Legenda žánru Stan Lee prozrazuje: Jak vytvořit dokonalý komiks

O mimořádném vlivu Stana Leeho na celý superhrdinský komiksový žánr nikdo nepochybuje. Počátkem 60. let způsobil v nakladatelství Marvel menší revoluci, když navrhl, jak by měli komiksoví hrdinové vlastně vypadat. V jeho pojetí už nešlo o nezranitelné božské bytosti, ale o nedokonalé, tedy uvěřitelné lidské postavy, jejichž problémy se zdaleka netočí jen kolem záchrany světa.

Stan Lee sice v listopadu 2018 zemřel, jeho pozoruhodný tvůrčí odkaz však žije dál a podílí se na příjmech komiksové branže. Na postavách, které Lee stvořil (nebo se na jejich zrodu alespoň podílel), vyrostl celý Marvel Cinematic Universe. Těžko bychom proto v historii žánru našli někoho povolanějšího. Právě proto jsme v roce 2016 Stana požádali, zda by dokázal v deseti snadných krocích shrnout, jak napsat dokonalý superhrdinský příběh. Připraveni? Jdeme na to! 

1. Naberte sílu

„Jako první přichází na řadu nadpřirozená schopnost, na té pak můžete vystavět všechno ostatní. Jakou získal náš hrdina nadpřirozenou moc? Vezměte si třeba Spider-Mana. Představoval jsem si, že to bude postava s vlastnostmi pavouka – dokáže šplhat po zdech a splétat sítě. Kolem takového hrdiny se specifickou nadpřirozenou schopností už snadno vystavíte další dobrodružství. Existuje mnoho příběhů, v nichž postavy s nadpřirozenými schopnostmi nevystupují. Pokud jim však nějakou mimořádnou vlastnost svěříte, detailně se seznamte s její charakteristikou. Musíte vědět, jak si s ní poradíte, jak zapadne do dějové linky, do celkové zápletky a tak dále. Protože právě superschopnost vždy představuje nejdůležitější část identity dané postavy.“

2. Zažeňte je do kouta

„Podle mě je zásadní, aby vaše postava získala nějakou slabinu. Třeba takový Superman. Toho nemůže nic zranit, nic mu neublíží. Jenže pokud dokáže vlastně cokoliv, není to podle mě příliš zajímavé. Ovšem když si musíte dělat starosti o postavu, která sice vyniká neobyčejnými schopnostmi, ale zároveň zůstává do jisté míry zranitelná, příběh se hned zdá poutavější. Takže moje zásadní rada zní: Přidejte superhrdinům slabé místo, příběh tak dostane šťávu. Vaše postava samozřejmě i nadále dokáže nevšední věci, ale zároveň se pro jistotu musí mít na pozoru. Protože za jistých okolností ji potká zranění, nebo dokonce smrt. O svou oblíbenou postavu se zkrátka musíte bát. Pokud nemáte o superhrdinu strach, akční příběh začne po čase působit nezáživně.“

3. Přesvědčivé postavy

„Superschopnosti ještě nedělají z žádné postavy zajímavého hrdinu. Podle mě platí pro autory komiksových příběhů totéž, co pro Charlese Dickense, Marka Twaina, Williama Shakespeara nebo jiného mistra pera. Především vytvořte věrohodnou postavu, která čtenáře zaujme i bez nadpřirozených schopností. Musí vám na ní záležet, pojměte ji tedy jako někoho, s kým byste se v reálném světě chtěli přátelit. Jen pokud budete mít svou postavu rádi, začnete se skutečně strachovat o její osud. Bez citového zaujetí nikdy nevznikne příběh, který by dokázal čtenáře vtáhnout. Nepište proto o nikom, na kom vám v podstatě vůbec nezáleží. Nadpřirozené schopnosti s tím nemají nic společného.“

4. Zákeřní ničemové

„Čím komplikovanějšího padoucha vymyslíte, tím lépe. Složitá povaha dodá každému darebákovi na zajímavosti. Čtenář nesmí tušit, jak se příběh vyvine. Musí si říkat: ‚To jsem zvědavý, co se teď stane. Netuším, jak se ten chlápek rozhodne.‘ A tak podobně. Pokud stvoříte plochou a vypočitatelnou postavu, bude příběhu scházet napětí i prvek překvapení. Povětšinou pak vznikne neslaný nemastný výtvor, který nikoho příliš nestrhne. I když se jedná o zcela fiktivní postavy, vymyslete jim co nejvíc osobnostních zvláštnůstek a vrtochů, aby působily reálně.“

