Levá, nebo pravá? Co určuje, kterou ruku budete v životě preferovat?

Evoluční teorie nenabízejí pro převahu praváků nad leváky jasná vysvětlení. Pokud by pravorukost nepřinášela ve srovnání s levorukostí významné výhody, pak by se měl výskyt praváků a leváků v lidské populaci ustálit zhruba v poměru 50 : 50. Nebo by převládali lidé, kteří mají stejně zručnou pravou i levou ruku. Tato vlastnost, označovaná jako ambidexterita, se ale vyskytuje u méně než 1 % lidí. Navíc se jeví spíš jako hendikep, protože ji provázejí problémy, např. hyperaktivita nebo poruchy pozornosti.

Pokud by však neslo přednostní používání pravé ruky výrazné výhody, mělo by převládnout – a leváci by tudíž měli z lidské populace vymizet. Místo toho jsme svědky dlouhodobé neúplné dominance praváků nad leváky. V populaci jich bývá od 75 do 95 % a k levorukosti jsou muži o něco náchylnější než ženy. 

Pravorukost je silně podmíněna dědičnými předpoklady, ale nejde o záležitost jednoho nebo několika mála genů. Rozdíly mezi etniky přitom nejsou často dány genetickými rozdíly, ale odlišnostmi v kultuře. V zemích, kde se klade velký důraz na přizpůsobení jednotlivce většině, mají méně leváků, protože ti byli zhusta nuceni už od raného dětství používat přednostně pravačku. Na Tchaj-wanu je tak leváků jen 5 % populace, v Japonsku 3 %, a v Koreji dokonce 2 %. Fakt, že se leváctví v těchto zemích vůbec udrželo, svědčí o jeho velmi solidních kořenech. 

Pravolevá rozpolcenost

Preference ruky se projevuje u různých lidí různou měrou a vytváří v populaci spojité spektrum. Vyložení leváci a praváci představují krajní případy a mezi nimi je široká škála lidí, kteří nejsou v preferenci jedné ruky tak výrazně vyhranění. Velmi „silní“ praváci tvoří asi 60 % populace. U 20 % převažuje preference pravé ruky, přičemž tito lidé mají levou ruku poměrně šikovnou a zapojují ji do činnosti vyšší měrou, než bývá u ostatních praváků zvykem. Zbytek jsou leváci, přičemž levou ruku výhradně preferují pouhá 3 % populace.

Řada lidí tak sice používá přednostně pravou ruku, ale při některých činnostech se chovají spíše jako leváci. Jasně to dokazuje situace na trhu s hokejovými holemi. Asi dvě třetiny hokejek, které se každoročně ve světě prodají, jsou zahnutím čepele určeny levákům. Znamená to, že jako leváci hrají i hokejisté, kteří jsou od přírody praváci. Do držení hokejky se kromě vrozených dispozic promítá i národní „hokejová škola“ – tedy způsob, jakým jsou se základy hry seznamovány děti. Například ve Spojených státech hraje hokejkou pro leváky mírně nadpoloviční většina hokejistů. V sousední Kanadě je převaha uživatelů „leváckých“ hokejek podstatně vyšší.

Příklady pravolevé rozpolcenosti nabízejí i slavné sportovní hvězdy, jako jsou či byli tenista Rafael Nadal, golfista Phil Mickelson či boxer Marvin Hagler. Ti provozovali sport na elitní úrovni levačkou, ačkoli při ostatních činnostech preferovali pravou ruku. Naopak, boxer Oscar de la Hoya nebo golfista Arnold Parker měli ve svém sportu dominantní pravou ruku, i když mimo sport to byli leváci. 

O původu převahy

Převahu praváků nad leváky se vědci snaží vysvětlit už dlouho. Podle jedné z historických hypotéz byli lidé nuceni v boji držet zbraň v pravé ruce, protože levou rukou si drželi u těla štít a chránili si jím srdce. To mělo vést k dominantnímu užívání pravé ruky i při ostatních činnostech. Už v 19. století, kdy tato teorie vznikala, se však vědělo, že převaha praváků je neskonale starší než používání štítů. Vědci proto hledali jiná vysvětlení a dnes dávají některé moderní teorie pravorukost do souvislosti se vznikem řeči, protože u jejího zrodu zřejmě stála gestikulace rukou. 

Brocovo a Wernickeovo mozkové centrum řeči se nachází na levé mozkové polokouli, která má na starosti rovněž ovládání pravé ruky. Že to není náhoda, dokládá výzkum mozku šimpanzů. Tito nejbližší zvířecí příbuzní člověka často tleskají rukama nebo ukazují rukou na žádanou potravu. Přitom většina z nich dává přednost pravé ruce. Tato zvířata mají mohutněji vyvinuté mozkové centrum, jež u člověka odpovídá Brocově řečovému centru. Zdá se, že preferencí pravačky naši předci vykročili k rozvoji částí mozku, které následně využili ke zvládnutí řeči. Díky řeči pak získali další schopnosti: sdílení a hromadění informací.

Souboj hemisfér

Vztah mezi pravorukostí a evolučním rozvojem mozkových center řeči ale zjevně nebyl úplně přímočarý, protože i mezi praváky se najdou lidé, kteří pro kontrolu řeči používají z valné části pravou mozkovou polokouli. Jde však o pouhých 5 % všech praváků. Trend k řízení řeči levou mozkovou hemisférou je silný. To je patrné z faktu, že zhruba dvě třetiny všech leváků řídí řeč levou mozkovou polokoulí. Asi 16 % leváků zaměstnává při řeči pravou mozkovou hemisféru a zhruba stejný podíl připadá na leváky, kteří zapojují do kontroly řeči rovnoměrně obě mozkové hemisféry. 

