Kristovo ovoce: Krásná a šťavnatá maracuja z Brazílie

Tvrdá slupka mučenky jedlé (Passiflora edulis) skrývá šťavnatou kašovitou dužninu. Ta je prý vůbec nejchutnější, když už povrch ovoce nemá pravidelný tvar, ale je zvrásněný a celý plod působí zvenčí tak trochu vysušeně. Nejlepší jsou prý kuličky vínové nebo fialové barvy. 

Lahodná zásobárna vitamínů

Brazilský farmář Raul Rosa pěstuje mučenky už mnoho let: „Vínově zabarvená maracuja má tenčí slupku a víc dužniny než žlutá. Dužnina má navíc plnější barvu, a proto je dobrá třeba i na džus.“ Maracujový džus má své četné ctitele, z tropického ovoce se ale dělají i šťávy nebo džemy. Výborné je také čerstvé. Plod se konzumuje tak, že se rozpůlí a vnitřek se vysaje ústy podobně jako ústřice nebo se vydlabe lžičkou.

Mučenka má četné blahodárné účinky – obsahuje vitamín A, který je důležitý pro dobrý zrak a správný vývoj kostí a kůže. Rovněž v ní je vitamín C, podstatný pro správné fungování imunity nebo nervové soustavy. A v neposlední řadě je plod bohatý na minerály jako vápník, fosfor a železo a je důležitým zdrojem vlákniny. 

Květy všech barev

Nejvíce maracuji se každoročně vypěstuje v Brazílii, která je její domovinou. Z největší jihoamerické země pochází plná polovina světové produkce a její obyvatelé toto ovoce také nejvíce jedí. Mučenka se ale pěstuje i v jiných zemích Latinské Ameriky, ve Spojených státech, Jihoafrické republice, Indii, Jihovýchodní Asii nebo v Austrálii a na Novém Zélandu. 

Nejsou to ale jen plody, které tyhle rostliny proslavily. Nápadné pravidelné květy nejrůznějších barev patří mezi ty vůbec nejkrásnější v celé rostlinné říši. V Brazílii se z jejich pěstování stala opravdová věda, které se věnuje nejeden nadšenec. 

Pracné ruční opylování

Brazilec Fabio Faleiro má ovoce mučenek rád, ale daleko víc mu učarovaly květy této rostliny: „Naše okrasné mučenky jsme vyšlechtili pomocí různých odrůd. Například jsme dávali dohromady původní amazonskou odrůdu s červenými květy s dalším druhem, který má květy bílé.“ 

Květy mučenek jsou oboupohlavné, nachází se na nich tedy jak samičí pohlavní orgány (pestíky), tak i ty samčí (tyčinky). Některé mučenky jsou samosprašné, takže k opylení nepotřebují jinou rostlinu. Za opylovače ale občas musí zaskočit sami pěstitelé, což se dělá dost pracně – pomocí štětečku a přenášením pylu ze samčích na samičí orgány. Někteří pěstitelé dávají přednost postupu, kdy samčí orgány odlomí a přímým dotekem přenášejí pyl na pestíky. 

Ovoce i pro Evropany

Český název mučenka má svou logiku. Křesťanští misionáři, kteří rostliny pro Evropany objevili, totiž jejich květům přisuzovali symboliku ukřižování Ježíše Krista. „Tři pestíky reprezentují svatou trojici, pět tyčinek pak pět ran Kristových. A okvětní lístky jsou symbolem trnové koruny,“ ukazuje na jednom z květů Fabio Faleiro.

TIP: Zdravé ovoce: Avokádo pomáhá obézním lidem udržet bystrou mysl

Mučenky jsou sice tropické až subtropické rostliny, ale pokud se vám jejich pestrobarevné květy zalíbily, máme pro vás dobrou zprávu. Mnohé druhy totiž lze bez větších obtíží pěstovat i v našich končinách, a to především doma nebo v zimních zahradách. Často přitom vykvetou už první rok. A i když jsou v našich podmínkách spíše okrasnými rostlinami, i u nás mohou jejich jedlé druhy plodit. Smutnit nemusí ani ti, kterým kyselá chuť křiví ústa. Brazilcům se totiž podařilo vypěstovat méně kyselé odrůdy, které by mohly být vhodnou variantou i pro evropské jazýčky.