Království špuntů: Tradiční korkové zátky ze Zlína dobývají Evropu

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, vyrobit opravdu dobrou zátku je pořádná věda. Základ tvoří prvotřídní kůra z korkového dubu, která musí být především dost silná, aby z ní bylo možné vyrazit kvalitní polotovar. Taková kůra přitom roste jen na několika místech světa – mimo jiné v Portugalsku (viz Dar portugalských dubů). A právě odtud se dováží i do zlínské továrny Jana Kašpara, kde poté ročně vznikají zátky pro desítky milionů láhví. 

Není-li kůra dostatečně kvalitní, dobrý špunt se z ní jednoduše udělat nedá: „Na polotovaru opravdu vidíme, zda je špatně vyrobený. Pokud však od nás odejde špatný špunt, obvykle to nepoznáte. Pozná to až vinař nebo jeho zákazník. Tam se potom násobí škoda, která nekvalitou vzniká,“ vysvětluje Jan Kašpar. 

Náročná cesta

Kůra určená pro výrobu zátek se nejprve omývá horkou vodou, aby se narovnala a lépe se s ní pracovalo. Poté se nařeže na menší kusy a vytřídí. Špunty se z vybraného korku vyrážejí většinou ručně. Následně se dokonale očistí, zbrousí do hladka a v bubnu, jenž se nápadně podobá obří automatické pračce, se zbaví prachu a choroboplodných zárodků. Další úprava pak zaručuje, že výrobek hladce vklouzne do hrdla láhve i vyklouzne ven a že bude dostatečně odolný vůči tlaku i pružný v tahu. 

Poté co špalík dubové kůry absolvuje popsaný náročný proces, přijde ještě na řadu jakýsi „zásah vizážisty“, kdy se na povrch zátky vypálí obrázek či text podle přání zákazníka. Pak už špunty putují k vinařům a hlavně – rychle do láhví! Po ošetření by se totiž měly použít nejpozději do 4–6 měsíců; poté mohou nežádoucím způsobem tvrdnout a při lahvování se i drolit. 

Z Čech do světa 

Kvalitně vyrobený špunt má zcela zásadní význam i pro samotné víno. Záleží samozřejmě na odrůdě, stáří a způsobu skladování – v zásadě je však možné říct, že bílému „prodlužuje život“ a červené „nechává dýchat“. Dobrá zátka přitom nesmí moku předat nic ze své typické vůně. Není divu, že si kvalitní špunty pochvaluje řada moravských i českých vinařů, ale také výrobců ze Slovenska, Polska, Maďarska či Litvy. „Například v Rakousku snad už nekoupíte láhev šampaňského, kde by nebyl náš špunt,“ dodává Kašpar. 

Rodák ze Zlína má pestrou pracovní minulost zahrnující manažerské pozice a zaměstnání v Londýně či Nikaragui, a to v době, kdy v zemi zuřila občanská válka. Na výrobu zátek však nedá dopustit. „Líbí se mi, že je špunt ze dřeva, nezapáchá, nevytváří odpad, který tady někdo najde ještě za dvě stě milionů let. Když zátku vytáhnete z láhve a hodíte do krbu, všechno se tak nějak ekologicky uzavře.“