Léčba virtuálním strachem: Jak se léčí klaustrofobie a další lidské děsy

Pteromechanofobie, tedy chorobný strach z letadel, je jednou z nejčastějších fobií. Pro všechny postižené nyní mají argentinští psychiatři dobrou zprávu: našli na ni lék. Stačí si nasadit brýle a hrůzu budící chvíle prožít na vlastní kůži, ale v bezpečí ordinace.

Gerardo měl takový strach z létání, že celých patnáct let raději zůstával pěkně na zemi. Překonat strach se rozhodl až pomocí virtuální reality. Povedlo se. Přiznává ale, že odhodlat se bylo velmi těžké. A to i přesto, že věděl, že ve skutečnosti do žádného letadla vlastně nastupovat nebude.

„Mě stresovalo úplně všechno. Bál jsem se jenom být na letišti. Nejhorší byl ale start a přistání letadla, pak samozřejmě turbulence. To jsem hrozně trpěl. Kdybych uslyšel jakýkoli zvuk, zkoumal bych tváře letušek a dalších cestujících, jestli se něco neděje. Teď to všechno zmizelo,“ vypráví pacient Gerardo Gari. 

Hrůze tváří v tvář 

Strachů a obav je ale nepočítaně, bát se můžeme prakticky čehokoli. V první desítce fobií zaujímá přední místo nejen strach z létání, ale také z výšek, z otevřených prostranství, z hmyzu a snad nejznámější je strach z malých prostor, tedy klaustrofobie. Fobií, které mají jméno, jsou ale více než tři stovky.

„Je velmi obtížné a také nákladné vystavit pacienta skutečnosti, které se bojí. Virtuální realita je proto úžasná, umožňuje nám vytvořit potřebný scénář – virtuální pavouky, výtahy nebo davy lidí pro ty, kteří se třeba bojí mluvit na veřejnosti. Sociální fobie jsou velmi časté a my jim teď dokážeme účinně čelit. Pacient se cítí v bezpečí a pomalu se strachu začíná zbavovat,“ vysvětluje argentinský psychiatr Claudio Pla. 

Psychiatr pacientovi nasadí brýle a ten ve světě virtuální, ale velmi přesvědčivé reality stráví 45 až 60 minut. I přes úspěchy, které potvrdily už i vědecké studie, však virtuální realita na úplné překonání fobie většinou nestačí.

„Virtuální realita může s léčbou hodně pomoci, ale pacient potřebuje získat i zkušenost ze skutečného světa. Podle mě je léčba virtuální realitou omezená. Jakmile si pacient na situace zprostředkované technologií zvykne, přestane terapie zabírat,“ upozorňuje psychiatr Gustavo Bustamante. 

Bezpečný trénink

Virtuální realita ale nemusí pomáhat jen v boji proti nejrůznějším fobiím – život ulehčí i lidem trpícím autismem. „Autistické dítě může v prostředí, ve kterém se cítí bezpečně, trénovat situace – jako třeba bezpečně přejít silnici a další aktivity, díky kterým se lépe začlení do společnosti. Virtuální realita toho může hodně nabídnout. Uvidíme za deset, patnáct let,“ domnívá se softwarový vývojář Fernando Tarnogol. 

Virtuální realita zkrátka přestává být doménou fanoušků počítačových her. Pomalu, ale jistě si vydobývá postavení užitečné technologie – jako s každou se s ní ale musí umět zacházet.