Kouzla tibetských mnichů: Skutečně mohou vědomě ovládat teplotu svého těla?

Uprostřed tibetského chrámu sedí v kruhu několik stroze oblečených mnichů. Ačkoliv se teplota pohybuje okolo 5 °C, takže by se kdokoliv jiný třásl zimou a drkotal zuby, oni zůstávají nehybní a v naprostém tichu. Okolo těl mají omotaná mokrá prostěradla. Po chvíli z nich začne stoupat pára a o něco později muži vyměňují úplně suchou látku znovu za mokrou. Během pár hodin ji takto vystřídají několikrát. Jaký je smysl počínání těchto „lidských sušiček“? Jedná se o určitý mystický sport – a za vítěze se považuje ten, kdo před úsvitem vymění prostěradel nejvíc. 

Je něco takového vůbec fyziologicky možné? A má smysl východní mystiku podrobovat měřením západní vědy? Podobné otázky si v 80. letech položil i Herbert Benson z Harvard University. A nakonec se vydal do Tibetu, aby se pokusil záhadné schopnosti mnichů odkrýt.

Duše a tělo jedno jsou

Svatí muži Tibetu praktikují zvláštní techniku jógy zvanou g-tummo. V buddhistické tradici je Tummo bohyní tepla a vášně – a také jde o tibetské slovo pro vnitřní oheň. G-tummo pak označuje meditativní praxi se zaměřením na ovládání vnitřní energie, což patří k nejposvátnějším duchovním praktikám buddhismu. Na rozdíl od klasické meditace, která pracuje především se stabilizací dechu, vtlačují studenti g-tummo vzduch hluboko do břicha. Využívají při tom vizualizaci a představují si, jak jim plameny olizují míchu. Má se tím nejen zabránit ztrátám tepla – ale tělo ho prý dokonce začne produkovat víc. 

Filozofové se v různých dobách přeli, zda jsou mysl a tělo oddělené, či se navzájem ovlivňují. Dnes už víme, že duševní rozpoložení působí jak na krátkodobou fyzickou kondici, tak na dlouhodobé zdraví. A zatímco v moderní společnosti často tišíme bolest hlavy pomocí léků, místo odstraňování následků bychom měli hledat především příčiny a zbavovat se jich. Dechové cvičení Tibeťanů míří k samotným základům fungování lidského těla, jak alespoň tvrdí Bensonův výzkum. 

Meditací proti stresu

Herbert Benson dorazil do kláštera v Dharamsale v lednu 1982 a začal východní moudrost podrobovat měřítkům západní medicíny. Pomocí EEG zkoumal, jak se při meditaci mění elektrická aktivita mozku. Jasně rozeznatelné bylo snížení činnosti sympatického nervového systému, který odpovídá za nevědomé tělesné procesy a reakce typu „bojuj, nebo uteč“. Následně Benson měřením zjistil, že mniši dokázali během hluboké meditace zvýšit teplotu prstů na nohách i rukách o neuvěřitelných 8,3 °C.

Podle nich však nárůst tělesného tepla představuje pouhý vedlejší produkt meditativní praxe g-tummo. Hluboká meditace má především uzdravující účinky, jež může využít i západní svět. Dle Bensona až příliš mnoho lidí navštěvuje lékaře s fyzickými problémy, které způsobuje stres: (Zbytečně) pak berou léky, následují operace a další medicínské procedury.

S popsanými zkušenostmi se americký odborník rozhodl vytvořit vlastní léčebný styl a pojmenoval jej Mind Body Medicine (MBM) neboli „medicína mysli a těla“. Metoda využívá například modlitby, meditaci či kreativní činnost ke zvyšování schopnosti ovlivňovat myslí tělesné funkce. Jde o jeden ze způsobů, jak zvládat stres a s ním spojené fyzické problémy. 

Horký střed

Další odborníci však považovali tak dramatické zvýšení tělesné teploty u mnichů v lepším případě za chybu měření, v tom horším přímo za podvod. Nejvyšší potvrzené maximum dosáhlo 46 °C u jistého Američana, který dostal v roce 1980 úžeh, přičemž měli lékaři plné ruce práce s udržením jeho základních životních funkcí. Jak by si tutéž teplotu mohli mniši přivodit uměle, a navíc bez jakýchkoliv komplikací? Skepsi nahrával i fakt, že Benson naměřil vysoké hodnoty u končetin, ale těla se podle něj zahřála jen o 1,9 °C. Kritici také podotýkali, že pára bude stoupat z jakéhokoliv vlhkého prostěradla bez ohledu na to, zda se v něm zabalený člověk dokáže zahřívat nad normál. 

