužel je také příjemce často ochotný lež zkrátka akceptovat,“ vysvětluje psycholog Jan Urban. 

Robert Feldman z Massachusettské univerzity se studiu oblasti lží věnuje už přes deset let. V jedné ze svých prací například prokázal, že většina lidí lže i během obyčejné desetiminutové konverzace. Účastníci experimentu stihli zalhat až třikrát, přičemž si to zpravidla ani neuvědomili, dokud jim badatel nepřehrál záznam rozhovoru. 

Dá se lhaní změřit?

Ke lži se uchylujeme, i když nás to stresuje: Dech a tep se zrychlí, začneme se potit, a dokonce se nám změní hlas. Právě zmíněný princip využívá detektor lži neboli polygraf, tvořící dnes běžnou součást policejního vyšetřování. Výsledky sice nelze brát jako důkaz, přesto dokážou mužům zákona výrazně pomoct. 

„Polygraf neukazuje pravdu a lež. Odhalí však změnu fyzických reakcí, takže během testu vyhledáváme atypické stresové odezvy při položení otázky,“ uvádí polygrafolog Vladimir Reznichenko. Kromě kriminalistů využívají jeho služby i soukromé osoby: „Zhruba osmdesát procent mých zákazníků představují jednotlivci, kteří řeší rodinné spory.“

Všímejte si náznaků

Pochybujete-li o pravdomluvnosti svého okolí, leccos zjistíte i bez polygrafu. Za normálních okolností se při nádechu pohybuje břicho, zatímco pokud člověk lže, často se mu zvedají a klesají pouze hrudník a ramena. „Lhaní je stresující, což se projevuje třeba tím, že dotyčný zbledne či zčervená. Vyschne mu v ústech, tudíž může artikulovat hůř než jindy,“ uvádí Urban.

TIP: Pravda, nebo lež? Jak složité je přelstít detektor lži?

Lháři nezřídka sklánějí hlavu, uhýbají pohledem nebo se hrbí – zkrátka nejsou přirození. Mohou být velmi strnulí, nebo až přehnaně aktivní, s expresivními gesty. Totéž platí o pohybech očí: Buď nepřirozeně často mrkají, nebo naopak volí upřený pohled. „Pokud má někdo pocit, že ho podezříváte ze lži, podvědomě si chrání krk jako zranitelnou část těla – například se ho dotýká nebo popotahuje límec košile,“ líčí Urban. „Položíte-li běžnému člověku otázku, potřebuje se zamyslet; zato lháři předem vědí, co vám chtějí říct. Proto se vás rádi pokoušejí zahltit různými informacemi a nepodstatnými detaily.“