Léčivé, posvátné i opojné: Blíny ve starověku i dnes

Jako léčivou rostlinu používali blín už Egypťané, Babyloňané, Indové, Řekové i Římané. Sloužil jako celkové anestetikum, aplikoval se proti revmatismu, nechutenství, kašli, zápalu plic nebo hadímu uštknutí. Vdechování par ze semen namočených ve vodě mělo zmírnit pacientovu bolest při trhání zubů
07.08.2019 - Pavel Sekerka

V antickém Řecku byl blín zasvěcen bohu Apollónovi a patřil i mezi posvátné rostliny pohanských Germánů. Ti ho pěstovali na zvláštních „svatých políčcích“ a s jeho pomocí se snažili věštit i ovlivňovat počasí. Ve středověku byly rostliny opředeny řadou pověr. Staly se součástí nápojů lásky a čarodějných mastí, které vyvolávaly hluboký spánek spojený s halucinacemi. Používal se i jako účinný jed a někde byl přidáván do nekvalitního piva, aby zvýšil jeho opojný účinek.

V celé rostlině jsou přítomny tropanové alkaloidy, které se hojně využívají v moderní medicíně. Jde především o hyoscyamin, v menším množství blín obsahuje též steroly a tocoferol.

Otrava blínem se u lidí podobá otravě příbuznými rostlinami, například rulíkem. Začíná pocitem sucha v ústech, postiženému se rozšiřují zorničky a má problémy s viděním. Zrychluje se mu puls, ale klesá tlak. Následuje podráždění nervového systému a halucinace. Neléčená otrava přechází v kóma a může končit smrtí. Otravy zvířat jsou řídké, protože rostliny nepříjemně páchnou a jsou porostlé chlupy, takže je pasoucí se dobytek nežere.

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Dvouletá nebo jednoletá rostlina. Její listy rostou na stonku střídavě, jsou chobotnatě peřeně zubaté a ochlupené. Blín černý u nás není původní, jedná se o plevelnou rostlinu, která se již od neolitu šíří s prvními zemědělci.

Výška: až 80 cm
Barva květu: Špinavě žlutá s výrazným tmavě fialovým žilkováním.
Rozšíření: Od Evropy po střední Asii a severní Afriku.
Ekologie: Plevel na okrajích polí, podél cest a na rumištích.

Blín zlatý (Hyoscyamus aureus)

Blín zlatý je dvouletá nebo vytrvalá bylina s poléhavou nebo převislou lodyhou. Je nejběžnějším druhem tohoto rodu ve východním Středomoří. Často se s ním setkáme na turisticky atraktivních místech – hradních zříceninách nebo jiných památkách, kde roste ve spárách mezi kameny. Najdete jej třeba na Zdi nářků v Jeruzalémě. Podle jeho tobolek prý byly tvarovány pokrývky hlavy vysokých kněží Jeruzalémského chrámu.

Výška: až 70 cm
Barva květu: žlutá s hnědým středem
Rozšíření: Blízký východ, Kréta, Kypr, Egypt.
Ekologie: Na skalních výchozech, rumištích.

Blín bezbranný (Hyoscyamus muticus)

Blín bezbranný (Hyoscyamus muticus) je vytrvalá, na bázi dřevnatějící rostlina s dužnatými stonky. Lidé jej tradičně používali v domorodé medicíně a magii a například kouřením sušených listů se snažili zmírnit příznaky astmatu. Mezi blíny má nejvyšší obsah alkaloidů, a proto je pěstován k farmaceutickému zpracování. Například Německo dováží každý rok až 500 tun této drogy z Egypta. Země na Nilu patří k hlavním producentům této drogy a z jednoho hektaru tam pěstitelé sklízejí asi 2 tuny listů, což představuje 20–30 kg alkaloidů.

Výška: až 1,5 m
Barva květu: modrofialová
Rozšíření: Egypt, subsaharská Afrika, ve Středomoří nejspíše zplanělý.
Ekologie: V polopouštích, skalních výchozech a na rumištích.



  • Zdroj textu

    časopis Příroda

  • Zdroj fotografií
    Tereza Samková, Wikipedie

Další články v sekci