Kontroverzi se pokusila vyřešit až v roce 2013 fyzioložka a profesorka medicíny z Harvardu Maria Kozhevnikovová. Především ji zajímalo, zda lze pomocí g-tummo zahřát kromě prstů i střed těla. Zmíněná metoda je ovšem ojedinělá a praktikujících existuje pouhá hrstka. Kozhevnikovové se nakonec podařilo najít jedno z mála míst, kde tradici udržely jeptišky. Spolu s dalšími kolegy se vydala do kláštera Gebčak, který leží v nadmořské výšce 4 200 m v odlehlých východotibetských horách Nangchenu. Konvent se stal domovem 350 sester, jež praktikují jógu i další tradiční techniky.

Spalující těla

Zatímco badatelé se v −30 °C třásli zimou i v teplém oblečení, jeptišky, připravující se na obřad, chodily kolem jen v krátkých sukních, sandálech a s mokrými prostěradly z bavlny omotanými kolem těla. Jejich věk se pohyboval mezi 25 a 50 lety, přičemž všechny nedosahovaly v g-tummo stejné úrovně. 

Hlubší a silnější meditaci, při níž se výhradně sedí, použily k vlastnímu ohřátí těla. Poté přešly k lehčí fázi meditace, kdy se procházely v mokrých plátnech. Teplotu na tělesných periferiích snadno zvýšily o 1,2–6,8 °C. Kozhevnikovová a její tým však přijeli kvůli ohřátí středu těla – a měření potvrdilo původní Bensonovy závěry: Během hluboké meditace dokázaly ženy zvýšit teplotu o 1 °C. Jedna ze sester dokonce mohla pokračovat dál a přestala jen proto, že jí daný stav začal být nepříjemný. Další pak vědomě ukončily nárůst teploty, když pocítily příznaky horečky.

Dech, nebo představy?

Kozhevnikovová provedla dvě studie: První se zabývala praxí odborných meditátorů v Tibetu, při níž se sbírala data pomocí EEG. Druhá zkoumala účastníky ze Západu, kteří s meditací neměli dřívější zkušenost. Z komplexní g-tummo praktiky měli použít jen silné dýchání, kdy stlačovali vzduch do břicha bez meditativní vizualizace. 

Přestože popsaná technika zcela pominula duchovní aspekt, tělesná teplota sledovaných osob vzrostla. Kozhevnikovová díky tomu zjistila, že lze teplo ovládat dvěma způsoby: buď somaticky, tedy pouze dechem, nebo meditativní vizualizací, kdy si člověk představí například plamen, který mu olizuje páteř. Druhý způsob přitom udrží vyšší teplotu po delší dobu. Výsledky tudíž naznačují, že i ti, kdo nemají s meditací takové zkušenosti, se mohou postupně naučit tělesnou teplotu regulovat. Daná schopnost má potom vliv také na další kognitivní výkonnost.

Inspirace z Východu

Uvedené techniky meditací a g-tummo jógy samozřejmě netvoří výsadu buddhistických jeptišek a mnichů. Jsou dostupné i pro západní svět, který z nich může čerpat spoustu cenných poznatků. Dosáhnout takového stupně meditace, abychom zvládli na vlastním těle usušit mokré plátno, by si pochopitelně vyžádalo spoustu let soustředěné práce a cvičení s dechem i s vizualizací. Navíc lidé na Západě nic podobného obvykle nepotřebují… Přesto se praxí tibetských mnichů můžeme inspirovat pro běžný život. 

TIP: Záhadný původ Tibeťanů: Co o obyvatelích náhorní plošiny prozrazuje DNA?

Jak už dřív uvedl Herbert Benson, meditací lze uzdravovat duši i tělo. A tak se dnes rovněž moderní věda snaží léčit pomocí somatické psychologie, která propojuje tělesné a psychické prožitky, nebo tzv. celostní medicíny, kdy se lékař zajímá o pacienta i s jeho problémy a nevnímá ho pouze jako pokažený stroj.