Leguáni proti hadům: Madagaskarská schovávaná o přežití

Když přijde po osmi měsících sucha do madagaskarského Kirindy Forest déšť, příroda bleskově ožije. Pro mnohá zvířata začíná období rozmnožování, jiná teprve vylézají z děr, kde byla po dlouhou dobu ukryta. Tyto dvě odlišné životní strategie se zde setkávají a nabízejí pohled na velmi zajímavou podívanou, ve které jsou hlavními aktéry plazi.

Pamětníci dávno minulých dob

Madagaskarští leguáni jsou jakousi živou připomínkou někdejší existence prakontinentu Gondwany. Ten se kdysi nacházel na jižní polokouli a vznikl po rozpadu superkontinentu Pangey v druhohorách. Postupně se také rozdělil na menší části, konkrétně dnešní Jižní Ameriku, Afriku, Madagaskar, Indii, Austrálii a Antarktidu. Každý z těchto kusů planety se pohyboval jiným směrem a dnes bychom si mohli myslet, že nemají historicky nic společného. 

Jedním z vodítek někdejší koexistence dnešních kontinentů a subkontinentů jsou určité společné faunistické prvky v různých částech bývalé Gondwany. Leguáni rodu Oplurus se vyskytují jenom na Madagaskaru a jejich nejbližší příbuzní žijí v Jižní a centrální Americe. Jak je možné, že neobývají například Afriku? Po rozpadu jižního prakontinentu možná žili všude, ale postupem času někde vymřeli a jejich populace se zachovaly jen na dvou zmíněných místech a ještě na Fidži, kde je jejich původ dosud obestřen tajemstvím. Podobným příkladem jsou hroznýši, které můžeme také nalézt v Americe a na Madagaskaru.

Všech šest druhů leguánů rodu Oplurus žije na Madagaskaru, z toho pět je endemických (Oplurus cuvieri, se vyskytuje také na Komorských ostrovech). Tato skupina ještěrů je tvořena dvěma evolučními liniemi. Dva druhy tvoří linii mohutnějších trnoocasých leguánů, zbylé čtyři druhy jsou menší, subtilnější a jejich ocas bývá delší než tělo. Madagaskarští leguáni jsou velmi obratní a většina z nich tráví hodně času na stromech nebo na skalách. 

Oportunističtí lovci

Na rozdíl od leguánů rodu Oplurus patří hadi rodu Leioheterodon do celosvětově rozšířené čeledi užovkovitých (Colubridae) a jejich přítomnost na ostrově nám tedy žádné bližší informace o jeho historii neposkytuje. Díky své velikosti se řadí k těm obávanějším predátorům a z hadů je převyšují jedině místní hroznýši. Společně s leguány obývají především západ Madagaskaru, kde se nacházejí sušší biotopy. Dokážou zvládnout i dlouhé období sucha, které přečkávají zavrtáni pod zemí. Po kořisti pátrají především pomocí čichu, který je neomylně vede i v nepřehledném terénu.

Během mého projektu v rezervaci, který byl zaměřen na studium predace hnízd ptáků, jsem si jejich schopnosti ověřil. Pro experiment jsme používali vajíčka vytvořená z plastelíny potřené žloutkem ze slepičího vejce. Na rozdíl od mnoha dalších dravců jedině hadi bez problémů odhalili náš trik a žádného z falešných vajíček se ani nedotkli. 

Všichni zástupci rodu Leioheterodon mají opistoglyfní chrup (zadní jedové zuby), jejich jed je ale velice mírný a člověku neuškodí (na Madagaskaru se nevyskytuje žádný smrtelně jedovatý druh hada). Svou kořist musí nějakou dobu žvýkat, aby se toxiny dostaly do jejího těla. Díky uvedeným skutečnostem jsem po rychlém obranném kousnutí od těchto hadů neměl žádné obavy o své zdraví. Jejich hlavní potravou jsou drobní obratlovci, ale jsou známí svou specializací na vykrádání hnízd. Dospělí leguáni jim padnou za oběť jen zřídka, protože jsou velmi rychlí a schopní ubránit se svým trnitým ocasem. 

Množstvím proti smyslům

S příchodem dešťů na konci období sucha vylézají hadi rodu Leioheterodon na povrch. Většina z nich nežrala až osm měsíců, a tak je jasné, že se ihned začínají pídit po nějaké potravě. V terénním kempu rezervace Kirindy Forest jich bylo možné za jeden den nachytat několik. Nezavítali sem ale náhodou, pátrali zde po snadné potravě ukryté v písku. V této době se totiž jejich životní strategie úzce propojí s rozmnožovací strategií leguánů. Větší vlhkost přiměje samice těchto ještěrů k hromadnému kladení vajec. Téměř na každém vhodném místě s teplým pískem je za pár dní ukryta výživná potrava pro predátory.

TIP: Varani, bazilišci a leguáni: Setkání s velkými ještěry

Leguáni hnízda ale pečlivě zahrabávají a písek udusávají, takže na první pohled nejsou vůbec viditelná. Nakladení několika velkých vajec s kožovitým obalem je pro samice náročným úkolem a snaží se tedy, aby jejich energie nebyla vynaložena zbytečně. V mnoha případech je ale snůška zničena predátory s výborným čichem, jako jsou šelmičky galídie a především hadi. Ti hnízda nacházejí s neomylnou přesností.

Navzdory obrovskému náporu dravců je ale strategie leguánů úspěšná. Během krátkého období je totiž nakladeno tolik snůšek, že je všichni nepřátelé nemůžou najít a zničit. Za zhruba dva měsíce se tedy na svět vylíhne nová generace těchto ještěrů a koloběh znovu začíná.