Tyto skutečnosti se jasně odrážejí i v anatomii mozku. Praváci mají celkově levou mozkovou hemisféru větší a komplikovaněji organizovanou. Oblasti levé polokoule, kde se u nich nacházejí řečová centra, jsou až třikrát objemnější než odpovídající oblasti na pravé straně mozku. Totéž platí i o centru řídícím pohyb ruky. Na levé hemisféře praváků je jasně patrné jeho zvětšení. Mozek leváků však není zrcadlovým obrazem mozku praváků. Nevykazuje tak výraznou převahu jedné mozkové hemisféry a je celkově symetričtější. 

Je na vině velký mozek?

Specializace mozkových hemisfér na různé aktivity včetně dominance jedné ruky nad druhou mohou být nepřímým důsledkem zvětšování mozku. Primáti mají ve srovnání s jinými savci poměrně objemný mozek. Zvláště to platí o lidoopech a člověku. Jak objem mozkových hemisfér roste, stoupá nejen počet neuronů, ale i počet jejich vzájemných propojení. Ve složitěji organizovaném mozku se obtížněji udržuje adekvátní úroveň komunikace mezi levou a pravou hemisférou.

TIP: Nově objevené geny mohou za to, že lidé mají tak veliký mozek

Čím objemnější jsou hemisféry, tím menší je v poměru k nim například corpus callosum, jež obě hemisféry spojuje. Za této situace je každá hemisféra tlačena k tomu, aby řešila problémy samostatně bez výpomoci protější hemisféry. V konečném důsledku to může v jedné hemisféře vést ke specializaci center na určitý typ aktivit. Výsledkem je stav označovaný jako lateralizace mozku. 

Lateralizace má evolučně velmi hluboké kořeny, protože hlavní rozdíly mezi člověkem a šimpanzem nespočívají v tom, že by člověk měl mozek lateralizovaný a šimpanzi nikoli. Odlišnosti, které pozorujeme mezi hemisférami mozku člověka, najdeme také u šimpanzů – jen nebývají tak výrazné. Evoluční vymožeností lidského mozku tedy není samotná lateralizace, ale míra, v jaké u něj lateralizace proběhla.

Stěhovavé smysly

U lidských leváků se některé mozkové aktivity stěhují na opačnou mozkovou polokouli, než jaká je řídí u praváků. To platí například o rozeznávání tváří. Zatímco praváci pro tuto aktivitu využívají pravou mozkovou polokouli, leváci ji řeší levou mozkovou hemisférou. Některá mozková centra jsou ale napevno zakotvena v jedné mozkové hemisféře a pravorukost či levorukost na to nemá žádný vliv. K takovým činnostem patří třeba seřazení většího počtu pohybů do sekvence s přesně určeným pořadím. To má na starosti levá mozková hemisféra jak u praváků, tak i leváků. 

O velmi silném vrozeném základu rozdělení práce mezi levou a pravou mozkovou hemisférou svědčí i sledování aktivity mozku lidí, kteří se narodili jako leváci, ale jako děti se přeškolili na praváky. U těch převládají aktivity levé mozkové polokoule prakticky stejně jako u rodilých praváků. V jejich pravé mozkové polokouli jsou ale v odpovídajících místech patrné známky zvýšené aktivity. Vědci tento podivný fenomén vysvětlují tím, že aby rodilý levák zvládal aktivity podobně jako pravák, nestačí mu jen příslušná aktivita levé mozkové hemisféry. Musí navíc aktivně potlačovat spontánní aktivitu center v pravé mozkové hemisféře, která by podvědomě přidělila splnění úkolu levé ruce. 

Časné počátky preference

Většina lidských plodů už od 12. týdne pohybuje více pravou rukou a od 15. týdne si přednostně cucá palec pravé ruky. V těchto stadiích vývoje ještě není ruka pod kontrolou mozku. Preference jedné končetiny nad druhou je tu diktována zděděnými variantami genů. Tyto geny působí ve vyvíjející se míše, a to přednostně v úsecích, kde z ní odstupují nervy pro ovládání končetin. Budoucí praváci mají v těchto úsecích zvýšenou aktivitu vybraných genů na pravé straně míchy. Vyvíjející se mícha tedy předurčuje dominantní končetinu. Mozek následně tuto preferenci akceptuje a své funkce během vývoje nastavuje tak, jak mu to předurčila aktivita genů v míše. 

TIP: Mezi pravou a levou rukou: Jaká jsou rizika přeučování leváků?

Jaké geny se na pravorukosti a levorukosti podílejí, to i nadále obestírá záhada. Některé studie naznačují, že o preferenci jedné ruky spolurozhodují geny, jež se v raném embryonálním vývoji podílejí na určení pravolevé asymetrie našeho těla, např. na uložení srdce v levé části hrudního koše nebo jater v pravé části břišní dutiny. Tyto geny patří ke klíčovým regulátorům vývoje každého jedince a jejich podíl na vzniku pravorukosti nebo levorukosti naznačuje, že preference jedné ruky patří k důležitým vlastnostem a schopnostem člověka Homo sapiens.