Krvavé oběti bohům (2): Jak vypadaly rituály dávných Slovanů

Jak asi vypadaly starodávné rituály Slovanů? Jak si naklonit mocné bohy a zajistit si tak hojnou úrodu pro příští roky jsme se pokusili nastínit v předchozí části. Diskutovanou a z křesťanského hlediska vysoce kontroverzní složkou slovanského života ale byly především lidské oběti. Nedostávaly se „na pořad dne“ zase tak často, záznamy o obětích ale existují a jistě k nim docházelo. Pojďme trochu popustit uzdu fantazii a představme si, jak takové obětní rituály asi vypadaly...

Nepřátelé pro Peruna

Když se ryk davu trochu utišil, vzal si kníže Svatopluk pokynem ruky opět slovo: „Před pár týdny v časech sklizně zaútočili Avaři. Přepadli naše bratry na jihu u Dunaje, kteří měli zrovna plné sýpky, ale nestihli si užít plodů své práce. Odporní nepřátelé najížděli na koních ve velkém počtu a vraždili naše nevinné bratry, jejich ženy i děti, starce i stařeny. Můj synovec, který spravuje tamější kraje, vyslal trestnou výpravu, ale ta chytila jen pár opozdilců. Několik z nich mu padlo do ruky živých i s koňmi.“

V té chvíli po třech cestách přiváděli slovanští bojovníci tři zajaté Avary na koních. Ruce i nohy měly svázané a oči většinou zavřené. Každého postavili u jedné sochy. 

„Rozhodl jsem se dnes,“ řečnil kníže, „že za týden vyhlásím velkou výpravu na jih k Dunaji. S vaší podporou pomůžu svému synovci jednou provždy avarskou hrozbu ukončit. Nyní si však musíme naklonit bohy a zejména nejslavnějšího ze všech, Peruna Hromovládce, aby nám dodal štěstí a nám už stačilo mít jen pevnou ruku a neohroženého ducha. Tuto krev přinášíme tobě, Perune!“

Během jeho řeči se blížilo několik statných chlapů do půli těla svlečených a vlekli s sebou svázaného velikého býka. Avary mezitím svalili jejich strážci z koní, rozvázali jim nohy a nechali spoutané pouze ruce. Když zůstali uvnitř jen oni, jejich koně a býk přivázaný u jednoho z kůlů, přiběhli muži s připravenými zašpičatělými kůly a začali je zatloukat do prostoru bran. Ani býk, ani koně, ani Avaři se svázanýma rukama se nyní nemohli dostat ven. Slované z venku přesekli provaz, jímž byl dosud býk přivázaný. Ten se chvíli zmateně rozhlížel, popobíhal a srovnával si v hlavě, že je opravdu volný.

Rozzlobený býk

Nasupené černé zvíře začalo pobíhat v ohradě a nejprve nabodlo na své rohy všechna zvířata. Divocí lidé měli dost rozumu, aby dokázali nějakou dobu uhýbat. Trvalo docela dlouho, než z malých avarských stepních koníků zbyly tři hromádky masa a chlupů s vyhřezlými vnitřnostmi a lezoucími kostmi. Avaři si mezitím vzájemně uvolnili ruce a chtěli se zachránit přelezením hradby. Tam je však Slované s dlouhými oštěpy shazovali zpátky dolů. Nutno přiznat, že se bránili statečně, a jednomu z nich se dokonce podařilo vyhoupnout až na býčí šíji, když bestii zrovna zaměstnával jeho soukmenovec přitisknutý zády na kůlové ohradě. Býčí rohy mu zrovna páraly žaludek.

Ale ani statečnému Avarovi na býčích zádech se nevedlo lépe. Chytil sice býka za rohy, ale to mu nepomohlo, když zvíře vyhodilo zadníma nohama a Avar přeletěl přes býčí hlavu. Rohy přitom ještě rád pustil během letu, aby nedopadl přímo na býčí čumák. Letěl docela daleko, narazil při tom do ohrady a sesul se k zemi. Tam se přestal hýbat – zřejmě si zlomil vaz. Poslední, nejhubenější Avar se pokoušel protáhnout mezerou mezi kůly nedbaje píchání slovanských oštěpů zvenku, ale býk ho přitom natolik „poškádlil“ rohem i kopyty, že dotyčný Avar už se živý z téhle mezery mezi kůly nedostal. 

Pak přišla řada na býka. Slované do něj nastříleli pár šípů, pak odstranili kůly a ze tří stran k němu přišli s dlouhými kopími, jimiž ho ubodali. Býk a ostatky všech tří jezdců i s koňmi byli pak položeni k soše Peruna, který jistě rád přijme tak slavnou oběť...