5. Dejte jim domov

„Pro mě jako pro spisovatele – a myslím, že to podobně mají všichni autoři – je umístění děje velmi důležité. Jestliže stvořím postavy, jejichž eskapády se odehrávají v New Yorku, tak si s nimi dovedu pěkně pohrát, protože New York důvěrně znám. Pokud si pro svůj příběh nějaké místo jednoduše vymyslíte, můžete to klidně udělat skvěle, ale čtenář se s tím stejně nedokáže ztotožnit. Zůstane to pro něj jenom jakési fiktivní místo, jako třeba Batmanovo Gotham City nebo Supermanova Metropolis. Ty představují takový amalgám milionu různých velkoměst. Mně ale připadá mnohem zajímavější, když se děj odehrává v Londýně, Paříži nebo New Yorku. Ta města totiž všichni znají a mohou se ztotožnit se scenériemi v pozadí.“

6. Pravidla příběhu

„Dobrý příběh nic nenahradí. Musíte ho samozřejmě přizpůsobit médiu, ve kterém pracujete. Jestliže jde o příběh určený do komiksové knížky, musíte jej vyprávět ve velice rychlém tempu a u toho vymýšlet zajímavé vizuální ztvárnění – lidé se totiž při čtení dívají na ilustrace. Když píšete pro film, můžete trochu zvolnit. Pokud pracujete na televizním seriálu, musíte přemýšlet v horizontu jednotlivých epizod a lámat si hlavu, jak udržet zájem diváků od jedné epizody ke druhé – přimět je ke sledování každého pokračování. Vždy tedy řešíte trošku odlišný problém. Příběh samotný a jeho základ se ale v podstatě nikdy nemění.“

7. Držte děj při zemi

„Přestože vytváříte fiktivní příběhy, v nichž vystupují prakticky pohádkové postavy, pokuste se do nich vložit co nejvíc reality. To samé platí u automobilů – jestli můj hrdina jezdí autem, chci, aby to byl Chevrolet, Rolls-Royce nebo jiná známá značka, ne aby se jmenovalo Whizzbang V8 nebo podobně. Čím opravdovější děj dokážete vymyslet, i když píšete o nereálných postavách, které umějí létat a mají neustále štěstí, tím lepší příběh dostanete.“

8. Dialogy kvalitně!

„Hry se slovy mě ohromně  baví, je to taková stylová záležitost. Nevím, jestli to moje příběhy dělá lepší, nebo horší, ale já se tím prostě bavím. Dialogy obecně hrají důležitou roli. Vaše postava musí mluvit jako člověk z masa a kostí, musí si vždycky držet své osobité chování a vyjadřování.“

9. Rozpohybujte postavy

„Postavy se vždy musejí věnovat zajímavé činnosti, v příbězích o superhrdinech zkrátka nesmí scházet pořádná akce. Koneckonců, dokonce i v reálném světě zůstáváme v neustálém pohybu, i když při tom většinou nesvádíme zuřivé bitvy o záchranu života. V dobrodružném příběhu tomu můžete a musíte dát ještě větší grády.“

10. Neustále překvapujte

„Čím víc překvapivých okamžiků se vám do děje podaří dostat, tím lépe pro příběh. Kdykoliv čtenář narazí na něco neočekávaného, pocítí příjemné vzrušení. Nesmíte to samozřejmě přepálit. Jinak řečeno, postavy nesmějí nijak výrazně vybočovat z charakteru a obvyklého rámce chování, které jste jim přisoudili. Pokud čtenář předem odhadne, co se v příběhu stane, nikdy ho neosloví tolik, jako když zničehonic narazí na scénu, u níž si řekne: ‚Panečku, tohle jsem vůbec nečekal. To je tedy jízda!‘  “

Článek jsme převzali z fanzinu Superhrdinové, který se zevrubně věnuje fenoménu, jenž dávno těší jak děti, tak dospělé.

Stan Lee (1922–2018)

Americký scenárista a vydavatel, nejvlivnější muž světa komiksů. Malé rodinné vydavatelství změnil v obří  firmu Marvel Comics. Vytvořil superhrdiny jako Spider-Man, X-men, Iron Man, Fantastic Four, Thor nebo Daredevil, z nichž mnozí spojili síly v sérii Avengers.

TIP: Doba pravých hrdinů: Po stopách zlatého věku komiksů

Tehdy výrazně dětský druh literatury, dnes označovaný jako Zlatý věk komiksu, obohatil Lee o dospělejší témata, což vedlo k příchodu nové vlny (tzv. Stříbrný věk). Ta odvrhla jednorozměrné hrdiny a přišla s postavami, jež mají své slabosti a podivnosti. Byl hybnou silou v přenosu hrdinů na plátna a pomáhal zrodu nového fenoménu tzv. superhrdinského filmu.